Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 1886/2020

27 Cdo 1886/2020-333

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatelky MOTORFIN, s. r. o. "v likvidaci", se sídlem v Ostravě, Nemocniční 2902/13, PSČ 702 00, identifikační číslo osoby 25846299, zastoupené Mgr. Matějem Kopřivou, advokátem, se sídlem v Ostravě, 28. října 438/219, PSČ 709 00, za účasti LUKROM, spol. s r. o.,se sídlem v Lípě 81, PSČ 763 11, identifikační číslo osoby 18188281, o zaplacení 207.495 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání navrhovatelky proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 10. 2019, č. j. -303, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Navrhovatelka

je povinna

zaplatit společnosti LUKROM, spol. s r. o. na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

[1] Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 1. 6. 2018, č. j. -229, zamítl „žalobu“ o zaplacení 207.495 Kč s úrokem ve výši 10 % ročně od 6. 3. 2008 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení od 6. 3. 2008 do zaplacení (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).

[2] Vrchní soud v Olomouci k odvolání navrhovatelky v záhlaví označeným rozsudkem zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. ohledně zaplacení částky 207.495 Kč a řízení v tomto rozsahu zastavil (první výrok), ve zbývajícím rozsahu, tj. ohledně zbývající části výroku I. a ve výroku II., rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí výrok).

[1] Proti rozsudku odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, jež Nejvyšší soud v rozsahu, v němž směřuje proti druhému výroku v části, v níž byl potvrzen výrok II. rozhodnutí soudu prvního stupně, a proti třetímu výroku, odmítl podle , (dále též jen „ “), jako objektivně nepřípustné ve smyslu

[3] Ve zbývajícím rozsahu Nejvyšší soud dovolání odmítl podle a 2 Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v a není přípustné ani podle

[4] Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává, že spočívá-li rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí, či naopak k vyhovění návrhu na zahájení řízení (resp. k potvrzení rozhodnutí soudu prvního stupně), není dovolání ve smyslu přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v ustanovení (srov. za všechna rozhodnutí např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2018, sp. zn. , či ze dne 26. 3. 2020, sp. zn. ).

[5] Je tomu tak proto, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. větu první a např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2009, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 236/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek za tohoto stavu výsledek sporu ovlivnit nemůže a dovolání je tak nepřípustné jako celek (k tomu srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. , či ze dne 3. 12. 2013, sp. zn. , a judikaturu v nich citovanou).

[6] Rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na závěrech, podle nichž dovolatelce nárok na úrok z prodlení ani nárok na úrok podle ve spojení s , obchodního zákoníku, ve znění účinném od 1. 4. 2008 do 31. 12. 2013 (dále též jen „obch. zák.“), nevznikl, neboť:

1) Právo „na přiměřené protiplnění vzniká ke dni přechodu vlastnického práva k účastnickým cenným papírům (též akciím) minoritních akcionářů na hlavního akcionáře a právo na zaplacení přiměřeného protiplnění vzniká předáním listinných cenných papírů společnosti, příp. dle jejích instrukcí třetí osobě. Nejsou-li příslušné akcie prohlášeny za neplatné, nemá tato skutečnost vliv na žádné z uvedených práv, stejně tak jako nemá vliv na tato práva zánik emitenta těchto cenných papírů“.

2) Společnost LUKROM, spol. s r. o. v „přiměřených lhůtách jednala vůči navrhovatelce ve snaze protiplnění poskytnout (vyplatit) a pro pasivitu (nečinnost, resp. neposkytnutí součinnosti) navrhovatelky se s poskytnutím (výplatou) protiplnění nemohla dostat do prodlení (viz § 183l odst. 5 a § 370 obch. zák.)“.

3) Na projednávanou věc „se aplikuje § 183m odst. 2 obch. zák., ve znění účinném do 31. 3. 2008, jež právo minoritního akcionáře na úrok dle § 502 obch. zák. neobsahuje“.

4) „Požadavek navrhovatelky na příslušenství v podobě úroků z prodlení je jednoznačně nemravný a představuje zneužití práva … I v případě, že by navrhovatelkou takto uplatněný nárok byl shledán po právu, nemohla by mu být soudem poskytnuta ochrana … Stejný závěr by platil i o požadovaném úroku dle § 502 obch. zák., byl-li by shledán oprávněným.“

[7] Poslední závěr odvolacího soudu, jenž obstojí – v případě jeho správnosti – jako samostatný důvod pro zamítnutí návrhu, dovolatelka nenapadá a dovolacímu přezkumu jej neotevírá. Věcný přezkum posouzení právních otázek předestřených v dovolání proto výsledek sporu ovlivnit nemůže (nemůže vést k rozhodnutí, jež by bylo pro dovolatelku příznivější), a dovolání je tak nepřípustné jako celek.

[8] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( in fine ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 28. 6. 2021

JUDr. Marek Doležal

předseda senátu