Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 785/2021

22 Cdo 785/2021-175

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně E. S., narozené XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Milanem Štětinou, advokátem se sídlem v České Lípě, Jiráskova 614/11, proti žalovanému D. Š., narozenému XY, bytem v XY, zastoupenému JUDr. Janou Zejdovou, advokátkou se sídlem v České Lípě, Železničářská 2695, o určení existence zásahu a možnosti zásahu do vlastnických práv k nemovitosti, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 8. 10. 2020, č. j. -137, takto:

Odůvodnění:

Okresní soud v České Lípě (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 11. 11. 2019, č. j. -100, určil, že přístavbou rodinného domu č. p. XY, jenž je součástí pozemku parc. č. XY v k. ú. XY, ve vlastnictví žalovaného, a to postavením vyčnívajícího balkonu, ze kterého je přímý pohled do ložnice v 1. patře domu č. p. XY, jenž je součástí pozemku parc. č. XY, ve vlastnictví žalobkyně, došlo k zásahu do vlastnických práv žalobkyně (výrok I). Výrokem II zamítl žalobu o určení, že přístavbou rodinného domu č. p. XY, a to výstavbou vyčnívající přístavby v přízemí, kdy z oken této části domu je přímý pohled do jídelny v přízemí domu č. p. XY, a výstavbou schodiště k domu č. p. XY, došlo k zásahu do vlastnických práv žalobkyně. Výrokem III zamítl žalobu o určení, že provozováním výrobní činnosti žalovaným v jeho domě č. p. XY, v obytné zóně, rušící hlukem a vibracemi bydlení žalobkyně a její rodiny v jejím domě č. p. XY, došlo k zásahu do vlastnických práv žalobkyně. Výroky IV a VI rozhodl o nákladech řízení, výrokem V přiznal odměnu za zastupování ustanovenému zástupci žalobkyně.

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci jako soud odvolací k odvolání žalobkyně i žalovaného usnesením ze dne 8. 10. 2020, č. j. -137, výrokem I zrušil rozsudek soudu prvního stupně s výjimkou výroku V a řízení zastavil. Výrokem II rozhodl o postoupení věci stavebnímu úřadu – Městskému úřadu Nový Bor. Výroky III – IV rozhodl o nákladech řízení. Výrokem V potvrdil výrok V napadeného rozsudku.

Proti usnesení odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), a v němž uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu Sporuje závěr odvolacího soudu o příslušnosti správního orgánu k projednání a rozhodnutí věci. Má za to, že tato otázka má být posouzena jinak. Sama sice původně brojila proti postupu správního orgánu, který ji vyzval k podání žaloby k soudu; za situace, kdy se již soudy věcí zabývaly, je však zastavení soudního řízení neekonomické a nesprávné. Navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.

Dovolání není přípustné.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle – 3 dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Žalobkyně nevymezuje řádně, v souladu se zákonem a ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , tato a další níže uvedená rozhodnutí dovolacího soudu jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz).

Pokud má být dovolání přípustné podle proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného či procesního práva a tato dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, musí být z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného či procesního práva jde a od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. ).

Jinými slovy řečeno, pouhá polemika dovolatelky s právním posouzením věci odvolacím soudem s tím, že toto právní posouzení má být jiné, nepředstavuje řádné vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ve spojení s

Z těchto důvodů trpí dovolání vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat ( a ).

Nejvyšší soud proto dovolání podle odmítl.

Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení neobsahuje v souladu s odůvodnění.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. 5. 2021

Mgr. David Havlík předseda senátu