Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1989/21

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. Iriny Loukinové, zastoupené JUDr. Martinem Smrkovským, advokátem se sídlem Praze 3, Lucemburská 13, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -1144 ze dne 12. 5. 2021, rozsudku Městského soudu v Praze č. j. -1006 ze dne 23. 1. 2018 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. -803 ze dne 12. 6. 2012, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníků řízení, a společnosti Vítkov Invest s. r. o., se sídlem v Praze 2, Na Kozačce 1288/6, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. V řízení před obecnými soudy se stěžovatelka (žalobkyně) domáhala vydání bezdůvodného obohacení ve výši 121 542 Kč s příslušenstvím, které mělo vzniknout vedlejší účastnici (žalované) tím, že jí stěžovatelka bez právního důvodu platila v období od 1. 2. 2005 do 31. 12. 2005 platby záloh na služby a paušální částky na služby spojené s nájmem nebytových prostor, které však neobdržela. Ve věci opakovaně rozhodovaly soudy třech stupňů a zabývaly se především tím, zda je předmětná nájemní smlouva na užívání předmětných nebytových prostor platná či nikoliv.

2. Napadeným rozsudkem Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen "nalézací soud") žalobu v plném rozsahu zamítl a uložil stěžovatelce nahradit náklady řízení.

3. Městský soud v Praze (dále jen "odvolací soud") napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu nalézacího jako věcně správný. S přihlédnutím k závaznému právnímu názoru dovolacího soudu vyjádřenému v jeho předcházejícímu zrušujícímu rozsudku v této věci ze dne 28. 8. 2019, čj. -929, především dospěl k závěru, že stěžovatelce nevzniklo právo na vydání bezdůvodného obohacení vůči vedlejší účastnici ve smyslu § 451 obč. zák. a násl.

4. Nejvyšší soud svým posledním rozhodnutím v této věci (v záhlaví uvedené usnesení) dovolání stěžovatelky odmítl jako nepřípustné podle

5. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatelka jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátem [k podmínkám řízení viz , a , o Ústavním soudu (dále jen "")], domáhá zrušení napadených rozhodnutí zejména pro porušení a násl.d (dále jen ""). Stěžovatelka Ústavnímu soudu předkládá vlastní náhled skutkového stavu věci a zpochybňuje právní závěr obecných soudů o (ne)existenci bezdůvodného obohacení na straně vedlejší účastnice.

6. Jak již bylo výše uvedeno, obecné soudy všech stupňů se věcí pečlivě a opakovaně zabývaly, a jejich konečné rozhodnutí vyústilo v neúspěch stěžovatelky. Byť s tím stěžovatelka nemusí souhlasit, jsou závěry všech soudů v napadených rozhodnutích řádně odůvodněny a Ústavní soud nenalezl žádný důvod, proč by měl zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, a plnit tak roli další přezkumné instance v rámci obecné justice, čehož se stěžovatelka fakticky domáhá. Právo na přístup k soudu (y) i právo na spravedlivý proces ( Úmluvy) zaručují účastníkům řízení postup podle předem stanovených pravidel daných příslušným procesním řádem; nezaručují a ani zaručit nemohou, že rozhodnutí obecných soudů bude odpovídat očekávání účastníka.

7. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. srpna 2021

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu