Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 686/2021

20 Cdo 686/2021-148

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné Český inkasní kapitál, a. s., se sídlem v Praze 1 - Novém Městě, Václavské nám. 808/66, identifikační číslo osoby 27646751, zastoupené JUDr. Romanem Majerem, advokátem se sídlem v Praze 4, Vyskočilova 1326/5, proti povinným 1) J. Č., narozenému XY, bytem XY, a 2) M. K., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Štěpánem Ciprýnem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 2, Rumunská 1720/12, pro 577 426,89 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. , o dovolání povinného 2) proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. listopadu 2020, č. j. -89, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

1/ Ve shora označené věci Okresní soud v Náchodě (dále „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 18. 8. 2020, č. j. -61, zamítl návrh povinného 2) ze dne 22. 5. 2020 na částečné zastavení exekuce vedené u soudního exekutora JUDr. Marcela Smékala, Exekutorský úřad Praha-východ (dále „soudní exekutor“), pod sp. zn. 081 EX 01275/09. Vyšel ze zjištění, že v posuzované věci je exekučním titulem rozsudek Okresního soudu v Náchodě ze dne 2. 3. 2007, č. j. -59 (ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 4. 2008, č. j. -89), jímž byla povinným uložena povinnost zaplatit právní předchůdkyni oprávněné, Komerční bance, a. s. (se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 33, č. p. 969, identifikační číslo osoby 45317054), společně a nerozdílně částku 577 426,89 Kč s (ve výroku specifikovaným) příslušenstvím. Uvedený závazek vznikl ze smlouvy o úvěru č. 045001220787 sjednané mezi povinným 1) a oprávněnou ve výši 350 000 Kč jako dlouhodobý osobní úvěr. Povinný 2) k této smlouvě o úvěru vystavil prohlášení ručitele a současně uzavřel dohodu s věřitelem, na jejímž základě na sebe převzal povinnost uhradit pohledávku věřitele v celé výši, pokud tak neučiní sám dlužník. Výše úroků byla sjednána ve výši 17,5 % a pro případ prodlení byla dohodnuta výše úroků 25 %. Exekučním příkazem ze dne 19. 11. 2019, č. j. 081 01275/09-336, soudní exekutor nařídil provedení exekuce prodejem nemovitých věcí.

2/ Soud prvního stupně rozhodnutí odůvodnil tak, že zvolený způsob provedení exekuce je přiměřený vzhledem k výši vymáhané pohledávky oprávněné, neboť povinný 1) nedisponuje jiným postižitelným majetkem, z něhož by bylo možno „v dohledné budoucnosti závazek uhradit“. Rovněž ani výši vymáhaného příslušenství pohledávky - smluvních úroků ve výši 17,5 % ročně a úroku z prodlení (pro případ prodlení) ve výši 25 % ročně - nepovažoval za nepřiměřenou ve vztahu k obchodně-závazkové povaze úvěrové smlouvy. Skutečnost, že úroky narostly do výše přes dva a půl milionu Kč, nebyla způsobena výší těchto úroků, ale tím, že povinní na dluh řadu let neplnili. Doplnil, že na ručitelský závazek povinného 2) nelze pohlížet jako na závazek spotřebitelský.

3/ Krajský soud v Hradci Králové (dále „odvolací soud“), k odvolání povinného 2) usnesením ze dne 20. 11. 2020, č. j. -89, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Dospěl k závěru, že odvolání není důvodné a pro stručnost přitom odkázal na odůvodnění usnesení soudu prvního stupně, v němž byly všechny námitky povinného vypořádány. Odvolací soud proto „nemá, co by právně významného k věci dodal, když povinný v odvolání nic nového neuvádí“.

4/ Usnesení odvolacího soudu napadl povinný 2) dovoláním, jehož přípustnost ve smyslu , , ve znění pozdějších předpisů (dále „ “), spatřoval v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 7. listopadu 2000, sp. zn. . Dovolatel odvolacímu soudu konkrétně vytkl, že „neuvedl úvahu, proč pod takto zjištěný skutkový stav podřadil zákonné ustanovení ve vztahu k rozhodnutí soudu prvního stupně vedoucí k potvrzení rozhodnutí. Z tohoto důvodu nelze odůvodnění rozsudku považovat za odpovídající zákonu. Odkaz na odůvodnění napadeného usnesení soudu prvního stupně nemůže nahradit vlastní úvahy soudu k přijatým závěrům“.

5/ Oprávněná ve svém vyjádření uvedla, že dovolatelem oznámené rozhodnutí Nejvyššího soudu na posuzovanou věc nedopadá, neboť řešilo situaci, kdy odvolací soud dospěl k odchylnému právnímu závěru oproti soudu prvního stupně a v této souvislosti pouze odkázal na obsah odvolání žalovaného, aniž by uvedl své vlastní úvahy. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl.

6/ Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (viz ) o dovolání rozhodl podle ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „ “, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovaným účastníkem exekučního řízení (viz , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů - dále jen „ex. řád“) ve lhůtě uvedené v ustanovení , dospěl bez jednání ( věta první ) k závěru, že dovolání není přípustné ( ).

7/ Vytýká-li dovolatel v dovolání odvolacímu soudu bez dalšího nedostatečné odůvodnění jeho rozhodnutí, jež se omezilo na prostý odkaz ohledně skutkových zjištění a právního posouzení věci soudem prvního stupně, oznamuje tím vadu řízení, která sama o sobě není způsobilým dovolacím důvodem (tím je pouze nesprávné právní posouzení věci) a k jejíž případné existenci by mohl dovolací soud přihlédnout jen u přípustného dovolání (srov. větu druhou ), což v projednávané věci není naplněno. Tvrzení dovolatele ostatně nezahrnují ani žádnou odvolacím soudem řešenou právní otázku, která by splňovala předpoklady vymezené v ; námitka dovolatele tudíž přípustnost dovolání založit nemůže, i kdyby se odvolací soud vytýkaných pochybení dopustil (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2014, sp. zn. , a ze dne 15. září 2015, sp. zn. ).

8/ Postup odvolacího soudu nadto odpovídá ustálené rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, podle které vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu ustanovením nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem prvního stupně (z mnoha rozhodnutí srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. září 2011, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. ledna 2019, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. července 2019, sp. zn. ). Dovolatelem ohlášený rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. listopadu 2000, sp. zn. , vychází z odlišného skutkového základu věci a napadené usnesení odvolacího soudu s ním nekoliduje.

9/ Dovolací soud proto dovolání podle ustanovení odmítl.

10/ Se zřetelem k výsledku dovolacího řízení a k Ústavním soudem zdůrazněné přiměřené lhůtě pro rozhodnutí dovolacího soudu (viz nález Ústavního soudu ze dne 23. srpna 2017, sp. zn. ) není návrh dovolatele na odklad právní moci či vykonatelnosti napadeného usnesení odvolacího soudu ( ) důvodný, přičemž Nejvyšší soud v tomto případě zvláštní zamítavé rozhodnutí nevydává (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2005, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2017, sp. zn. ).

11/ O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. ex. řádu).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 11. 5. 2021

JUDr. Aleš Zezulapředseda senátu