Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 832/2021

28 Cdo 832/2021-105

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců Mgr. Petra Krause a JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., ve věci žalobkyně: Římskokatolická farnost Žebrák, IČO 68999135, se sídlem Žebrák, Náměstí 91, zastoupená JUDr. Jakubem Křížem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 4, Na Podkovce 281/10, za účasti: Česká republika – Státní pozemkový úřad, IČO 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupená Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, IČO 69797111, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o vydání věci a nahrazení rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu proStředočeský kraj, ze dne 31. 10. 2016, č. j. SPU 153747/2016, sp. zn. SP 18095/2015-537203/4, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání České republiky - Státního pozemkového úřadu proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. září 2020, č. j. -84, t a k t o : I. Dovolání se odmítá. II. Česká republika – Státní pozemkový úřad je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4 114 Kč k rukám advokáta JUDr. Jakuba Kříže, Ph.D., do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. S t r u č n é o d ů v o d n ě n í ( ) :

V záhlaví označeným rozsudkem odvolací soud potvrdil rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9. 10. 2018, č. j. -57, jímž soud prvního stupně nahradil rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Středočeský kraj, ze dne 31. 10. 2016, č. j. SPU 153747/2016, sp. zn. SP 18095/2015-537203/4, výrokem, dle něhož se žalobkyni vydává pozemek parc. č. 1661 v k. ú. Žebrák, a rozhodl o nákladech prvostupňového řízení (výrok I. rozsudku odvolacího soudu); současně odvolací soud rozhodl i o nákladech odvolacího řízení (výrok II. rozsudku odvolacího soudu).

Proti výroku I. rozsudku odvolacího soudu o věci samé podala dovolání Česká republika – Státní pozemkový úřad. Uváděla, aniž konkretizovala jakékoliv rozhodnutí Nejvyššího či Ústavního soudu, že se odvolací soud při řešení otázky rozložení břemene tvrzení a důkazního břemene ohledně právního titulu nabytí vlastnictví k věci odňaté v rozhodném období státem, vylučujícího naplnění restitučního důvodu ve smyslu ustanovení , o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi) – převzetí nebo ponechání si věci státem bez právního důvodu – odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Více předpoklady přípustnosti dovolání – ač posuzováno dle celkového obsahu podání – žel vymezeny nejsou.

Žalobkyně ve vyjádření k dovolání navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, případně zamítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) dovolání projednal podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první, čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „ “.

Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle , věty první, dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.

Podle přitom platí, není-li stanoveno jinak, že dovolání je přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v projednávané věci), je tedy dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části. Řádné vymezení předpokladů přípustnosti je přitom obligatorní náležitostí dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo body 38. a 39. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. , jež bylo publikováno pod číslem 460/2017 Sb., jakož i další rozhodnutí – kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. , ze dne 26. 10. 2015, sp. zn. , či ze dne 1. 9. 2016, sp. zn. ) a současně nezbytnou podmínkou jeho projednatelnosti (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2015, sp. zn. , ze dne 9. 3. 2016, sp. zn. , ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. , a ze dne 3. 11. 2016, sp. zn. ). V dovolání musí tudíž dovolatel ve smyslu ustanovení uvést okolnosti, z nichž by bylo lze usuzovat, zda v souzené věci jde o případ (některý ze čtyř v úvahu přicházejících), v němž napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva: 1) při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (v takovém případě je zapotřebí alespoň stručně uvést, od kterého rozhodnutí, respektive od kterých rozhodnutí se konkrétně měl odvolací soud odchýlit) nebo 2) která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena (zde je třeba vymezit, která právní otázka, na níž závisí rozhodnutí odvolacího soudu, v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena) nebo 3) která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně (zde je třeba vymezit rozhodnutí dovolacího soudu, která takový rozpor v judikatuře dovolacího soudu mají podle názoru dovolatele zakládat a je tak třeba tyto rozpory odstranit) anebo 4) má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (zde je zapotřebí vymezit příslušnou právní otázku, její dosavadní řešení v rozhodovací praxi dovolacího soudu a alespoň stručně uvést, pro jaké důvody by měla taková právní otázka být dovolacím soudem posouzena jinak).

Jestliže tedy dovolatelka toliko cituje příslušnou pasáž ustanovení , shledávajíc kolizi s ustálenou rozhodovací praxí v závěrech odvolacího soudu o rozložení břemene tvrzení a důkazního břemene ohledně právního titulu nabytí vlastnictví k věci odňaté v rozhodném období státem, vylučujícího naplnění restitučního důvodu ve smyslu ustanovení (právního důvodu převzetí nebo ponechání si dotčené věci státem v rozhodném období), aniž jakkoliv konkretizuje rozhodnutí Ústavního nebo Nejvyššího soudu, od jejichž konkluzí se má řešení zvolené odvolacím soudem odchylovat, je zjevné, že nedostatky řádného vymezení předpokladů přípustnosti podaného dovolání (jež mohly být odstraněny jen po dobu trvání lhůty k dovolání – , věty první, ) brání jeho projednatelnosti.

S ohledem na popsanou vadu dovolání, která se uplynutím dovolací lhůty stala neodstranitelnou, muselo tedy být dovolání České republiky – Státního pozemkového úřadu odmítnuto ( ).

Zcela nad rámec výše uvedeného sluší se snad jen poukázat, že restituční právní předpisy (viz , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, , o mimosoudních rehabilitacích, nebo ) již tradičně řadí mezi skutečnosti vedoucí k majetkové křivdě právě též převzetí věci státem bez právního důvodu, tj. případy, ve kterých k formálnímu přechodu vlastnického práva na stát vůbec nedošlo (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2019, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2018, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2016, sp. zn. či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2017, sp. zn. ). Restitučním důvodem – převzetím věci státem bez právního důvodu – se zde tedy rozumí převzetí držby, a to i držby neoprávněné (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 12. 2006, sp. zn. , uveřejněný pod č. 62/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), přičemž břemeno tvrzení a důkazní břemeno stran existence (restitučním zákonodárstvím nikoliv zapovězeného) právního titulu nabytí posuzované věci státem v rozhodném období v takovém případě nepochybně tíží povinnou osobu. Odvolací soud se tudíž svými závěry o rozložení břemene tvrzení a důkazního břemene při posuzování naplnění restitučního důvodu ve smyslu ustanovení citované judikatuře očividně nikterak nezpronevěřil.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , a v situaci, kdy dovolání České republiky - Státního pozemkového úřadu bylo odmítnuto a kdy k nákladům žalobkyně patří odměna advokáta ve výši 3 100 Kč [srov. , , a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], spolu s náhradou hotových výdajů advokáta stanovených paušální částkou 300 Kč na jeden úkon právní služby ( téže vyhlášky) a náhradou za daň z přidané hodnoty ( ), dohromady ve výši 4 114 Kč.

Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, rozhodnutí Ústavního

soudu na stránkách nalus.usoud.cz.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. 4. 2021

Mgr. Zdeněk Sajdl

předseda senátu