Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1204/2021

20 Cdo 1204/2021-152

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněné České republiky – Obvodního soudu pro Prahu 1, se sídlem v Praze 1, Ovocný trh č. 587/14, identifikační číslo osoby 00024384, proti povinnému R. S., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Tomášem Bubrjakem, advokátem se sídlem v Praze 8, Prvního pluku č. 206/7, pro 2 000 000 Kč, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. června 2020, č. j. -121, takto:Dovolání povinného se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Městský soud v Praze usnesením ze dne 23. června 2020, č. j. -121, k odvolání povinného potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3. března 2020, č. j. -76, jímž byl zamítnut návrh povinného na zastavení exekuce. Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí stran namítaného nedostatku vykonatelnosti exekučního titulu uvedl, že splnil-li povinný v průběhu původní exekuce vymáhanou (nepeněžitou) povinnost, pak pokuty uložené mu v průběhu exekuce exekučními příkazy zůstaly nedotčeny a mají tak stále povahu pravomocných a vykonatelných rozhodnutí, jimiž byla povinnému uložena povinnost zaplatit pokuty ve prospěch státu. Ohledně namítaného nesprávného postupu soudního exekutora odvolací soud odkázal na své závěry obsažené v rozhodnutí ze dne 9. ledna 2017, č. j. -628, a dodal, že v exekučním řízení zásadně není prostor pro zpochybňování věcné správnosti exekučního titulu či namítání procesních pochybení, které vydání exekučního titulu doprovázely. Pro exekuci v této věci je podle odvolacího soudu významné pouze to, že exekuční titul je pravomocný a vykonatelný, což soud prvního stupně správně posoudil, a není zde tak dán žádný z důvodů podle

Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že podle jeho názoru napadené rozhodnutí závisí na vyřešení následujících právních otázek:

1) Zda byl odvolací soud povinen přezkoumat exekuční titul a zda měl následně exekuci zastavit pro nedostatek vykonatelnosti exekučního titulu podle , případně pro porušení zákona ze strany exekutora při vydávání exekučního titulu podle V řešení těchto otázek se podle názoru dovolatele odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

2) Zda může exekutor vydávat exekuční příkazy, kterými se povinnému ukládají pokuty, v situaci, kdy je exekuce vedena na základě dvou exekučních titulů ukládajících zcela stejnou povinnost, z nichž jeden v mezidobí pozbyl vykonatelnosti a není jasné, na základě kterého exekučního titulu byly exekuční příkazy vydávány. Tuto otázku považuje dovolatel za v rozhodování dovolacího soudu dosud nevyřešenou.

3) Hmotněprávními otázkami souvisejícími a navazujícími na otázky předchozí je podle dovolatele i výklad ustanovení , h) a e. ř. (k tomu viz níže).

Dovolatel nadto spatřuje v postupu odvolacího soudu porušení svého práva na spravedlivý proces podle d.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 30. září 2017 (srov. část první čl. II bod 2 ) – dále též jen „ “, a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.

Ze spisu se podává: Exekuce v této věci je vedena k vymožení povinnosti podle exekučního titulu, jímž je exekuční příkaz soudního exekutora JUDr. Lukáše Jíchy, Exekutorský úřad Přerov, ze dne 26. října 2016, č. j. 203 Ex 10502/15-92, kterým byla povinnému uložena pokuta podle ustanovení a , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) – dále téže jen „e. ř.“ ve výši 2 000 000 Kč za opakované nesplnění nepeněžitých povinností uložených povinnému. Uvedený exekuční příkaz byl vydán v exekučním řízení prováděném na základě pověření vydaného Obvodním soudem pro Prahu 1, sp. zn. (dále též jen původní exekuční řízení). Soudní exekutor JUDr. Lukáš Jícha k vymožení uložených nepeněžitých povinností v rámci původního exekučního řízení uložil postupně jednotlivými exekučními příkazy povinnému pokuty ve výši 20 000 Kč, 30 000 Kč, 500 000 Kč a (nyní vymáhaných) 2 000 000 Kč. Povinný ani přes ukládání pokut nepeněžité povinnosti neplnil a na ukládané pokuty reagoval návrhy na zastavení exekuce. Následně (až po uložení pokuty ve výši 2 000 000 Kč) povinný splnil uložené nepeněžité povinnosti, a proto Městský soud v Praze k návrhu povinného usnesením ze dne 26. června 2018, č. j. -693, původní exekuci zastavil. Zastavení exekuce však nemělo vliv na platnost již uložených pokut. Na návrh nynější oprávněné byla následně zahájena nyní vedená exekuce pro vymožení pokuty ve výši 2 000 000 Kč, jejímž vedením byl pověřením Obvodního soudu pro Prahu 1, ze dne 1. listopadu 2019, č. j. -13, pověřen soudní exekutor JUDr. Igor Ivanko, Exekutorský úřad Praha 10.

Nejvyšší soud ve své judikatuře opakovaně vysvětlil, že exekuční soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu, jeho obsahem je vázán a je povinen z něj vycházet (srov. např. usnesení ze dne 14. dubna 1999, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 25. října 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 62/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 16. prosince 2004, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 58/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 21. července 2008, sp. zn. , a ze dne 5. srpna2008,sp. zn. ). Exekuční řízení je ze své podstaty určeno pouze pro faktický výkon rozhodnutí, nikoli pro autoritativní nalézání práva. Stejně tak není řízením přezkumným (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 17. ledna 2012, sp. zn. , bod IV, nebo nález ze dne 3. dubna 2012, sp. zn. , bod 14, 15).

Judikatura Ústavního soudu, na níž dovolatel odkazuje (nález ze dne 1. dubna 2019, sp. zn. ), ve zcela výjimečných případech přikazuje soudům zohledňovat mimořádné okolnosti dané věci, jejichž existence je s to odůvodňovat zastavení exekuce za použití ustanovení , to však nic nemění na skutečnosti, že stále platí zásada, podle které obecné soudy v exekučním řízení nejsou oprávněny přezkoumávat správnost exekučního titulu (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 17. července 2019, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. srpna 2019, sp. zn. ).

Exekučním titulem v nyní řešené věci je rozhodnutí soudního exekutora, přičemž úkony exekutora se považují za úkony exekučního soudu (§ 28 věta druhá e. ř.). Judikatura Ústavního soudu (srov. např. nález ze dne 1. dubna 2019, sp. zn. , nebo ze dne 1. listopadu 2016, sp. zn. ) připouští, že výjimečně může dojít k zastavení exekuce podle ustanovení i v případě soudního rozhodnutí, jestliže by exekuce vedla ke zjevné nespravedlnosti nebo byla v rozporu s principy právního státu. Takový důvod pro zastavení exekuce však v tomto případě odvolacím soudem nebyl shledán.

S námitkou, že exekuce měla být zastavena podle ustanovení pro nevykonatelnost exekučního titulu, neboť exekuce je podle dovolatele vedena na základě dvou exekučních titulů ukládajících zcela stejnou povinnost, z nichž jeden v mezidobí pozbyl vykonatelnosti a není jasné, na základě kterého exekučního titulu byly exekuční příkazy vydány, dovolatel přichází v rozporu s ustanovením až v dovolání. V návrhu na zastavení exekuce ani v řízení o odvolání tuto skutečnost netvrdil, odvolací soud se jí nezabýval a neučinil žádný závěr, který by nyní mohl být dovolacím soudem přezkoumán. Tato námitka proto nemůže založit přípustnost dovolání. Nejvyšší soud pouze pro úplnost poznamenává, že argumentace dovolatele v tomto ohledu nesměřuje proti exekučnímu titulu, na jehož základě je vedena tato exekuce, ale zpochybňuje vykonatelnost exekučního titulu, na jehož základě byla vedena původní (již zastavená) exekuce pro nepeněžité plnění.

Namítá-li dovolatel, že soudní exekutor JUDr. Lukáš Jícha přistoupil k vydání exekučního příkazu (zde exekučního titulu), jímž bylo povinnému uloženo zaplatit pokutu ve výši 2 000 000 Kč, v době, kdy nebylo pravomocně rozhodnuto o návrhu povinného na odklad exekuce ani o návrzích povinného na zastavení exekuce, čímž podle názoru dovolatele soudní exekutor porušil ustanovení § 54 odst. 2 e. ř., je třeba uvést, že odvolací soud správně vysvětlil, že v exekučním řízení zásadně není prostor pro zpochybňování věcné správnosti exekučního titulu či namítání procesních pochybení, které jeho vydání doprovázely. Nadto však odvolací soud v napadeném rozhodnutí odcitoval i část svého rozhodnutí ze dne 9. ledna 2017, č. j. -628, v němž se danou námitkou povinného zabýval a kde vysvětlil, proč soudní exekutor při uložení dané pokuty nepochybil. Odvolací soud rovněž správně posoudil odkazy povinného na judikaturu Nejvyššího soudu a kárného senátu Nejvyššího správního soudu (které jsou obsaženy i v dovolání) jako nepřípadné, neboť povinný zpochybňuje postup soudního exekutora v původním exekučním řízení, a nikoliv v nyní probíhající exekuci.

Za dané situace je třeba respektovat rozdíly mezi nalézacím a vykonávacím řízením s tím, že prostor pro zastavení exekuce podle ustanovení se vytváří jen tehdy, když „nespravedlnost“ plnění přisouzeného exekučního titulu je již s ohledem na zcela základní okolnosti případu (k přezkumu všech okolností případu není exekuční soud povolán) natolik zjevná, že je nezbytné zasáhnout z pozic argumentačně mimořádně silných, tj. měl-li by být vykonán exekuční titul, který je svým obsahem v kolizi se základními principy demokratického právního řádu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. ledna 2018, sp. zn. , ze dne 12. listopadu 2019, sp. zn. , nebo bod 16. nálezu Ústavního soudu ze dne 10. ledna 2018, sp. zn. ).

Nezbývá tedy než uzavřít, že odvolací soud se k námitkám povinného směřujícím k přezkumu exekučního titulu a zastavení exekuce podle dostatečně zabýval a dospěl ke správnému závěru, že zastavení exekuce není na místě. Odvolací soud nijak neporušil právo povinného na spravedlivý proces, naopak jeho postupu nelze nic vytknout. V nyní řešené věci se oproti očekávání dovolatele mimořádné okolnosti srovnatelné s okolnostmi, jež vyplývají z judikatury Ústavního soudu (srov. např. nález ze dne 1. listopadu 2016, sp. zn. ), nepodávají. Zásada zákazu přezkumu věcné správnosti exekučního titulu proto nemůže být v této věci prolomena.

Protože odvolací soud postupoval zcela v souladu s výše uvedenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, Nejvyšší soud dovolání povinného podle ustanovení jako nepřípustné odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [ a násl. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 12. 5. 2021

JUDr. Zbyněk Poledna

předseda senátu