Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2985/2020

30 Cdo 2985/2020-769

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobců a) L. D., nar. XY, b) M. D., nar. XY, c) nezl. AAAAA (pseudonym), nar. XY, a d) nezl. BBBBB (pseudonym), nar. XY, všech XY, zastoupené Mgr. Pavlem Černým, advokátem se sídlem v Brně, Údolní 567/33, proti žalované České republice – Ministerstvu zdravotnictví, se sídlem v Praze 2, Palackého náměstí 375/4, o zaplacení částky 1 500 000 Kč s příslušenstvím každému ze žalobců, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 11. 2019, č. j. -600, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Žalobou podanou v nyní posuzované věci se každý ze žalobců domáhal na žalované zaplacení částky 1 500 000 Kč s příslušenstvím jako náhrady nemajetkové újmy, která jim měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu. Uvedli, že žalobce a) a žalobkyně b) jsou vlastníky rodinného domu č. p. XY na pozemku parc. č. XY, v k. ú. XY, v Městské části XY, Statutární město XY, kde bydlí společně s žalobci c) a d) a kde nejsou v důsledku provozu dálnice D1 a silnice č. II/602 dlouhodobě dodržovány hygienické limity hlukové zátěže v chráněných venkovních prostorách. Žalovaná částka pro každého ze žalobců v celkové výši 1 500 000 Kč se skládá ze čtyř nároků: 1) částky 750 000 Kč za újmu způsobenou nesprávným úředním postupem Krajské hygienické stanice Jihomoravského kraje (dále jen „KHS JMK“) a Ministerstva zdravotnictví (dále jen „MZ“), neboť v případě dálnice D1 nepozastavily výkon činnosti, která je příčinou dlouhodobého a závadného překračování hygienického limitu hluku v území, a současně nepovolily výjimku z provozování nadlimitního zdroje hluku, 2) částky 225 000 Kč za újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v tom, že v případě silnice č. II/602 KHS JMK a MZ netrvaly na realizaci ochranných opatření, která byla uložena rozhodnutím KHS JMK ze dne 25. 5. 2006, č. j. 8600/2006/BM/HOK/Fa, 3) částky 225 000 Kč za újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v tom, že v případě silnice č. II/602 KHS JMK a MZ netrvaly na realizaci ochranných opatření uvedených v rozhodnutí KHS JMK o hlukové výjimce ze dne 15. 11. 2010, č. j. 9934/2010/BM/HOK, a 4) částky 300 000 Kč za újmu způsobenou nesprávným úředním postupem KHS JMK a MZ, pokud v rozhodnutí vydaném KHS JMK ze dne 11. 4. 2016, č. j. KHSJM15855/2016/BM/HOK, vycházely z limitů hluku pro starou hlukovou zátěž.

Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 19. 2. 2019, č. j. -523, zamítl žalobu, jíž se každý ze žalobců domáhal po žalované zaplacení částky 1 500 000 Kč s příslušenstvím (výroky I až IV), a uložil žalobcům, aby společně a nerozdílně zaplatili žalované náhradu nákladů řízení ve výši 2 100 Kč (výrok V).

Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem ze dne 7. 11. 2019, č. j. -600, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I až IV (výrok I), ve výroku V rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že každý ze žalobců je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 525 Kč, jinak jej v tomto výroku rovněž potvrdil (výrok II), a uložil každému ze žalobců zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 150 Kč (výrok III).

Rozsudek odvolacího soudu napadli žalobci v plném rozsahu včasně podaným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 a čl. XII ), dále jen „ “, odmítl.

Dovolací námitku, která se týká nároku každého ze žalobců na zaplacení částky 750 000 Kč, zda je povinností obecných soudů v řízení o žalobě na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem posoudit existenci podmínek pro vznik odpovědnosti státu za tuto nemajetkovou újmu, vyplývajících z hmotněprávních ustanovení předpisů veřejného práva – konkrétně v předmětné věci posoudit, zda KHS JMK a MZ aplikovaly v souladu se zákonem limit pro starou hlukovou zátěž, staví žalobci na jiném skutkovém zjištění, než k jakému dospěl odvolací soud. Odvolací soud totiž vyšel z toho, že z předmětného úseku dálnice D1 v rozhodném období nedocházelo k překračování hygienických limitů hluku. Dovolatelé tak fakticky nepřípustně uplatňují námitku proti skutkovým zjištěním, nikoli proti právnímu posouzení ( ).

Na otázce, zda stát odpovídá za újmu vzniklou dotčené osobě v důsledku nečinnosti příslušných orgánů (ochrany veřejného zdraví) za situace překračování nejvyšších přípustných limitů hlukové zátěže, pokud je touto újmou samotná skutečnost, že v místě bydliště dotčené osoby jsou nejvyšší přípustné limity hlukové zátěže, a touto újmou je samotná skutečnost, že v místě bydliště dotčené osoby jsou nejvyšší přípustné limity hlukové zátěže dlouhodobě a výrazně překračovány, rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu nestojí. Odvolací soud totiž dospěl k závěru, že zvýšená hladina hluku spadala pod výjimku stanovenou rozhodnutími KHS JMK ze dne 25. 5. 2006, č. j. 8600/2006/BM/HOK/Fa, a ze dne 15. 11. 2010, č. j. 9934/2010/BM/HOK, a proto žalovaná za žalobci tvrzenou újmu může odpovídat pouze z titulu nezákonného rozhodnutí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 1999, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. ).

Jestliže se žalobcům nepodařilo zpochybnit závěr odvolacího soudu o nepřekročení hygienických limitů hluku u dálnice D1 a výjimce zvýšené hladiny hluku stanovené rozhodnutími KHS JMK u silnice č. II/602, pak další námitky žalobců plynoucí z dovolání a směřující k objasnění existence nesprávného úředního postupu a dokazování žalobci vytrpěné újmy, nejsou otázkami, na kterých by (výlučně) rozhodnutí odvolacího soudu bylo založeno. To je diskvalifikuje z možnosti založit přípustnost dovolání ve smyslu , neboť ani odlišné vyřešení takto vymezeného předmětu dovolacího řízení by se nemohlo v poměrech žalobců nijak projevit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. , nebo ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Na otázce promlčení nároků rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu pak nestojí vůbec, neboť uvedenou otázkou se zabýval pouze soud prvního stupně, nikoli soud odvolací.

Žalobci napadli dovoláním rozsudek odvolacího soudu také ve výroku III o nákladech řízení, podle však dovolání není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.

O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud rozhodl podle , části věty před středníkem a a zavázal žalobce, jejichž dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání, které nebylo sepsáno advokátem (žalovaná nebyla v dovolacím řízení zastoupena advokátem), přičemž žalovaná nedoložila výši svých hotových výdajů. Jde o paušální náhradu hotových výdajů podle (viz čl. II bod 1 ve spojení s čl. VI ) ve výši 300 Kč ( ). Vzhledem k tomu, že žalobci žalobou uplatnili samostatné nároky, dovolací soud uložil zaplatit samostatně každému ze žalobců ¼ z celkové částky nákladů dovolacího řízení, jež žalované vznikly, což odpovídá částce 75 Kč.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. 5. 2021

JUDr. Pavel Simon předseda senátu