Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1236/15

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Jaroslava Homolky, advokáta se sídlem v Jihlavě, Palackého 5001/1, zastoupeného Mgr. Lenkou Hronovou, advokátkou se sídlem v Jihlavě, Palackého 5001/1, směřující proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. -86 ze dne 26. února 2015 a proti usnesení Okresního soudu v Jihlavě č. j. -80 ze dne 6. února 2015 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním učiněným podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel, s odkazem na porušení základních práv garantovaných v y a v hlavě 5. y ve vztahu k obviněnému J. S. (dále jen "obviněný") a v této souvislosti též na porušení práva stěžovatele na spravedlivou odměnu za obhajobu obviněného, domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí.

Ústavní soud zjistil, v záhlaví označeným usnesením Okresní soud v Jihlavě rozhodl podle ust. § 151 odst. 2, 3 trestního řádu tak, že stanovil odměnu stěžovatele a náhradu jeho hotových výdajů za obhajobu obviněného částkou 22.385,- Kč. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel stížnost, v níž poukazuje na to, že dne 29. září 2014 převzal právní zastoupení obviněného, téhož dne také proběhla i první porada a dospívá k závěru, že tyto úkony byly provedeny samostatně a také samostatně účtovány. Stěžovatel vyslovuje nesouhlas se závěrem Okresního soudu v Jihlavě, že jde o jeden úkon ve smyslu ust. § 11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu, neboť ve věci nebyl soudem ustanoven, a proto nemůže dojít k aplikaci ust. § 11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu, a dále poukazuje na to, že na první poradu s klientem se aplikuje ust. § 11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu, tedy jako další poradu s klientem přesahující jednu hodinu za užití ust. § 11 odst. 3 advokátního tarifu. Odměna stěžovatele tak měla být podle stěžovatele stanovena částkou ve výši 25.531,- Kč. Stížnost stěžovatele Krajský soud v Brně jeho v záhlaví citovaným rozhodnutím podle ust. § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl. Podle Krajského soudu v Brně úkony, které byly realizované přede dnem rozhodnutí o bezplatné obhajobě, tedy do 31. října 2014, nemohou být řešeny v rámci bezplatné obhajoby, neboť takto mohou být uplatněny jen úkony, které byly realizovány až po datu, kdy soud rozhodl o přiznání nároku na bezplatnou obhajobu. Jelikož námitky stěžovatele se týkají úkonu právní služby (který spočívá v první poradě s klientem dne 29. září 2014) provedeného před rozhodnutím soudu o přiznání nároku na bezplatnou obhajobu, není podle stížnostního soudu v dané věci již rozhodné, zda Okresní soud v Jihlavě postupoval při posuzování nároku stěžovatele na úhradu za tento úkon právní služby v souladu s advokátním tarifem či nikoli.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že výše uvedený výklad zákona Krajského soudu v Brně, tedy nepřiznání nároku obhájce na odměnu za úkony vykonané před rozhodnutím o návrhu přiznání nároku na bezplatnou obhajobu, soud porušil právo obviněného na obhajobu a předkládá v tomto směru podrobnou argumentaci.

Stěžovatel se podle ústavní stížnosti nemůže ztotožnit s názorem Krajského soudu v Brně, že nárok na odměnu za úkony učiněné obhájcem před rozhodnutím o bezplatné obhajobě nemohou být řešeny v rámci bezplatné obhajoby, neboť takový právní názor nemá oporu v trestním řádu. Navíc podle stěžovatele soudy o bezplatné obhajobě nerozhodují vždy bez zbytečného odkladu, ale často až za několik měsíců nebo dokonce i let po podání návrhu.

