Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 3052/2019

28 Cdo 3052/2019-328

USNESENÍ

Římskokatolická farnost Břvany

Národní knihovna České republiky,

IČO: 00023221, se sídlem v Praze 1, Klementinum 190, zastoupená Mgr. Karlem Fischerem, advokátem se sídlem v Praze 1, Kaprova 42/14, o nahrazení projevu vůle, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. dubna 2019, č. j. -303, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalovaná

je povinna

zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3 388 Kč k rukám advokáta JUDr. Jakuba Kříže, Ph.D., do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Stručné odůvodnění ( ):

Žalovaná napadla dovoláním v plném rozsahu v záhlaví označený rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. 10. 2018, č. j. -271, jímž byl nahrazen projev vůle žalované uzavřít se žalobkyní smlouvu o vydání ve výroku I. blíže specifikované movité věci (barokní varhany umístěné na kůru v Zrcadlové kapli Klementina, varhanáře Thomase Schwarze, vyrobené kolem roku 1730) a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a o povinnosti žalované k úhradě soudního poplatku (výrok I. rozsudku odvolacího soudu); současně jím bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II. rozsudku odvolacího soudu).

Dovolatelka předestřela (dle jejího mínění) dosud neřešenou otázku „zda lze při posuzování splnění podmínek zákona objektivním způsobem v předmětném období od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 přičítat veškerá příkoří způsobená církvím komunistickému režimu a vše označit za ,,křivdu“, či zda je nutné tuto otázku posuzovat v širších souvislostech a zkoumat skutečnou příčinu vzniku nějaké tvrzené újmy či negativního stavu na straně církve či náboženské společnosti a dále zkoumat to, zda by křivda či tvrzená újma nastala i v případě, že by v tehdejší Československé republice nedošlo k nastolení komunistického režimu“. Namítala rovněž, že v řízení nebylo prokázáno vlastnické právo žalobkyně k předmětné movité věci.

Žalobkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, případně zamítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) dovolání projednal podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první, čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „ “.

Dovolání přitom, aniž nařizoval jednání ( věty první ), odmítl ( ), neboť je neshledal přípustným.

Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu rozhodnutí /usnesení/ vyjmenovaných v ) je třeba poměřovat hledisky uvedenými v

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Na vyřešení dovolatelkou předestřené otázky,

„zda lze při posuzování splnění podmínek zákona objektivním způsobem v předmětném období od 25. 2. 1948 do 1. ledna 1990 přičítat veškerá příkoří způsobená církvím komunistickému režimu a vše označit za ,,křivdu“, či zda je nutné tuto otázku posuzovat v širších souvislostech a zkoumat skutečnou příčinu vzniku nějaké tvrzené újmy či negativního stavu na straně církve či náboženské společnosti a dále zkoumat to, zda by křivda či tvrzená újma nastala i v případě, že by v tehdejší Československé republice nedošlo k nastolení komunistického režimu“, ovšem rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí, ten totiž své závěry o naplnění majetkové křivdy ve smyslu , o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi), ve znění nálezu Ústavního soudu ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. , publikovaného pod č. 177/2013 Sb. (dále jen „ “), nezaložil na existenci blíže nekonkretizovaného ,,příkoří“ způsobeného církvím komunistickým režimem v rozhodném období, nýbrž na zcela konkrétním závěru o tom, že předmětné varhany v roce 1979 převzal (ujal se jejich držby) stát bez jakéhokoliv právního důvodu.

Zcela nad rámec výše uvedeného sluší se uvést, že restituční právní předpisy (viz , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, , o mimosoudních rehabilitacích, nebo ) již tradičně řadí mezi skutečnosti vedoucí k majetkové křivdě právě též převzetí věci státem bez právního důvodu, tj. případy, ve kterých k formálnímu přechodu vlastnického práva na stát vůbec nedošlo (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2018, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2016, sp. zn. či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2017, sp. zn. ). Odvolací soud se tudíž svými závěry o naplnění restitučního důvodu ve smyslu ustanovení uvedené judikatuře nikterak nezpronevěřil.

Vytýkala-li dovolatelka dále, že nebylo prokázáno vlastnické právo žalobkyně, resp. jejího právního předchůdce (Kostel v Počeradech, coby církevní právnická osoba), k předmětným varhanům, zjevně tím nenapadá správnost právního posouzení věci, nýbrž správnost skutkových závěrů odvolacího soudu.

Prostřednictvím námitek vůči správnosti skutkových zjištění ovšem přípustnost dovolání založit nelze, neboť důvodem podání dovolání může být pouze nesprávný právní závěr odvolacího soudu, na němž spočívá jeho rozhodnutí ( ); skutkový stav, z nějž rozhodnutí vychází, přezkumu dovolacího soudu nepodléhá. Polemika se skutkovými závěry soudů nižšího stupně totiž s účinností od 1. 1. 2013 nepředstavuje způsobilý dovolací důvod (srov. a dále v poměrech do 31. 12. 2012 například důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu); uplatněním způsobilého dovolacího důvodu pak není ani zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Skutkové závěry odvolacího soudu, že předmětné varhany náležely do vlastnictví právního předchůdce žalobkyně (Kostel v Počeradech), ostatně nejsou nikterak nepřiměřené a vycházejí z v řízení provedených důkazů, dle nichž tyto byly kolem roku 1790 zakoupeny ze zrušené jezuitské koleje v Klementinu pro právním předchůdcem žalobkyně vlastněný kostel sv. Anny v Počeradech, ve kterém byly umístěny až do roku 1979 (viz zejména pamětní knihu kostela, úryvek z knihy Tomáše Hopráka „Varhany a varhanáři Lounska, Žatecka a Podbořanska“, inventární seznam kaple v Počeradech - položka č. 3 ze dne 22. 9. 1824, záznamy o opravách varhan, zprávu Státní památkové správy ze dne 21. 12. 1956, evidenční list kulturní památky z roku 1966 či dopis ze dne 6. 2. 1979). Uvedené skutkové konkluze (včetně způsobu hodnocení důkazů osvědčujících okolnosti nastalé v dávné minulosti) nadto plně korespondují interpretačním zásadám, na nichž je založen (viz též a 7 citovaného zákona).

Z uvedeného je tedy zřejmé, že předpoklady přípustnosti podaného dovolání v posuzované věci nebyly naplněny ( ).

Napadá-li dovolatelka rozsudek odvolacího soudu i ve výroku o náhradě nákladů řízení, není dovolání v tomto rozsahu přípustné se zřetelem k

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , a v situaci, kdy dovolání žalované bylo odmítnuto a kdy k nákladům žalobkyně patří odměna advokáta ve výši 2 500 Kč [srov. , , a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], spolu s náhradou hotových výdajů advokáta stanovených paušální částkou 300 Kč na jeden úkon právní služby ( téže vyhlášky) a náhradou za daň z přidané hodnoty ( ), dohromady ve výši 3 388 Kč.

Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu

www.nsoud.cz

, rozhodnutí Ústavního soudu na stránkách nalus.usoud.cz.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. 12. 2019

Mgr. Zdeněk Sajdl

předseda senátu