Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 188/2021

26 Cdo 188/2021-175

ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobkyně Vyšší odborné školy cestovního ruchu a mezinárodního obchodního styku, spol. s r.o., se sídlem v Praze 7 – Holešovicích, Letohradská 370/1, IČO: 62956191, zastoupené Mgr. Michalem Vaňhou, advokátem se sídlem v Praze 10, V olšinách 2300/75, proti žalované Základní škole Praha 7, Strossmayerovo náměstí 4, se sídlem v Praze 7 – Holešovicích, Strossmayerovo náměstí 990/4, IČO: 61389838, zastoupené Mgr. Josefem Fiřtem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1015/55, o neplatnost výpovědi z nájmu prostoru sloužícího podnikání, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. května 2020, č. j. -130, takto:

Odůvodnění:

Žalobkyně se domáhala určení, že je neplatná výpověď ze dne 27. dubna 2018, kterou jí dala žalovaná z nájmu

„prostor sloužících podnikání v budově Letohradská čp. 370, Praha 7“

(dále jen „Výpověď“ a „budova“).

Obvodní soud pro Prahu 7 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 16. září 2019, č. j. -102, žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení účastnic.

K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 12. května 2020, č. j. -130, změnil citovaný rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě vyhověl a určil, že Výpověď je neplatná; současně rozhodl o nákladech řízení účastnic před soudy obou stupňů.

Z provedených důkazů učinil shodně se soudem prvního stupně mimo jiných rovněž následující skutková zjištění. Žalovaná jako pronajímatelka a žalobkyně jako nájemkyně uzavřely dne 16. července 2014 smlouvu o nájmu tam specifikovaných prostor sloužících podnikání, jež se nachází v prvním, druhém a třetím nadzemním podlaží budovy, a to na dobu určitou do 31. července 2022 (dále jen „Nájemní smlouva“). Dopisem z 27. dubna 2018, který byl doručen žalobkyni dne 3. května 2018, žalovaná Nájemní smlouvu vypověděla s odůvodněním, že budovu bude třeba tam uvedeným způsobem přestavět a že v důsledku toho nebude možné užívat pronajaté prostory nacházející se v jejím třetím nadzemním podlaží. Žalobkyně vznesla dne 29. května 2018 proti Výpovědi písemné námitky, které však žalovaná v dopisu ze dne 12. června 2018 nepokládala za důvodné a Výpověď nevzala zpět. Na rozdíl od soudu prvního stupně, který považoval Výpověď za platné právní jednání a zabýval se naplněností uplatněného výpovědního důvodu, dospěl odvolací soud na takto zjištěném skutkovém základě k závěru, že Výpověď je absolutně neplatná podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “, resp. „o. z.“). Podle jeho názoru totiž musí výpověď z nájmu prostoru sloužícího podnikání, jenž byl sjednán na dobu určitou, obsahovat pod sankcí absolutní neplatnosti – vedle výpovědního důvodu – též poučení nájemce o právu podat proti ní námitky a navrhnout přezkoumání její oprávněnosti soudem ( o. z. ve spojení s o. z.); to platí i v situaci, kdy vypovídaná strana vskutku podala proti výpovědi námitky i žalobu na přezkum její oprávněnosti v zákonem stanovených lhůtách. Ve prospěch uvedeného názoru svědčí podle něj jak důvodová zpráva k o. z., tak také okolnost, že předpokladem úspěšného podání žaloby na přezkum oprávněnosti výpovědi je předchozí (včasné) podání písemných námitek ( o. z.), a konečně též důsledky, které výpověď má pro podnikatele – účastníka nájemního poměru. Vzhledem k tomu, že Výpověď uvedené náležitosti neobsahovala, změnil odvolací soud zamítavý rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě vyhověl.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení , , ve znění po novele provedené (dále jen „ “), a odůvodnila konstatováním, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu řešena, a sice otázky, zda výpověď pronajímatele z nájmu prostoru sloužícího podnikání, jenž byl sjednán na dobu určitou, musí obsahovat rovněž poučení stanovené v o. z. Namítla, že uvedenou právní otázku posoudil odvolací soud nesprávně, neboť podle dikce ustanovení o. z. se na skončení nájmu prostoru sloužícího podnikání použijí obdobně pouze ustanovení, která regulují nájem bytu na dobu určitou, a nikoli též ustanovení, která dopadají současně i na nájem bytu na dobu neurčitou, jakým je i ustanovení o. z. (na podporu uvedené argumentace odkázala zejména na komentářovou literaturu k , především pak na publikaci Hulmák, M. a kol.: VI. Závazkové právo. Zvláštní část / –3014/. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 513). Názor, že je neplatná výpověď z nájmu prostoru sloužícího podnikání, která neobsahuje poučení podle o. z., nevyplývá ani z důvodové zprávy k ustanovení o. z., jak mylně uvažoval odvolací soud. Pokud by se totiž neměl prostor sloužící podnikání ani v tomto směru posuzovat zásadně jinak než byt, jak proklamuje zmíněná důvodová zpráva, nemohla by být neplatná výpověď z nájmu dotčeného prostoru z důvodu, že neobsahovala poučení o nájemcovu právu vznést proti ní námitky, neboť podle ustálené judikatury dovolacího soudu (zde poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu z 18. března 2019, sp. zn. , a z 11. dubna 2019, sp. zn. ) není z tohoto důvodu neplatná ani výpověď z nájmu bytu. Dodala, že rozhodná právní úprava navíc vychází z předpokladu, že prostory, jež slouží podnikání, disponují právě podnikatelé, kteří vystupují v právních vztazích jako zkušené osoby – profesionálové, a proto je není třeba chránit stejně jako běžné fyzické osoby (k tomu odkázala na důvodovou zprávu k o. z. a dále např. na rozhodnutí Nejvyššího soudu z 20. září 2010, sp. zn. , a z 26. září 2018, sp. zn. ). I se zřetelem k tomu není tedy důvod aplikovat ustanovení o. z. na nájem prostor sloužících podnikání, neboť účelem citovaného ustanovení je – podle důvodové zprávy k – právě ochrana nájemcova postavení jako slabší strany; v takovém postavení se však podnikatel v dotčeném právním vztahu nenachází. Navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek tam uvedeným způsobem změnil nebo aby jej zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) shledal, že dovolání žalované (dovolatelky) bylo podáno včas (k doplňku dovolání ze dne 1. března 2021 však nepřihlížel, jelikož byl podán až po uplynutí zákonné dvouměsíční lhůty k podání dovolání /viz větu první ve spojení s /), subjektem k tomu oprávněným – účastnicí řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky ( a 4 ) a je přípustné podle , neboť směřuje proti rozhodnutí, jímž bylo odvolací řízení skončeno a které závisí na vyřešení otázky hmotného práva (otázky, zda výpověď pronajímatele z nájmu prostoru sloužícího podnikání, jenž byl sjednán na dobu určitou, musí obsahovat pod sankcí absolutní neplatnosti rovněž poučení nájemce podle o. z.), která v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena.