Okresnímu soudu v Jihlavě pak stěžovatel vytýká, že nesprávně aplikoval výklad advokátního tarifu, když zahrnul dva poskytnuté úkony právní služby do jednoho úkonu. Stěžovatel má za to, že se na první poradu s klientem, kterému nebyl obhájce opatřením soudu ustanoven, aplikuje ust. § 11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu za použití jeho ust. § 11 odst. 3, neboť první porada s obviněným, která se uskutečnila dne 29. září 2014, trvala déle než jednu hodinu. Dle stěžovatele tak měl být úkon právní služby převzetí a příprava obhajoby obviněného posouzen dle ust. § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu a úkon právní služby první porada s obviněným měl být posouzen dle ust. § 11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu za použití jeho ust. § 11 odst. 3), neboť se jedná o dva zcela samostatné úkony.

Ústavní soud následně přezkoumal v záhlaví citovaná rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud konstatuje, že posuzovaná ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí o výši odměny a náhrady hotových výdajů obhájce, přičemž stěžovatel považuje za spornou částku ve výši 2600,- Kč plus DPH.

S ohledem na tuto výši je Ústavní soud nucen připomenout, že v případě sporů o peněžité plnění nepřevyšující částku 10.000,- Kč se jedná o případy tzv. bagatelní, kdy ústavní stížnost je s výjimkou zcela extrémních pochybení obecného soudu přivozujících zřetelný zásah do základních práv stěžovatele v podstatě vyloučena. Ústavní soud tak např. ve svém usnesení

sp. zn.

dospěl k závěru, "že zjevná neopodstatněnost daného návrhu vyplývá již jen z materiální stránky věci. Úkolem Ústavního soudu je (mimo jiné) ochrana fyzických a právnických osob před zásahy orgánů veřejné moci, jež mají ústavněprávní dimenzi, tedy zásahy z hlediska ochrany práv jednotlivců zcela zásadního významu [ , písm. d) y ČR, zákona]. Pakliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí obecného soudu, v němž nebylo vyhověno žalobě stěžovatelky co do částky 1.940,- Kč, a tedy jde o věc evidentně bagatelní, pak jen stěží se lze domnívat, že by takové rozhodnutí bylo z kvantitativního hlediska s to porušit ústavně zaručená práva stěžovatelky."

Z těchto východisek Ústavní soud vychází i v případě ústavních stížností směřujících proti rozhodnutí o výši odměny a náhrady hotových výdajů obhájce. Ve věci ne zcela nepodobné věci stěžovatele

sp. zn.

tak Ústavní soud například uvedl, že "v případě těchto bagatelních částek je evidentní, že nad právem na přístup k soudu převažuje zájem na vytvoření systému, který soudům umožňuje efektivně a v přiměřené době poskytovat ochranu těm právům, jejichž porušení znamená i zásah do základních práv účastníka řízení a kde hrozí relativně větší újma na právech účastníků řízení, než je tomu v případě stěžovatelky brojící proti rozhodnutí vydanému v bagatelní věci. Jinak řečeno, řízení o ústavní stížnosti v případech, kde se jedná o bagatelní částky, by bezúčelně vytěžovalo kapacity Ústavního soudu na úkor řízení, v nichž skutečně hrozí zásadní porušení základních práv a svobod." Obdobně lze odkázat také např. na odůvodnění usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

,

sp. zn.

či

sp. zn.

.

V projednávané věci Ústavní soud přitom neshledává, že by došlo k nějakému zcela extrémnímu postupu obecných soudů, který by mohl, navzdory bagatelní výši sporné částky, založit nutnost jeho zásahu.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavnímu soudu nezbylo, než považovat ústavní stížnost z ústavněprávního hlediska za zjevně neopodstatněnou a mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ji podle ust. odmítnout.

Vzhledem k právě uvedenému závěru Ústavní soud stěžovatele nevyzýval k odstranění vady jeho podání, spočívající v tom, že v plné moci advokátky nebylo v souladu s ust. výslovně uvedeno, že je určena k zastupování před Ústavním soudem. Odstranění této vady by na rozhodnutí Ústavního soudu o odmítnutí ústavní stížnosti nemohlo ničeho změnit.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. května 2015

Tomáš Lichovník v.r.

předseda IV. senátu Ústavního soudu