Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1172/2021

30 Cdo 1172/2021-39

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců Mgr. Lucie Jackwerthové a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobce V. S., nar. XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. PhDr. Stanislavem Balíkem, advokátem se sídlem v Praze, Kolínská 1686/13, proti žalované České republice – Ministerstvu zemědělství, se sídlem v Praze 1, Těšnov 65/17, o zaplacení 400 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 11. 2020, č. j. -23, takto:

Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení

1. Žalobou podanou k Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 18. 6. 2019 se žalobce domáhal zaplacení částky 400 000 Kč jako náhrady nemajetkové újmy, která mu měla být způsobena nepřiměřeně dlouhým správním (restitučním) řízením (dále též jen „posuzované řízení“). Počátek řízení odvozoval od výzvy k vydání zemědělských nemovitostí v k. ú. XY, kterou podala jeho právní předchůdkyně (matka) k Magistrátu hl. m. Prahy, pozemkovému úřadu (předchůdci Státního pozemkového úřadu), dne 2. 11. 1992 a která byla evidována pod sp. zn. 1RP6904/2013-537100, a konec řízení pak od data rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Středočeský kraj a hlavní město Prahu (dále též jen „správní orgán“) ze dne 14. 8. 2018, č. j. SPÚ 360514/2018.

2. Obvodní soud pro Prahu 1 (soud prvního stupně) usnesením ze dne 14. 10. 2020, č. j. -15, řízení zastavil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II) a o vrácení části soudního poplatku (výrok III).

3. Dospěl k závěru, že ve věci je dána překážka věci zahájené, neboť v řízení vedeném u téhož soudu pod sp. zn. se žalobce domáhá po žalované náhrady nemajetkové újmy ve výši 400 000 Kč, která mu měla být způsobena nepřiměřeně dlouhým správním (restitučním) řízením zahájeným stejnou výzvou jeho právní předchůdkyně evidovanou pod sp. zn. 1RP6904/2013-537100, jehož konec ale žalobce odvozoval od data rozhodnutí správního orgánu ze dne 17. 10. 2018, č. j. SPÚ 459103/2018. Byť správní orgán tímto rozhodnutím rozhodoval o jiných nemovitostech, jde o jedno řízení, které skončilo až vypořádáním celého restitučního nároku.

4. K odvolání žalobce Městský soud v Praze (odvolací soud) v záhlaví označeným usnesením usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I usnesení odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu).

5. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že posuzované řízení je třeba považovat za jedno řízení, které se týkalo více nároků (v tomto případě vydání více pozemků), a nikoli za vícero řízení vedených souběžně. Vydáním rozhodnutí o jednom z uplatněných nároků se pak pouze zúžil dosud nevypořádaný restituční nárok. Vzhledem k tomu, že řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. bylo zahájeno dne 17. 6. 2019 a je v něm posuzována celková délka od doby jeho zahájení do jeho definitivního skončení, je dána překážka věci zahájené.

II. Dovolání a vyjádření k němu

6. Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce (dovolatel) včasným dovoláním.

7. Přípustnost dovolání dle spatřoval v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného nebo procesního práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny:1) „zda správní řízení, v němž je rozhodováno o restitučních nárocích týkajících se více nemovitých věcí, lze považovat za jedno řízení či za soubor řízení, v nichž může být rozhodováno více individualizovanými rozhodnutími ohledně jednotlivých nemovitých věcí, 2) zda rozhodnutí vydaná v takovém řízení ohledně jedné nemovité věci, ve vztahu, ke které byl uplatněn restituční nárok, činí překážku rei iudicatae ve vztahu k restitučnímu nároku uplatněnému k jiným nemovitým věcem, 3) zda průtahy v restitučním správním řízení lze posuzovat pouze ve vztahu k tomuto řízení jako celku či zda mohou být odlišné ve vztahu k jednotlivým rozhodnutím, 4) zda úspěšné uplatnění nároků dle ve vztahu k průtahům před vydáním jednoho dílčího rozhodnutí, týkajícího se jedné nemovité věci, tvoří překážku rei iudicatae či litispendence ve vztahu k průtahům v řízení před vydáním jiného dílčího rozhodnutí ohledně odlišných nemovitých věcí.“Rovněž namítal, že postupem soudu prvního stupně a soudu odvolacího mu byla odňata spravedlnost a tím došlo k zásahu do jeho práva na spravedlivý proces garantovaného článkem 36 d.

8. Navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení změnil.

9. Žalovaná se k podanému dovolání nevyjádřila.

III. Přípustnost dovolání

10. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 1 ), dále jen „ “.

11. Dovolání bylo podáno včas ( ), osobou k tomu oprávněnou, za splnění podmínky

12. Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.

13. Podle , není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

14. Otázky formulované žalobcem pod body 2) a 3) přípustnost dovolání podle nezakládají, neboť na jejich vyřešení napadené rozhodnutí nezávisí (odvolací soud na jejich řešení své rozhodnutí nezaložil, srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Odvolací soud se těmito otázkami nezabýval a neučinil o nich ani žádný závěr. Dovolatel nenamítá, že tyto otázky odvolacímu soudu předložil, ani nenamítá absenci jejich posouzení právě v závislosti na jím uplatněné obraně v řízení odvolacím soudem. Skutečnost, že v dovolání vymezenou otázku odvolací soud řešil a že jeho rozhodnutí na jejím řešení závisí (pro napadené rozhodnutí bylo určující) je přitom jedním z předpokladů přípustnosti dovolání podle (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. ).

