Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1042/2021

26 Cdo 1042/2021-138

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce D. V., bytem XY, zastoupeného JUDr. Kristýnou Vlčkovou Daňkovou, advokátkou se sídlem Praha 1, Týnská 1053/21, proti žalovanému M. B., bytem XY, zastoupenému JUDr. Ladislavem Košťálem, advokátem se sídlem Zbečno, Na Riviéře 123, o zaplacení částky 980.752,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 3. prosince 2020, č. j. -118, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalobce

je povinen

zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 14.181,- Kč k rukám JUDr. Ladislava Košťála, advokáta se sídlem Zbečno, Na Riviéře 123, do tří dnů do právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání žalobce (dovolatele) proti měnícímu (zamítavému) výroku I. rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci jako soudu odvolacího ze dne 3. prosince 2020, č. j. -118, k němuž se žalovaný prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřil, odmítl podle ( , , ve znění po novele provedené – dále opět jen „ “). Dovolatel v něm totiž neuplatnil dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle a 3 (ve spojení s ustanovením ), nýbrž ve skutečnosti nezpůsobilý dovolací důvod, jehož prostřednictvím se pokusil zpochybnit správnost zjištěného skutkového stavu rozhodného pro právní závěr, že mu nesvědčí právo na vypořádání investice vynaložené se souhlasem žalovaného na změnu (rekonstrukci) bytu, jejž si od něj pronajal nájemní smlouvou ze dne 4. června 1997 (dále jen „Smlouva“ a „byt“), ve znění dodatku č. 1 ze dne 11. června 2001 (dále jen „Dodatek“). Zjišťuje-li soud obsah smlouvy, a to i pomocí výkladu projevů vůle, jde o skutkové zjištění (srov. např. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu z 21. října 1999, sp. zn. , uveřejněného pod č. 73/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Zpochybnil-li proto dovolatel správnost uvedeného právního závěru poukazem na to, co bylo obsahem vůle smluvních stran projevené ve Smlouvě a Dodatku a jak měla být tato vůle interpretována, napadl správnost skutkového (nikoli právního) závěru odvolacího soudu (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu z 30. května 2007, sp. zn. , uveřejněný pod C 5276 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, z 29. srpna 2011, sp. zn. , z 23. dubna 2013, sp. zn. , či z 27. srpna 2019, sp. zn. ). Přitom skutková zjištění, k nimž odvolací soud dospěl, nejsou natolik vadná, že by ve svém důsledku představovala porušení práv garantovaných d; nešlo zde tedy o tzv. extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními (viz stanovisko pléna Ústavního soudu z 28. listopadu 2017, sp. zn. , uveřejněné pod č. 460/2017 Sbírky zákonů). Bylo-li tedy v dovolání argumentováno nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom směru, že kdyby odvolací soud nepochybil ve svých skutkových závěrech, musel by návazně dospět k odlišným právním závěrům stran řešení otázky existence uplatněného nároku podle , , ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. z.“ (v době uzavření Smlouvy a Dodatku šlo o nárok podle , , v tehdy účinném znění – dále jen „obč. zák.“).

Nad rámec uvedeného dovolací soud – vzhledem charakteru uplatněných dovolacích námitek – pro úplnost podotýká, že měl-li podle zjištěných okolností dovolatel (nájemce) provést rekonstrukci bytu s tím, že veškeré případné „zhodnocení“ pronajaté věci (nikoli tedy samotná rekonstrukce bytu, jak se pokoušel podsouvat v dovolání) bude provedeno na jeho náklady (čl. 5 odst. 3 Smlouvy), přičemž žalovaný (pronajímatel) mu měl poskytnout finanční úhradu za provedenou rekonstrukci pouze v případě, že bude nucen použít některý z výpovědních důvodů zakotvených v době uzavření Dodatku v ustanoveních § 711 odst. 1 písm. e/ a f/ obč. zák. (čl. 2 písm. b/ Dodatku), nemohl rozumně předpokládat, že mu bude požadovaná částka žalovaným uhrazena i tehdy, jestliže sám ukončí nájemní poměr výpovědí. Závěr odvolacího soudu, že citovanými ujednáními byla vyloučena možnost nájemce, jenž vypověděl nájemní poměr k bytu, domáhat se po ukončení nájemního vztahu na pronajímateli toho, o co se provedenou rekonstrukcí zvýšila hodnota pronajaté věci (tedy částky odpovídající zhodnocení bytu), tak ve skutečnosti odpovídá výkladovým pravidlům zakotveným v § 35 odst. 2 obč. zák. (tj. v ustanovení, podle kterého je třeba vykládat Smlouvu a Dodatek i v současné době – viz § 3074 odst. 1 větu první za středníkem o. z.) a je v souladu i se zásadami pro výklad právních úkonů formulovanými např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. března 2000, sp. zn. , uveřejněném pod č. 35/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či v nálezu Ústavního soudu ze dne 14. dubna 2005, sp. zn. . Již jen okraj dovolací soud podotýká, že použití zákonných výkladových pravidel směřuje vždy pouze k tomu, aby obsah právního úkonu vyjádřeného slovy, který účastník učinil, byl vyložen v souladu se stavem, jenž existoval v době, kdy byl úkon činěn (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu z 13. srpna 2014, sp. zn. ). Vzhledem k tomu nelze při výkladu sporných ujednání účastníků zohledňovat právní úpravu obsaženou nyní v ustanovení § 2220 odst. 1 o. z., jak se dožadoval dovolatel v dovolání. Smlouva i Dodatek byly totiž uzavřeny dávno před tím, než se citované ustanovení stalo součástí právního řádu; účastníci řízení ho tudíž – logicky vzato – nemohli vzít při formulaci dotčených právních úkonů v úvahu. I z tohoto důvodu se tedy dovolatel prostřednictvím nabídnutého výkladu sporných ujednání Smlouvy a Dodatku v souzené věci neopodstatněně domáhal, aby byla řešena jinak otázka vyřešená např. v rozhodnutích Nejvyššího soudu z 19. prosince 2007, sp. zn. , z 23. dubna 2013, sp. zn. , a z 27. června 2017, sp. zn. , na něž v dovolání rovněž poukázal.

Zbývá dodat, že dovolací soud nepřehlédl dovolatelovo sdělení, že dovolání podává proti napadenému rozsudku „v celém jeho rozsahu“, tj. jakoby i proti jeho nákladovému výroku II. Zde však – z důvodu stručnosti – pouze uvádí, že podle není dovolání proti této části rozhodnutí přípustné.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 8. 6. 2021

JUDr. Miroslav Ferák

předseda senátu