Podle a 3 dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden. Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v , a b/ a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Existence uvedených vad tvrzena nebyla a tyto vady nevyplynuly ani z obsahu spisu.

S přihlédnutím k právnímu posouzení věci odvolacím soudem a k vymezení uplatněného dovolacího důvodu ( ) půjde tedy v dovolacím řízení o posouzení správnosti právního závěru, že výpověď pronajímatele z nájmu prostoru sloužícího podnikání, jenž byl sjednán na dobu určitou, musí pod sankcí absolutní neplatnosti ( o. z.) obsahovat – vedle výpovědního důvodu – též poučení o nájemcovu právu podat proti výpovědi námitky a právu navrhnout přezkoumání její oprávněnosti soudem ( o. z. ve spojení s o. z.).

Skončení nájmu prostoru sloužícího podnikání ujednaného na dobu určitou je upraveno v ustanoveních § 2308 až § 2311 o. z. V ustanoveních § 2308 a o. z. jsou vymezeny důvody pro výpověď takového nájemního poměru, a to jednak ze strany nájemce ( o. z.) a jednak ze strany pronajímatele ( o. z. ). Na rozdíl od předchozí úpravy nájmu nebytových prostor obsažené v zákoně č. , ve znění účinném do 31. prosince 2013, se vyžaduje, aby ve výpovědi z nájmu prostoru sloužícího podnikání ujednaného na dobu určitou byl uveden výpovědní důvod; výpověď, v níž není uveden její důvod, je neplatná ( o. z.). Další náležitosti výpovědi však v ustanoveních až 2311 o. z. výslovně upraveny nejsou (byť mohou vyplynout z požadavku na určitost právního jednání – viz o. z.); na rozdíl od nájmu bytu (viz o. z.) se ani výslovně nepožaduje, aby pod sankcí (absolutní) neplatnosti výpověď pronajímatele obsahovala rovněž poučení o právu nájemce vznést proti ní námitky a navrhnout přezkoumání její oprávněnosti soudem. Takové další náležitosti nevyplývají ani z ustanovení o. z., upravující v poměrech nájmu prostoru sloužícího podnikání právo nájemce na písemné námitky proti výpovědi a na podání žaloby na přezkoumání oprávněnosti výpovědi, obojí v tam uvedených lhůtách; přitom jde o ustanovení speciální pro postup v případě výpovědi z nájmu prostoru sloužícího podnikání. Už proto v těchto případech nelze aplikovat – prostřednictvím o. z. – ustanovení o. z. Navíc z dikce o. z., jenž normuje, že ustanovení o skončení nájmu bytu na dobu určitou se použijí obdobně (i na skončení nájmu prostoru sloužícího podnikání sjednaného na dobu určitou), uvedený požadavek vyplynout nemůže především proto, že ustanovení o. z. je použitelné na nájmy bytu na dobu určitou i neurčitou a nikoli jen na nájmy na dobu určitou, jak předpokládá o. z. (k tomu srov. např. komentářovou literaturu, na níž odkázala dovolatelka v dovolání).

