Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 339/2021

26 Cdo 339/2021-1144

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobkyně I. L., narozené XY, s místem podnikání v XY, IČO XY, zastoupené JUDr. Martinem Smrkovským, advokátem se sídlem v Praze 3, Lucemburská 1599/13, proti žalované Vítkov Invest s. r. o., se sídlem v Praze 2, Na Kozačce 6/1288, IČO 26429586, zastoupené Mgr. Danielem Tobolou, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 764/17, o zaplacení 119.550 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. října 2020, č. j. -1006, takto:

Odůvodnění:

Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 14. 10. 2020, č. j. -1006 (poté, co jeho předcházející rozsudek ze dne 17. 1. 2018, č. j. -870, ohledně zaplacení částky 119.500 Kč s příslušenstvím, Nejvyšší soud zrušil rozsudkem ze dne 28. 8. 2019, č. j. -929), potvrdil výrok rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 (soud prvního stupně) ze dne 23. 1. 2017, č. j. -803, jímž zamítl žalobu co do částky 119.550 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7 % od 2. 2. 2007 do zaplacení, změnil výrok o náhradě nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, které není podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), přípustné.

Předně je třeba zdůraznit, že námitkami, jimiž dovolatelka zpochybnila správnost skutkových zjištění a hodnocení provedeného dokazování [že v předmětném období užívala daný nebytový prostor a spotřebovala plnění spojené s jejich užívání (dále jen „služby“), které byly sjednány v (neplatné) smlouvě o nájmu uzavřené mezi účastníky dne 1. 2. 2005], zpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem (soudem prvního stupně) prostřednictvím skutkových námitek a uplatňuje tak jiný dovolací důvod, než který je uveden v Takový jiný dovolací důvod uplatnila rovněž námitkami, jimiž odvolacímu soudu vytýká, že se nevypořádal se všemi odvolacími námitkami a že své rozhodnutí nedostatečně odůvodnil. K vadám řízení může dovolací soud přihlédnout, jen je-li dovolání přípustné ( -238a ). Pouze pro úplnost lze uvést, že skutková zjištění nevykazují jakýkoliv nesoulad, soudy provedly všechny důkazy relevantní pro právní posouzení věci a jejich skutkové závěry odpovídají obsahu spisu.

Přípustnost dovolaní nezakládá ani námitka, že podle ustálené rozhodovací praxe není rozestavěná nebytová jednotka věcí v právním smyslu a že doposud nezkolaudovanou nebytovou jednotku lze vlastnit, nelze ji však užívat. Na řešení těchto právních otázek rozhodnutí odvolacího soudu totiž nespočívá.

Právní posouzení věci odvolacím soudem je založeno na řešení otázky existence bezdůvodného obohacení žalované, které mělo vzniknout zaplacením záloh na služby (v letech 2005, 2006) podle neplatné smlouvy o nájmu nebytové jednotky.

Jak výslovně stanoví , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 ( , 3 , ) a jak je zřejmé i ze závěrů, k nimž dospěl dovolací soud v předcházejícím rozhodnutí v této věci (viz rozsudek sp. zn. ), důsledkem plnění z neplatné smlouvy je povinnost účastníků smlouvy vzájemně si vrátit vše, čeho plněním ze smlouvy nabyli. Nájemní smlouva, na základě které dovolatelka zaplatila zálohy na služby, byla absolutně neplatná, a proto z ní povinnost platit tyto sjednané zálohy nevznikla. Zároveň však podle skutkových zjištění nalézacích soudů dovolatelka dané služby – na jejichž úhrady byly zálohy určeny – spotřebovala. V době rozhodování soudu již byly služby nejen spotřebovány, ale i vyúčtovány; za plnění dovolatelky (úhradu záloh) tedy bylo žalované poskytnuto protiplnění (poskytnutí služeb). Pro posouzení věci je proto významné, zda dovolatelka skutečně zálohy na služby zaplatila (tato skutečnost nebyla zpochybněna), zda žalovaná dané služby dodala a zda je dovolatelka spotřebovala (případně v jakém rozsahu). Z pohledu těchto (skutkových) závěrů je však nevýznamné, zda předmětná jednotka (ne)byla věcí v právním smyslu, či zda bylo její užívání z pohledu veřejného práva vyloučeno (z důvodu neexistence kolaudačního rozhodnutí). Určující je skutečnost, zda služby byly reálně poskytnuty a spotřebovány. Stejně tak je z daného pohledu nevýznamná i otázka vlastnictví jednotky (spočívá-li bezdůvodné obohacení v plnění na základě neplatné smlouvy, jsou ve vzájemném vztahu pouze její účastníci), a je proto bezpředmětné zabývat se tím, zda bylo o vlastnictví jednotky závazně rozhodnuto v jiném soudním řízení.

Přípustnost dovolání nezakládá ani námitka dovolatelky, že rozsudkem sp. zn. se Nejvyšší soud odchýlil od svých předcházejících právních závěrů vyslovených v rozsudcích sp. zn. a , aniž by postupoval podle , o soudech a soudcích, neboť tato rozhodnutí řeší závazně jiné právní otázky.

Zatímco v rozsudcích sp. zn. a se Nejvyšší soud zabýval především otázkou (ne)platnosti předmětné smlouvy o nájmu nebytové jednotky, v rozsudku sp. zn. byla Nejvyšším soudem závazně vyřešena zejména otázka způsobu určení výše bezdůvodného obohacení (stanovení hodnoty poskytnutých služeb). Rozsudek sp. zn proto citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu nijak neodporuje, navazuje na jejich závěr o absolutní neplatnosti předmětné nájemní smlouvy a tento dále rozvíjí. Rozhodnutí odvolacího soudu je přitom se všemi uvedenými rozsudky dovolacího soudu v souladu. Nelze tak přisvědčit ani tvrzení dovolatelky, že odvolací soud nerespektoval závazné právní závěry Nejvyššího soudu.

Dovolání proti výroku o nákladech řízení není přípustné podle

S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud dovolání žalobkyně podle odmítl.

S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. , Nejvyšší soud za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v přiměřené lhůtě, již samostatně nerozhodoval o návrhu dovolatelky na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 12. 5. 2021

JUDr. Pavlína Brzobohatá

předsedkyně senátu