Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 3273/2020

21 Cdo 3273/2020-545

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobce P. J., narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Liborem Koňaříkem, advokátem se sídlem v Olomouci, Nad Lánem č. 1206/1, proti žalovanému SIGMA PUMPY HRANICE, s. r. o. se sídlem v Hranicích, Tovární č. 605, IČO 64610560, zastoupenému JUDr. Ivou Kremplovou, advokátkou se sídlem v Brně, Okružní č. 433/1, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, o žalobě na obnovu řízení podané žalobcem proti rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 9. ledna 2017 č. j. -163 (opravenému usnesením Okresního soudu v Přerově ze dne 2. března 2017 č. j. -170) a proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. září 2017 č. j. -230, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. listopadu 2019 č. j. -479, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 11. 2019 č. j. -479 neobsahuje náležité údaje o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení , a v dovolacím řízení proto nelze pokračovat.

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013 sp. zn. , které bylo uveřejněno pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013 sen. zn. , které bylo uveřejněno pod č. 116 v časopise Soudní judikatura, roč. 2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013 sp. zn. ).

Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem; argument, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání, jen je-li z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. již uvedené usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013 sp. zn. ); má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem je řešená právní otázka rozhodována rozdílně“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání jen tehdy, je-li z dovolání patrno, jaká rozdílná řešení dané právní otázky a v jakých rozhodnutích se z judikatury dovolacího soudu podávají (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2013 sp. zn. ); způsobilé vymezení předpokladu přípustnosti dovolání, podle kterého „dovolacím soudem vyřešená otázka má být posouzena jinak“, předpokládá uvedení údajů, ze kterých vyplývá, od kterého svého řešení (nikoli tedy řešení odvolacího soudu v napadeném rozhodnutí) otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srov. například již uvedená usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013 sen. zn. a ze dne 29. 8. 2013 sp. zn. ).

Dovolání žalobce uvedeným požadavkům nevyhovuje, neboť obsahuje jen nesouhlasnou polemiku dovolatele se závěrem soudů v řízení, jehož obnovy se žalobce domáhá, že byly splněny předpoklady pro podání výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení , a námitky, jimiž dovolatel zpochybňuje skutková zjištění soudů učiněná v původním řízení, na nichž je tento jejich závěr založen. Spatřuje-li žalobce splnění předpokladů přípustnosti dovolání v tom, že odvolací soud se „při vyřešení otázky hmotného i procesního práva“, zda byly splněny podmínky obnovy řízení ve smyslu ustanovení a b) , „odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, resp. tato otázka má být dovolacím soudem posouzena jinak“, pak již neuvádí, od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje, resp. od kterého svého řešení této právní otázky se má (podle mínění žalobce) dovolací soud odchýlit (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012 sp. zn. , který žalobce zmiňuje v dalším textu dovolání v souvislosti s hodnocením důkazů, se podmínek obnovy řízení netýká).

Rozhodnutí odvolacího soudu [v závěru, že v projednávané věci nebyly splněny podmínky pro obnovu řízení podle ustanovení a b) ] je navíc v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce „nových“ důkazů ve smyslu ustanovení srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2008 sp. zn. nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2011 sp. zn. , podle nichž skutečnosti a důkazy jsou, jak vyplývá z uvedeného ustanovení, důvodem obnovy řízení pouze tehdy, jsou-li pro účastníka nové, tedy – řečeno jinak – jen v případě, že účastník, ačkoliv v době původního řízení objektivně vzato existovaly, je nemohl bez své viny použít, například proto, že o nich nevěděl, a ani jinak z procesního hlediska nezavinil, že nesplnil svou povinnost tvrzení; nemožností použít skutečnosti nebo důkazy bez své viny v původním řízení je míněna nemožnost provést dokazování v soudním řízení anebo nemožnost označit či předložit tyto skutečnosti nebo důkazy účastníkem řízení vůči soudu a nejde tu o případy neprovedení možného dokazování soudem ohledně těch skutečností a důkazů, které byly účastníky řízení označeny, avšak soudem byly pokládány za nerozhodné, a proto k jejich dokazování nebylo přikročeno (srov. např. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 7. 1973 sp. zn. , uveřejněné pod č. 19 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1975, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 7. 2005 sp. zn. nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2013 sp. zn. )] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak. Odvolací soud zcela v souladu s uvedenou konstantní judikaturou shledal, že důvodem obnovy řízení nemohou být důkazy, které žalobce označil již v původním řízení, které ale nebyly soudy (neboť byly pokládány za nerozhodné) provedeny, a ani důkazy ke změně pracovního zařazení žalobce („aktuální“ pracovní smlouva a výslech žalobce jako účastníka řízení), které mohl žalobce navrhnout v původním řízení.

Namítá-li žalobce „jen jako obiter dictum“ porušení práva na spravedlivý proces, pak přehlíží, že právo na spravedlivý proces nelze interpretovat tak, že by znamenalo právo na příznivé rozhodnutí ve věci. Pokud se soudy důsledně pohybovaly v zákonném rámci a respektovaly zákonem stanovené důvody obnovy řízení podle ustanovení , nelze mít vydání usnesení, kterým byla žaloba o obnovu řízení zamítnuta pro nesplnění žádného z důvodů v tomto ustanovení taxativně uvedených, za rozporné s pravidly spravedlivého procesu.

V části, ve které směřuje proti výrokům usnesení odvolacího soudu o nákladech řízení, není dovolání přípustné podle ustanovení , podle kterého dovolání podle není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 6. 2021

JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu