Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1309/2021

20 Cdo 1309/2021-360

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněného J. M., narozeného XY, bytem XY, proti povinnému J. J., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Bedri Tomáškem, advokátem se sídlem v Kolíně, Politických vězňů 27, pro 431 635,30 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. listopadu 2020, č. j. -307, t a k t o:

Dovolání se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

1/ Nejvyšší soud dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze (dále „odvolací soud“) ze dne 10. 11. 2020, č. j. -307, jímž odvolací soud potvrdil usnesení Okresního soudu v Nymburce (dále „soud prvního stupně“ či „okresní soud“) ze dne 10. 2. 2010, č. j. -231, ve znění usnesení ze dne 3. 8. 2020, č. j. -295, ve výrocích o zastavení řízení o návrzích povinného (ze dne 3. 10. 2019 a ze dne 4. 12. 2019) na zastavení exekuce a o zamítnutí návrhu povinného na zastavení exekuce, vedené na základě usnesení okresního soudu ze dne 14. 3. 2005, č. j. -14, u soudního exekutora Mgr. Jana Beneše, Exekutorský úřad Praha - západ, pod sp. zn. 191 EX 185/05, odmítá podle ustanovení , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „ “, neboť dovolání nesplňuje obligatorní náležitosti uvedené v ustanovení , především neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění zvoleného předpokladu přípustnosti dovolání ( ), v důsledku čehož se dovolatel míjí i s důvodem dovolání ( a 3 ).

2/ Dovolatel je povinen v dovolání vymezit, které z hledisek uvedených v považuje za splněné, přičemž musí být zřejmé, jaké otázky hmotného či procesního práva se taková přípustnost týká (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud rovněž ve své ustálené rozhodovací praxi vyložil, že namítá-li dovolatel v souvislosti s vymezením přípustnosti dovolání, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, je povinen v takovém případě alespoň stručně uvést, od kterého (kterých) rozhodnutí se konkrétně měl odvolací soud odchýlit, a v jakém smyslu (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. května 2017, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. srpna 2018, sp. zn. ).

3/ Povinný předpoklad přípustnosti dovolání vymezil tak, že „jeho námitky směřují do splnění podmínek pro nařízení a vedení exekuce. Jedná se konkrétně o vady exekučního titulu a vady při provádění exekuce, při pověřování exekutorů jejím provedením“, přičemž se podle jeho názoru odvolací soud „odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, když připustil, aby exekuce nebyla zastavena na návrh povinného pro vady exekučního návrhu a rozhodnutí o nařízení exekuce“; v této souvislosti poukázal na usnesení Ústavního soudu ze dne 4. prosince 2018, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. srpna 2017, sp. zn. , která „se zabývají splněním podmínek pro nařízení exekuce a důsledky, jaké jejich nesplnění způsobuje“. Povinný zejména podrobil kritice průběh dokazování před nalézacím soudem (Okresním soudem v Nymburce), který vydal dne 27. 3. 2002 pod č. j. -105, rozsudek, jenž byl při nařízení exekuce nesprávně označen a v téže fázi byli chybně identifikováni i účastníci řízení, a rovněž namítal, že vymáhaná pohledávka oprávněného byla zčásti zaplacena a zčásti postoupena, jak dokládal již v nalézacím řízení.

4/ Z uvedeného obsahu dovolání je zřejmé, že dovolatel, ač zastoupen advokátem, judikaturou vytýčenému požadavku na vymezení předpokladu přípustnosti dovolání a důvodu dovolání nedostál. Z dovolání totiž není možno seznat, jakým způsobem se podle dovolatele má jím oznámená rozhodovací praxe Nejvyššího soudu promítnout vůči závěrům vyjádřeným v napadeném rozhodnutí, jakož ani to, jakou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž řešení napadené rozhodnutí závisí, má dovolací soud vůbec řešit.

5/ Podstatná část námitek dovolatele (totiž) ohlašuje vady nalézacího řízení, které se do exekučního řízení nepřenášejí, i kdyby existovaly; exekuční soud se jimi tudíž zabývat nemůže (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. října 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 62/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. května 2007, sp. zn. ). Samotnou správnost exekučního titulu (podkladového rozhodnutí) již nelze v exekučním řízení přezkoumávat (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. dubna 1999, sp. zn. , publikované pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), vyjma zcela extrémních případů zjevně hraničících s porušením ústavních práv a svobod či principů demokratického právního státu, pod které nelze posuzovanou věc zařadit (tímto směremostatně dovolatel svou argumentaci nevedl).

6/ V rozsahu těch námitek, na jejichž základě dovolatel kritizoval postup soudního exekutora či exekučních soudů především ve fázi nařízení exekuce, nelze přípustnost dovolání založit, je-li podstatou námitek pouze označení vad předchozího (exekučního) řízení; k takovým vadám by bylo možno přihlédnout jen u přípustného dovolání (srov. větu druhou ).

7/ Nedostatek řádného vymezení přípustnosti dovolání již nelze odstranit, poněvadž lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. ustanovení ), uplynula. Jedná se přitom o vadu, která brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze předpoklad přípustnosti dovolání posoudit.

8/ O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (srov. a násl. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. 6. 2021

JUDr. Aleš Zezula

předseda senátu