Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 5417/2016

-223

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

LE CYGNE SPORTIF GROUPE a. s.

1. A. N. T.

,

2. P. L. N.

,

3. T. L. V.

, toho času ve výkonu trestu odnětí svobody v Rumunsku, zastoupenému opatrovnicí Mgr. Barbarou Martinů, advokátkou se sídlem v Praze 1, Štěpánská 643/39, o 92.285 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. června 2016, č. j. -185, takto:

I. Dovolání

se zamítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 15. 6. 2016, č. j. -185, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 (soud prvního stupně) ze dne 29. 12. 2015, č. j. -159, jímž zamítl žalobu o zaplacení 92.285 Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Shodně se soudem prvního stupně zjistil, že žalobkyně (pronajímatelka) uzavřela s 1. žalovaným (nájemce) dne 1. 8. 2008 smlouvu o nájmu nebytových prostor umístěných v obchodním domě PRIOR L. o výměře 192 m

2

. Dne 28. 2. 2010 uzavřeli další smlouvu o nájmu nebytových prostor (kterou nahradili předcházející smlouvu), a to o výměře 427 m

2

, a dohodli se, že za splatné pohledávky pronajímatele budou ručit 2. a 3. žalovaný; 1. žalovaný se zavázal platit (tam stanovené) nájemné a zálohy na služby (tam specifikované), které žalobkyně každoročně vyúčtuje. Zálohy na služby za rok 2010 žalobkyně vyúčtovala fakturou ze dne 31. 7. 2011 s tím, že 1. žalovanému vznikl nedoplatek ve výši 91.949 Kč, za rok 2011 pak fakturou ze dne 22. 6. 2012 s nedoplatkem ve výši 336 Kč. Takto vyúčtovaný nedoplatek služeb za rok 2010 a 2011 žalovaní přes výzvu žalobkyně neuhradili.

Shodně se soudem prvního stupně měl za to, že vyúčtování mělo být provedeno podle vyhlášky Ministerstva pro místní rozvoj č. , kterou se stanoví pravidla pro rozúčtování nákladů na tepelnou energii na vytápění a nákladů na poskytování teplé užitkové vody mezi konečné spotřebitele (dále jen „“); nepřisvědčil námitce žalobkyně, která měla za to, že tento právní předpis na vztah účastníků nedopadá, neboť se jednalo o nájem nebytových prostor v objektu, v němž se nenacházejí byty. Za správný považoval i závěr soudu prvního stupně, že vyúčtování spotřebovaných služeb nebylo žalobkyní provedeno řádně, jelikož neobsahuje náležitosti předepsané S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu uzavřel, že nebylo-li vyúčtování řádné, nemohla nastat splatnost žalobkyní vyčísleného nedoplatku a žaloba je proto nedůvodná. Za nedůvodnou považoval i námitku žalobkyně, že se s 1. žalovaným dohodla na vyúčtování nedoplatku služeb fakturou, neboť by šlo jen o dohodu o formě vyúčtování, což však neznamená, že by faktura, nahrazující vyúčtování, nemusela splňovat náležitosti stanovené

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž shrnula průběh řízení a závěry soudů obou stupňů, s nimiž nesouhlasila. Měla za to, že dovolání je přípustné podle , , neboť v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla doposud řešena otázka, zda se vztahuje i na nájemce v objektech, kde nejsou žádné byty, a zda (ne)zakazuje dohodnout mezi podnikateli jiný způsob vyúčtování. Odkaz odvolacího soudu na judikaturu Nejvyššího soudu považovala za nepřípadný, neboť citovaná judikatura se vztahuje pouze k nájmu bytů. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

K dovolání podal 3. žalovaný vyjádření, ve kterém se zcela ztotožnil s rozhodnutím odvolacího soudu a navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto.

Dovolání projednal Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen „“ (čl. II bod 2 ). Otázka, zda se vztahuje i na nájemce nebytových prostor v objektech, v nichž nejsou žádné byty, nebyla doposud dovolacím soudem výslovně řešena. Dovolání podané včas, subjektem k tomu oprávněným – účastnicí řízení ( ), za splnění podmínky zastoupení advokátem ( a 4 ), je proto přípustné, není však důvodné.