15. Dovolání je přípustné pro řešení otázky, zda správní řízení, v němž je rozhodováno o restitučních nárocích týkajících se více nemovitých věcí, lze považovat za jedno řízení, neboť uvedená otázka dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena. Dovolání je přípustné i pro řešení otázky, vyplývající z obsahu dovolání, zda úspěšné uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení v řízení dříve zahájeném tvoří překážku věci zahájené ve vztahu k pozdějšímu řízení, v němž se žalobce domáhá náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou téhož řízení, neboť při jejím řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

IV. Důvodnost dovolání

16. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v názoru, že pro účely posouzení přiměřenosti doby řízení, je především nutno ohraničit jeho trvání, tedy určit jeho počátek a konec. Okamžik, kdy došlo k zahájení řízení, je zpravidla stanoven přímo zákonem. Konečným okamžikem řízení je pak okamžik nabytí právní moci posledního rozhodnutí, které bylo v daném řízení vydáno (srov. zejm. část III stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

17. Posuzované restituční řízení bylo zahájeno výzvou k vydání zemědělských nemovitostí v k. ú. Strašnice dne 2. 11. 1992, tedy ještě za účinnosti , o správním řízení ( ), dále jen „ “, a v řízení se podle něj i nadále postupuje (srov. , ).

18. Vlastní řízení o restituční žádosti se řídí úpravou obsaženou v , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, který v odstavci 9 obsahuje speciální úpravu o zahájení řízení o schválení dohody o vydání nemovitosti (podle odstavce 2) a řízení o vlastnictví oprávněné osoby k nemovitosti (podle odstavce 4). Tento odstavec však byl do citovaného zákona vložen novelou provedenou s účinností od 1. 7. 1993. S ohledem na datum prvotní žádosti je zjevné, že okamžik zahájení řízení o vlastnictví oprávněné osoby k nemovitosti se nemůže zpětně řídit touto speciální úpravou a v souladu s bylo řízení zahájeno dnem, kdy podání účastníka řízení došlo správnímu orgánu příslušnému ve věci rozhodnout (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 1. 4. 2014, č. j. –51). Skutečnost, že právní předchůdkyně žalobce žádala zmíněnou výzvou o vydání vícero nemovitostí, je v tomto případě právně nevýznamná.

19. Jestliže tedy odvolací soud považoval správní řízení zahájené výzvou právní předchůdkyně žalobce evidovanou pod sp. zn. 1RP6904/2013-537100 za řízení jediné, je jeho právní posouzení správné.

20. Dovolání je však přesto důvodné.

21. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 90/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, domáhá-li se žalobce v pozdějším řízení náhrady újmy na základě totožných skutkových tvrzení jako v řízení již dříve zahájeném a dosud pravomocně neskončeném, ovšem požaduje vyšší náhradu než v řízení prvním, pak je dána překážka řízení (věci zahájené) pouze co do části, v níž se žalobní žádání překrývá s žádáním v řízení prvním.

22. V tomto kompenzačním řízení zahájeném dne 18. 6. 2019 se žalobce domáhá náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřeně dlouhým restitučním řízením zahájeným výzvou právní předchůdkyně žalobce evidovanou pod sp. zn. 1RP6904/2013-537100, stejně jako v kompenzačním řízení zahájeném dne 17. 6. 2019 vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. . Z obsahu jeho podání je však zřejmé, že požaduje „dalších“ 400 000 Kč, tedy celkem vyšší částku než v řízení zahájeném dříve.

23. Podle shora citovaného usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. nic nebrání tomu, aby o této částce soud meritorně rozhodl, a buď případně žalobci náhradu přiznal, dospěje-li ke zjevně výjimečnému závěru, že přiznání náhrady požadované v prvním řízení nebylo jen se zřetelem k projevu dispozitivní zásady přiměřeným, anebo aby rozhodl o takovém žádání zamítavě, byla-li náhrada přiznaná při rozhodování o dřívějším návrhu ve smyslu přiměřenosti vypořádána nebo byl-li nárok shledán zcela nedůvodným. Řízení by ovšem měla být především ve smyslu spojena. Nestane-li se tak, bude muset soud rozhodující o pozdějším návrhu vyčkat rozhodnutí o původně uplatněném návrhu. Uvedené ostatně musí platit i pro případ, že takový, oproti původně uplatněnému, zvýšený nárok uplatní samostatnou žalobou po skončení řízení o původním nároku.

24. Jelikož právní posouzení existence překážky věci zahájené odvolacím soudem je nesprávné, postupoval dovolací soud podle a napadené usnesení odvolacího soudu zrušil. Protože důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí také na usnesení soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud podle rovněž toto usnesení a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

25. Soudy jsou smyslu části první věty za středníkem ve spojení s vázány právními názory dovolacího soudu v tomto rozhodnutí vyslovenými.

26. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rámci nového rozhodnutí o věci ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. 6. 2021

Mgr. Vít Bičák

předseda senátu