Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2734/2020

26 Cdo 2734/2020-144

ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobce M. D., narozeného XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Pavlem Letáčkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Šafaříkova 785/1, proti žalované COMEX INVESTMENT, a.s., se sídlem v Praze 4, Barrandova 813, IČO 25097466, zastoupené Mgr. Petrem Pleštilem, advokátem se sídlem v Praze 5, Ovčí hájek 2172/42, o zaplacení částky 265 650 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. února 2020, č. j. -113, takto:

Odůvodnění:

Žalobou podanou soudu dne 30. 4. 2018 se žalobce domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit mu částku 265 650 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení. Svůj nárok odůvodnil zejména tím, že žalovaná je vlastníkem bytové jednotky č. XY v budově č. p. XY ve XY (dále jen „byt“, „bytová jednotka“, „jednotka“), kterou mu jako nájemci smlouvou o nájmu bytu pronajala. Protože mu řádně nevyúčtovala náklady na služby spojené s užíváním bytu, které jí dle nájemní smlouvy zálohově hradil, požadoval ve smyslu , kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty (dále jen „ “), pokutu za prodlení žalované s doručením vyúčtování služeb za rok 2014 ve výši 100 Kč denně za období od 1. 5. 2015 do 12. 4. 2018 ve výši 98 700 Kč, za rok 2015 ve výši 50 Kč denně za období od 1. 5. 2016 do 12. 4. 2018 ve výši 35 600 Kč a za rok 2016 ve výši 50 Kč denně za období od 1. 5. 2017 do 12. 4. 2018 ve výši 17 350 Kč, celkem tedy bylo na pokutě požadováno 151 600 Kč. Dále se domáhal částky 108 000 Kč jako bezdůvodného obohacení, které žalované uhradil nad rámec plateb určených nájemní smlouvou, a částky 6 000 Kč jako náhrady škody, která mu vznikla tím, že žalovaná nehradila zálohy na dodávky elektřiny.

Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 10. 7. 2019, č. j. -94, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 151 650 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zastavil řízení z důvodu zpětvzetí žaloby v části, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 114 000 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení (výrok II.), a rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok III.). Soud po provedeném dokazování přiznal žalobci pokutu za nesplnění povinnosti doručit příjemci služeb vyúčtování nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období za roky 2014, 2015 a 2016 za stavu, kdy neshledal, že by k nesplnění lhůty došlo jeho zaviněním. Žalobci jako nájemci nebyly vůbec vyúčtovány služby, na které platil zálohy, žalovaná mu pouze přeposlala vyúčtování nákladů, které obdržela od společenství vlastníků jednotek (a to za roky 2014 a 2015 navíc opožděně), žádné vlastní vyúčtování služeb reflektující výši záloh placených žalobcem nikdy nevyhotovila. Dodal také, že nárok žalobce není promlčen.

K odvolání žalované Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 26. 2. 2020, č. j. -113, rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku I. změnil tak, že se žaloba zamítá co do částky 138 300 Kč, jinak jej v tomto výroku potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů (výrok II.). Odvolací soud dospěl k závěru, že pokutou podle Je sankcionováno nesplnění povinnosti pronajímatele jako poskytovatele služeb doručit nájemci vyúčtování, případně jej doručit včas, proto nárok na její zaplacení nevznikne tehdy, jestliže vyúčtování služeb doručena byla, byť se nejednalo o vyúčtování řádná. Dle názoru odvolacího soudu má vadné vyúčtování pouze ten následek, že nenastává jeho splatnost. Proto přiznal žalobci pouze pokutu za opožděné doručení vyúčtování služeb za rok 2014 a 2015 v celkové výši 13 350 Kč. Shodně se soudem prvního stupně konstatoval, že nárok na zaplacení pokut promlčen nebyl.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které podle svého obsahu ( ) směřuje proti výroku jeho rozsudku v části, kterou byl změněn rozsudek soudu prvního stupně. Dovolatel nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že zákonná sankce zakotvená v , je spojená toliko s nikoli včasným splněním povinnosti doručit vyúčtování uložené poskytovateli služby (žalovanému) vůči příjemci služby (žalobci). Je toho názoru, že není-li vyúčtování služeb věcně správné, trvá nejen povinnost pronajímatele vyúčtování provést (řádně), nýbrž (a to právě v důsledku nesplnění uvedené povinnosti) nenastala ani splatnost přeplatku, případně nedoplatku, plynoucího z vyúčtování. V této souvislosti upozornil na judikaturu Nejvyššího soudu, z níž plyne, že se na věcně nesprávná vyúčtování pohlíží, jako by nebyla učiněna, a stále trvá povinnost poskytovatele služeb provést vyúčtování. Měl za to, že otázka, zda nárok na pokutu dle , vzniká i v případě, že vyúčtování služeb je vadné (neobsahuje náležitosti stanovené v ), nebyla dosud dovolacím soudem řešena. Navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu v napadeném rozsahu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění pozdějších předpisů – dále jen „ “. Přitom shledal, že dovolání bylo podáno včas, subjektem k tomu oprávněným – účastníkem řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele ( a 4 ) a je přípustné podle , neboť odvolací soud se při řešení otázky, zda je doručení vadného vyúčtování poskytnutých služeb spojeno se sankcí dle , odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v , a b/ a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Existence uvedených vad tvrzena nebyla a tyto vady nevyplynuly ani z obsahu spisu.

