Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 3359/2020

25 Cdo 3359/2020-129

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobce: M. D., narozený XY, bytem XY, zastoupený hostujícím evropským advokátem JUDr. Dušanem Ažaltovičem, se sídlem Potočná 41/109, 911 01 Trenčín, Slovenská republika, zmocněnec pro doručování: JUDr. Antonín Blažek, advokát se sídlem Masarykovo náměstí 329, 686 01 Uherské Hradiště, proti žalovanému: I. K., komisař K. ř. p. Z. k., se sídlem XY, zastoupený zmocněnkyní K. Z., narozenou XY, adresa pro doručování: XY, o náhradu nemajetkové újmy, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. 7. 2020, č. j. -104, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 22. 7. 2020, č. j. -104, potvrdil rozsudek ze dne 27. 8. 2019, č. j. -58, kterým Okresní soud ve Zlíně zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky ve výši 300 000 Kč, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Žalovaný měl žalobci způsobit nemajetkovou újmu zásahem do jeho osobnostních práv tím, že proti němu jako komisař P. Č. r. vede vyšetřování, i když se žádné trestné činnosti nedopustil. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně a ztotožnil se i s jeho hodnocením právním. Žalovaný činil jednotlivé úkony vyšetřování z titulu své funkce a nikoli jako soukromá osoba. Sledoval jimi plnění úkolu policejního orgánu a nikoli svůj soukromý zájem, nedopustil se excesu, a proto nemůže být ve sporu pasivně legitimován. Za případnou újmu způsobenou při vedení trestního řízení odpovídá Česká republika, a to v režimu , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád) – dále jen „ “. Soud prvního stupně nepochybil, pokud o věci rozhodl při jednání bez přítomnosti žalobce, neboť tak učinil se zákonnou oporou v Žádost žalobce o odročení jednání posoudil jako záměrnou procesní obstrukci a zneužití procesních práv. Ze stejného důvodu nebylo vyhověno žádosti žalobce o odročení jednání před odvolacím soudem.

Rozsudek odvolacího soudu v celém jeho rozsahu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka věcné legitimace má být posouzena jinak. Jako dovolací důvod dovolatel uvádí nesprávné právní posouzení věci. Odvolací soud měl podle jeho názoru dovodit pasivní věcnou legitimaci podle , . Zdůraznil, že se nedomáhá náhrady škody ale odčinění nemajetkové újmy za zásah do osobnostních práv. Odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2006, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. , podle kterých lze výjimečně žalovat žalovaného na ochranu osobnosti. Žalovaný se podle názoru žalobce svým jednáním dopustil excesu, a proto je ve věci pasivně legitimovaný. Oba nalézací soudy porušily právo žalobce na spravedlivý proces, pokud nevyhověly jeho žádosti o odročení a jednaly v jeho nepřítomnosti. Nakonec namítá, že soud prvního stupně neprovedl dokazování na dostatečné úrovni, což vyústilo v nesprávné závěry. Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek společně s rozsudkem soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaný ve svém vyjádření k dovolání uvedl, že souhlasí se závěry soudů obou stupňů o nedostatku jeho pasivní věcné legitimace. Navrhl, aby dovolací soud dovolání žalobce odmítl nebo zamítl.

Nejvyšší soud posoudil dovolání podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „ “), a jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení ( ), zastoupeným advokátem ve smyslu , shledal, že dovolání žalobce není přípustné.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Odvolací soud vyšel ze zjištění, že úkony, jimiž měla být žalobci způsobena tvrzená újma, žalovaný učinil v rámci trestního řízení. V souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu pak dovodil, že v takovém případě je nutné postupovat podle , a žalovaný tak není ve věci pasivně legitimován. Tento zákon upravuje specifický okruh případů, ve kterých může vedle vzniku škody být zasaženo i do osobnosti člověka (nesprávný úřední postup a nezákonné rozhodnutí), což a priori vylučuje aplikovatelnost , , který se uplatní toliko subsidiárně. Újmu (majetkovou či nemajetkovou), která vznikne následkem takového zásahu, je nutné v první řadě vypořádat podle tohoto speciálního zákona, podle nějž je odpovědným subjektem stát. Jedinou situaci, kdy by za své jednání odpovídala přímo úřední osoba, představuje tzv. exces, který nastává v případech, že škůdce sledoval výlučně uspokojování svých zájmů a potřeb (či zájmy a potřeby třetí osoby), nikoliv plnění pracovních či služebních úkolů a povinností. K problematice vztahu a stejně jako k možné použitelnosti dřívější judikatury se Nejvyšší soud podrobně vyjádřil například v rozsudku ze dne 23. 3. 2020, sp. zn. , uveřejněném pod č. 97/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Z žalobcem tvrzených skutečností je dostatečně zřejmé, že žalovaný vytýkaným jednáním sledoval účel trestního řízení, a o exces se tak jednat nemohlo, respektive z žaloby ani z výsledků dokazování se nepodává, že by žalovaný jednal s jiným záměrem než provést procesní úkony trestního řízení. Otázku pasivní věcné legitimace žalovaného vyřešil odvolací soud v souladu s judikaturou dovolacího soudu, který nenalezl důvody, aby se od již jednou vysloveného řešení této právní otázky odchýlil a posoudil ji jinak.

Žalobce napadl dovoláním rovněž právní závěr odvolacího soudu o správném procesním postupu soudu prvního stupně, pokud soud nevyhověl žádosti žalobce o odročení jednání a jednal v jeho nepřítomnosti. I v tomto případě však platí, že dovolatel je povinen v dovolání vymezit, které z hledisek přípustnosti dovolání uvedených v považuje za splněné. Tomuto požadavku však žalobce v dovolání nedostál, neboť přípustnost vymezil pouze ve vztahu k otázce pasivní věcné legitimace žalovaného. Dovolání v této části trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a tyto vady nebyly žalobcem v zákonné lhůtě odstraněny ( ).

Námitkou, podle níž odvolací soud i soud prvního stupně věc projednaly a rozhodly nesprávně v nepřítomnosti dovolatele, dovolatel z obsahového hlediska uplatňuje tzv. zmatečnostní vadu podle , která podle výslovného znění věty druhé není způsobilým dovolacím důvodem a pro jejíž posouzení není dovolání přípustné (k tomu srov. ve vztahu k právní úpravě dovolacího řízení účinné od 30. 9. 2017 např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2020, sp. zn. , ze dne 18. 2. 2021, sp. zn. , nebo ze dne 24. 3. 2021, sp. zn. ). K této vadě, jakož i k jiným vadám, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí, smí dovolací soud přihlédnout toliko v případě, že je dovolání přípustné (srov. ).

Dovolání směřující proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení není přípustné vzhledem k ustanovení

Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li ze skutečností, které v řízení nebyly prokázány.

Dovolací soud z výše uvedených důvodů dovolání podle věty první jako nepřípustné odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , Žalovaný má právo na náhradu nákladů za vyjádření k podanému dovolání ve výši 300 Kč podle a

Poučení: Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na jeho soudní výkon (exekuci).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. 5. 2021

JUDr. Robert Waltr předseda senátu