Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 3569/2020

-135

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobce J. K., narozeného XY, bytem ve XY, zastoupeného JUDr. Vojtěchem Veverkou, advokátem se sídlem v Kladně, Hajnova 40, proti žalované J. K., narozené XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Ing. Ivanou Spoustovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 2, Rumunská 1720/12, o zaplacení částky 180 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2020, č. j. -110, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:(dle )

Shora označeným rozsudkem Krajský soud v Praze (dále jen jako „odvolací soud“) potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 5. 11. 2019, č. j. -46) ve výroku o zamítnutí žaloby o zaplacení částky 180 000 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení (výrok II), změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III).

Soudy nižších stupňů takto rozhodly o žalobě, jíž se žalobce domáhal vydání bezdůvodného obohacení, které mělo žalované a jejímu manželu (jenž v průběhu řízení zemřel; o tom, že na jeho místě bude v řízení pokračováno s žalovanou, soud prvního stupně rozhodl usnesením ze dne 1. 8. 2019, č. j. -34) vzniknout užíváním nemovité věci (rodinného domu) ve společném jmění (od rozvodu manželství se rodinný dům nacházel v zaniklém nevypořádaném společném jmění) žalobce a jeho bývalé manželky (jež je dcerou žalované).

Dle odvolacího soudu žalované užíváním nemovité věci žádné bezdůvodné obohacení nevzniklo, užívala-li ji společně se svou dcerou (bývalou manželkou žalobce), jež je oprávněna nemovitost jako součást nevypořádaného společného jmění samostatně užívat; dle ustálené rozhodovací praxe není žádný z manželů povinný platit druhému z manželů náhradu za užívání věci ve společném jmění v rozsahu větším než jedna polovina.

Rozsudek odvolacího soudu napadl dovoláním žalobce (dále i jen jako „dovolatel“). Splnění předpokladů přípustnosti spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, jež dosud nebyla dovolacím soudem vyřešena; jako dovolací důvod ohlašuje nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem. Konkrétně namítá, že rozhodovací praxe řeší otázku bezdůvodného obohacení vzniklého užíváním věci ve společném jmění toliko mezi bývalými manžely navzájem, nikoli ve vztahu k třetí osobě, která věc užívá bez souhlasu jednoho z manželů. Závěr o neoprávněném užívání rodinného domu žalovanou byl ostatně dosažen v řízení o vyklizení této nemovitosti (žaloba však byla zamítnuta z jiného důvodu).

V dovolacím řízení bylo postupováno podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první, čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony); v textu i jen „“.

Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (žalobcem), zastoupenou advokátem ( ), ve lhůtě stanovené a obsahuje povinné náležitosti podle , se Nejvyšší soud zabýval tím, zda je dovolání přípustné.

Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež je rozhodnutím, jímž se tu končí odvolací řízení, nikoliv rozhodnutím z okruhu usnesení vyjmenovaných v ) je třeba poměřovat ustanovením (hledisky v něm uvedenými).

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (srov. ).

Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (srov. , věta první, ).

Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání (srov. , věta první, ). Z toho vyplývá mimo jiné, že při zkoumání přípustnosti dovolání dovolací soud může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (vymezil).

Napadené rozhodnutí odvolacího soudu je konformní s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, dle níž užívá-li věc v nevypořádaném společném jmění jen jeden z manželů, nevzniká mu na úkor druhého manžela bezdůvodné obohacení, neboť důvodem užívání věci je jeho vlastnické právo k (celé) věci, pročež je vyloučeno, aby se jejím užíváním obohatil (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2008, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2015, sp. zn. ). Formulován a odůvodněn byl pak též závěr, že umožní-li jeden z manželů užívání věci ve společném jmění manželů třetí osobě, není opomenutý manžel oprávněn požadovat vydání bezdůvodného obohacení třetí osobou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2009, sp. zn. ).

Byť v odůvodněných případech může se vlastník věci domoci vydání bezdůvodného obohacení přímo na uživateli věci, jenž není v dobré víře a jemuž byla věc dána neoprávněně k užívání (aktuálně srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2021, sp. zn. ), v posuzované věci o takovou situaci nejde. Argumentuje-li dovolatel tím, že pro závěr o oprávněnosti (spolu)užívání nemovité věci (v nevypořádaném společném jmění manželů) žalovanou byl nezbytný jeho souhlas s takovým užíváním, sluší se odkázat na ustálenou rozhodovací praxi, dle níž je zásadně ponecháno na úvaze soudů rozhodujících v nalézacím řízení, zda v konkrétní věci jde o jednání v běžné záležitosti a jejich úvahu dovolací soud zpochybní jen tehdy, pokud by byla zjevně nepřiměřená (srov. přiměřeně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní rozhledy pod č. 2/2013, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 8. 2014, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. ). V rozhodovací praxi byl přitom vysloven už i ten závěr, že přibrání třetí osoby do společné domácnosti lze za určitých okolností považovat za právní jednání v běžné záležitosti (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. ).

Bez právního významu je zde námitka dovolatele, že soud v jiném řízení (o vyklizení nemovitosti) dospěl k závěru, že žalovaná užívala nemovitou věc ve společném jmění žalobce a dcery žalované bez právního důvodu. Řešení otázky, která nebyla přímo předmětem sporu v jiném řízení a o níž proto jiný soud nerozhodoval ve výroku, nýbrž se s ní (jako s otázkou předběžnou) pro účely svého rozhodnutí vypořádal toliko v odůvodnění svého rozhodnutí, pro soud v jiném řízení závazné není (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 2. 2018, sp. zn. , a v něm citovaná rozhodnutí); opačný závěr nepodává se ostatně ani z ustanovení § 13 o. z. (a kdy jiné posouzení této otázky v tomto řízení soudy nižších stupňů řádně odůvodnily). Soudy tehdy učiněný závěr ani nebyl nosným důvodem rozhodnutí (žaloba o vyklizení nemovitosti byla zamítnuta z jiného důvodu, pro rozpor uplatňovaného práva s principem dobrých mravů) a žalovaná jej ani nemohla efektivně zpochybnit (dle výroku rozhodnutí byla ve věci plně úspěšná).

Z výše uvedeného vyplývá závěr o nepřípustnosti dovolání, jež proto Nejvyšší soud odmítl ( ).

Rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, a , kdy k nákladům (k náhradě oprávněné) žalované, jež se prostřednictvím své zástupkyně (advokátky) vyjádřila k dovolání, patří odměna advokátky ve výši 8 300 Kč [srov. , , a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], spolu s náhradou hotových výdajů advokátky stanovenou paušální sazbou 300 Kč na jeden účelně vykonaný úkon právní služby ( ) a náhradou za daň z přidané hodnoty ( ) ve výši 1 806 Kč.

Shora odkazovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná i na internetových stránkách Nejvyššího soudu (www.nsoud.cz).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. 5. 2021

Mgr. Petr Kraus

předseda senátu