Projednávanou věc je třeba posuzovat – s ohledem na věta první za středníkem , – podle dosavadních právních předpisů.

byla přijata jako předpis provádějící ustanovení , energetický zákon (ve znění účinném do 29. 12. 2004), stanovící, že hodnoty naměřené a zjištěné dodavatelem a ceny v místě měření tvoří náklady na tepelnou energii, které se rozúčtují mezi konečné spotřebitele, jimiž jsou uživatelé bytů a nebytových prostorů. stanoví pravidla pro rozdělení těchto nákladů na služby, vytápění a poskytování teplé užitkové vody mezi konečné spotřebitele v zúčtovací jednotce za zúčtovací období ().

Již přímo z textu je tedy zjevné, že určuje pravidla pro rozúčtování nákladů na tepelnou energii na vytápění a teplou užitkovou vodu jak v případě bytů, tak v případě nebytových prostor. A ani z jejího obsahu nevyplývá, že by věcná působnost vyhlášky byla omezena pouze na nájem bytů [viz zejména , d) a h), příloha 1 ]. Ustanovení je proto nutné aplikovat i v případě nájmu nebytových prostor; okolnost, zda jsou v objektu jen nebytové prostory, popř. zda se v něm nacházejí i byty, není přitom významná. Dřívější rozhodnutí Nejvyššího soudu se sice zabývala vyúčtováním nákladů na tepelnou energii na vytápění a nákladů na poskytování teplé užitkové vody nájemcům bytů, z jejich odůvodnění (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2009, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 5. 2010, sp. zn. ) je však zjevné, že nezužují aplikaci jen na nájem bytu.

Zjistil-li odvolací soud (skutkovými zjištěními je dovolací soud vázán), že žalobkyně s 1. žalovaným neuzavřela dohodu o jiném (odchylném) způsobu vyúčtování, ale jen dohodu o formě vyúčtování (fakturou), pak je nadbytečné, aby se dovolací soud zabýval otázkou, zda vylučuje dohodu podnikatelů - stran smlouvy o nájmu nebytových prostor - o jiném způsobu vyúčtování, neboť na jejím řešení rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá.

Nejvyšší soud v řadě svých rozhodnutí dovodil, že podmínkou splatnosti nedoplatku za služby je, že vyúčtování bylo řádně (tj. v souladu s předpisy jej regulujícími) provedeno a nájemce s ním byl seznámen; nesplňovalo-li vyúčtování náležitosti předepsané , nestala se vyúčtovaná částka splatnou (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2003, sp. zn. , ze dne 24. 6. 2009, sp. zn. , ze dne 11. 8. 2011, sp. zn. ). I v případě, kdy by nebyly obsahové náležitosti stanoveny právním předpisem, by muselo vyúčtování obsahovat minimálně cenu a množství dodané služby, resp. jednotkovou cenu (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2011, sp. zn. ). Tyto závěry je třeba aplikovat i v případě nájmu nebytových prostor, neboť každé zálohové plnění je třeba vypořádat, přičemž je nezbytné, aby se nájemci dostaly informace, na jejichž základě bude schopen rozpoznat, zda požadovaná úhrada odpovídá spotřebě či způsobu výpočtu spotřeby. Nájemci by tak měly být poskytnuty takové údaje, které mu umožní posouzení správnosti výpočtu.

Lze tak uzavřít, že rozsudek odvolacího soudu je z pohledu uplatněného dovolacího důvodu a jeho obsahové konkretizace správný, Nejvyšší soud – aniž ve věci nařídil jednání ( ) – proto dovolání jako nedůvodné zamítl [ ].

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle , , a s přihlédnutím k tomu, že 1. a 2. žalovanému podle obsahu spisu náklady v dovolacím řízení nevznikly a vyjádření 3. žalovaného, zastoupeného ustanovenou opatrovnicí, omezující se na souhlas s rozhodnutím odvolacího soudu a návrh na odmítnutí dovolání, nelze považovat za úkon právní služby účelně provedený k ochraně práva 3. žalovaného.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. dubna 2018JUDr. Pavlína Brzobohatápředsedkyně senátu