Nárok na zaplacení pokuty za prodlení s povinností žalované vyúčtovat zálohy na služby za rok 2014 je třeba posuzovat podle , ve znění účinném do 31. 12. 2015 (čl. II , kterým se mění , kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty), nárok na zaplacení pokuty za prodlení s povinností žalované vyúčtovat zálohy na služby za roky 2015 a 2016 podle , ve znění pozdějších předpisů (dále opět jen „ “).

Zákonná úprava vychází z konstrukce, že pronajímatel je povinen zajistit nájemci plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby ( , , ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. z.“). Není-li platba za poskytované služby ujednána paušální částkou – srov. , má pronajímatel právo požadovat na nájemci placení záloh ( citovaného zákona) a potom je povinen skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtovat nájemci vždy za zúčtovací období a vyúčtování mu doručit nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období, není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak ( citovaného zákona). Nesplní-li pronajímatel tuto zákonem stanovenou povinnost, má druhá strana (nájemce) právo podle citovaného zákona na zaplacení pokuty. Povinnost k úhradě pokuty pronajímateli nevzniká ve dvou případech – za prvé, jestliže by splnění povinnosti provést vyúčtování a doručit je nájemci ve stanovené lhůtě nebylo spravedlivé požadovat, nebo za druhé, jestliže k nesplnění lhůty došlo zaviněním nájemce.

Soudní praxe se již v minulosti (v poměrech právní úpravy účinné do 31. 12. 2013) ustálila v názoru, že podmínkou splatnosti nedoplatku za služby je skutečnost, že vyúčtování bylo řádně (tj. v souladu s předpisy jej regulujícími) provedeno a nájemce s ním byl seznámen (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČSR z 16. 7. 1981, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4/1983 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové z 9. 2. 1968, sp. zn. , uveřejněný pod č. 15/1969 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). O vyúčtování úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytu lze tedy hovořit a vyúčtování může přivodit splatnost nedoplatku plynoucího z tohoto vyúčtování jen tehdy, obsahuje-li všechny předepsané náležitosti a je-li v něm uvedena cena provedené služby ve správné výši. Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích opakovaně zdůraznil, že splatnost nedoplatku může nastat jedině na základě řádného, tj. v souladu se všemi příslušnými předpisy provedeného, vyúčtování (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu z 26. 11. 2003, sp. zn. , ze dne 24. 6. 2009, sp. zn. stížnost podanou proti němu Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 12. 5. 2010, sp. zn. , nebo rozsudek ze dne 17. 4. 2018, sp. zn. ).

Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích (srov. rozsudky ze dne 1. 6. 2018, sp. zn. , ze dne 26. 8. 2020, sp. zn. ) také uzavřel, že od těchto právních závěrů není důvod se odchýlit ani v poměrech právní úpravy obsažené v zákoně č. , který náležitosti (řádného) vyúčtování služeb, jež jsou spojeny s užíváním bytu nebo s ním souvisejí, upravuje. Podle citovaného zákona se vyúčtováním rozumí vyčíslení skutečné výše nákladů na služby a záloh na jednotlivé služby (demonstrativně vyjmenované v zákona) v daném zúčtovacím období. V zákona jsou pak konkrétně uvedeny náležitosti vyúčtování, které musí obsahovat skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování. Vyúčtování, které musí být příjemci služeb doručeno ( ), určí výši přeplatku či nedoplatku na poskytnutých službách, jehož finanční vyrovnání se provede ve lhůtě vyplývající z (pro bytové spoluvlastnictví ve lhůtě, která byla do 30. 6. 2020 upravena v , , dále též jen „o. z.“). Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích zdůraznil, že v řízení o zaplacení nedoplatku (přeplatku) soud při vyúčtování služeb provedeného podle zkoumá, zda vyúčtování služeb bylo provedeno řádně a stalo se splatným, a to bez ohledu na to, zda proti vyúčtování podal příjemce služeb námitky (srov. ), neboť ani absence námitek nemůže zhojit případné nesprávnosti ve vyúčtování.

Stále tedy platí, že nebylo-li vyúčtování služeb řádné (v souladu se smlouvou a předpisy jej regulujícími), poskytovatel služeb (pronajímatel, společenství vlastníků atd.) svou povinnost provést vyúčtování služeb nesplnil a jeho povinnost trvá i nadále.

Tyto závěry se prosadí i při aplikaci , jak Nejvyšší soud již vysvětlil v rozsudcích ze dne 21. 10. 2020, sp. zn. , a ze dne 10. 2. 2021, sp. zn. .

Pokutou podle je penalizováno prodlení s povinnostmi s nepeněžitým plněním stanoveným tímto zákonem, a to obou smluvních stran. Pokuta tak dopadá i na prodlení poskytovatele služeb s povinností provést vyúčtování a doručit je příjemci služeb v předepsané lhůtě. Ocitne-li se tedy poskytovatel služeb v prodlení se splněním povinnosti, kterou mu ukládá ustanovení , zásadně jej stíhá povinnost zaplatit příjemci služeb za každý započatý den prodlení pokutu v částce 100 Kč (od 1. 1. 2016 v částce 50 Kč, případně i v nižší – ujednané – částce); zprostit se jí může jen, jestliže prokáže, že by splnění této povinnosti (vyúčtovat služby) ve stanovené lhůtě nebylo spravedlivé požadovat nebo že k nesplnění lhůty došlo zaviněním druhé strany. Nárok na pokutu vzniká nájemci již samotným uplynutím stanovené lhůty, následný výsledek vyúčtování na něj nemá žádný vliv. Nepřiměřeně vysoká pokuta však může být důvodem k použití moderačního práva podle o. z. (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. , a ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. ).

Splní-li poskytovatel služeb svou povinnost provést vyúčtování jen v případě, že zálohy na služby vyúčtoval řádně, pak z toho logicky plyne, že jestliže tak neučinil, je v prodlení s touto svou povinností a je povinen (není-li důvod pro odepření práva na pokutu) zaplatit příjemci služeb pokutu podle ; není přitom významné, zda služby nevyúčtoval vůbec či opožděně nebo je nevyúčtoval řádně. Soud proto i v řízení o zaplacení pokuty podle musí zkoumat, zda vyúčtování služeb, s nímž poskytovatel služeb seznámil příjemce služeb (před zahájením řízení či v jeho průběhu), bylo řádné (tj. v souladu s nájemní smlouvou a s právními předpisy jej regulujícími).

Doručila-li žalovaná žalobci vyúčtování, které nebylo řádné (neobsahovalo všechny předepsané náležitosti a cena služeb ani výše záloh nebyla uvedena ve správné výši), dostala se do prodlení se svou povinností stanovenou v Právní posouzení odvolacím soudem, jenž měl za to, že žalovaná svou povinnost vyúčtovat zálohy na služby splnila doručením vyúčtování, které mělo vady, je tudíž nesprávné.

Rozsudek odvolacího soudu tak není v části výroku I., jímž byl rozsudek soudu prvního stupně změněn, z hlediska uplatněných dovolacích námitek správný, dovolací soud ho proto v této části včetně souvisejícího výroku o nákladech řízení podle zrušil a věc mu vrátil v tomto rozsahu k dalšímu řízení ( věta první ).

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný ( věta první ). V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 6. 5. 2021

JUDr. Jitka Dýšková

předsedkyně senátu