Byť vznesení písemných námitek proti výpovědi ve lhůtě podle § 2314 odst. 1 o. z. je hmotněprávní podmínkou pro podání žaloby na neoprávněnost výpovědi (§ 2314 odst. 2 o. z.) v dvouměsíční lhůtě upravené v ustanovení § 2314 odst. 3 o. z., nebude-li výpověď vzata zpět, má dovolací soud za to, že – zejména vzhledem k účelu a smyslu právní úpravy nájmu prostoru sloužícího podnikání a s tím souvisejícího postavení nájemce takového prostoru (viz posléze uvedený výklad) – absence poučení o právu vznést námitky proti výpovědi by mohla vést k závěru o její relativní neplatnosti; v žádném případě tedy nemůže jít o neplatnost absolutní. Nelze zde přehlížet, že v případě nájmu prostor sloužících podnikání se předpokládá, že s těmito prostory disponují právě podnikatelé (srov. opět Důvodovou zprávu, str. 874), tj. subjekty, které by měly být v právním styku oproti nájemcům bytů obecně zkušenější (profesionály) a kterým proto zákon nepřiznává zvýšenou ochranu vůči ostatním subjektům právních vztahů (k obsahově shodným závěrům stran postavení podnikatelů v soukromoprávních vztazích dospěl Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 12. prosince 2018, sp. zn. ; srov. rovněž rozhodnutí, na která v uvedené souvislosti poukázala dovolatelka v dovolání).

Bez ohledu na to však v poměrech projednávané věci především nelze ztratit ze zřetele, že ačkoliv Výpověď poučení o právu vznést proti ní námitky neobsahovala, podle zjištěného skutkového stavu vznesla žalobkyně včas (§ 2314 odst. 1 a 2 o. z.), konkrétně dne 29. května 2018, proti ní písemné námitky, které žalovaná v dopisu ze dne 12. června 2018 (tedy v jednoměsíční lhůtě podle § 2314 odst. 3 o. z.) neakceptovala a Výpověď nevzala zpět, a proto žalobkyně podala včasnou (§ 2314 odst. 3 o. z.) žalobu u soudu. Dovozovat v této konkrétní situaci, kdy byla ve skutečnosti dodržena procedura normovaná ustanovením § 2314 o. z., neplatnost (natož absolutní) výpovědi pro absenci poučení o právu vznést proti ní písemné námitky, postrádá smysl, neboť soudům (v daném případě odvolacímu soudu) nic nebránilo v tom, aby se zabývaly naplněností uplatněného výpovědního důvodu.

Jestliže tedy odvolací soud dovodil, že v této konkrétní situaci je Výpověď pro absenci uvedeného poučení neplatná, a to dokonce absolutně ve smyslu o. z., a z tohoto důvodu změnil zamítavý rozsudek soudu prvního stupně tak, že určovací žalobě vyhověl, nelze jeho právní posouzení věci pokládat za správné. Dovolací důvod podle proto použila dovolatelka opodstatněně.

Z uvedeného vyplývá, že napadený rozsudek odvolacího soudu není správný, neboť spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). Jelikož dovolací soud neshledal podmínky pro jeho změnu, bez jednání ( věta první ) jej zrušil ( ve spojení s ustanovením věty před středníkem ) a podle věty první věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný ( věta první ). V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího ( věta druhá ).

V dalším řízení se odvolací soud nejprve postará o to, aby byla opravena (postupem podle ) zjevná nesprávnost v záhlaví rozsudku soudu prvního stupně spočívající v nepřesném označení účastnic řízení, což se pak nutně musí projevit i v jeho novém rozhodnutí o věci. Současně neztratí ze zřetele, že byť žalobkyně v petitu žaloby navrhla, aby soud rozhodl o neplatnosti Výpovědi, je z jejího celkového obsahu zřejmé, že jde o žalobu podle o. z., jíž se domáhá přezkumu oprávněnosti Výpovědi. Neoprávněná je totiž i výpověď, která je neplatná či zdánlivá (srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 30. srpna 2018, sp. zn. ). V daném sporu je proto třeba formulovat výrok rozhodnutí o věci samé tak, aby vystihoval, že v řízení je rozhodováno právě o „oprávněnosti“ Výpovědi, a nikoli toliko o její (případné) neplatnosti, o níž – stejně jako soud prvního stupně – rozhodl (zřejmě omylem – viz odůvodnění napadeného rozsudku, odst. 9) odvolací soud. Na tom nic nemění ani nesprávné znění žalobního návrhu, neboť petitem žaloby není soud vázán (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 20. srpna 2003, sp. zn. , uveřejněné pod č. 152/2003 časopisu Soudní judikatura).

Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 11. 5. 2021

JUDr. Miroslav Ferák

předseda senátu