Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 868/2021

30 Cdo 868/2021-455

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Davida Vláčila a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobkyně SYSTÉM VÝSTAVBY, o.s. družstvo, identifikační číslo osoby 25786318, se sídlem v Komárově, Na výsluní 443, zastoupené Mgr. Milošem Znojemským, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 29/39, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 5. 2020, č. j. -363, t a k t o:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 21. 2. 2018, č. j. -154, zamítl žalobu na zaplacení částky 11 595 349 Kč s příslušenstvím (výrok I) a žalobkyni uložil nahradit žalované náklady řízení ve výši 900 Kč (výrok II).

K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I rozhodnutí odvolacího soudu) a žalobkyni uložil povinnost nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 900 Kč (výrok II rozhodnutí odvolacího soudu).

Takto bylo rozhodnuto o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala náhrady škody, jež jí měla být způsobena nesprávným úředním postupem v rámci řízení vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. , kdy dne 29. 7. 2011 bylo vydáno soudem předběžné opatření, kterým bylo žalobkyni zakázáno jakkoliv nakládat s veškerým nemovitým majetkem, tedy se dvěma stavebními pozemky v obci a katastrálním území Bavoryně, s pozemky a stavbou dvoupodlažního rodinného domu v obci a v katastrálním území Jince a s pozemky a stavbou domu v obci a katastrálním území Osek.

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v rozsahu výroku I včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II odst. 2 a čl. XII ), dále jen „ “, odmítl.

Otázka, zda stát odpovídá za škodu, jež měla být poškozenému způsobena nařízením předběžného opatření k návrhu jiného účastníka soudního řízení, nemůže založit přípustnost dovolání podle , neboť při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu, pokud výslovně přihlédl k rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2008, sp. zn. , které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 32/2009. Nejvyšší soud v něm dospěl k závěru, že za škodu nebo jinou újmu způsobenou předběžným opatřením, které bylo zrušeno z jiného důvodu než proto, že návrhu ve věci samé bylo vyhověno, nebo proto, že právo navrhovatele bylo uspokojeno, odpovídá navrhovatel předběžného opatření, i když předběžné opatření bylo změněno nebo zrušeno odvolacím soudem; odpovědnost státu za škodu způsobenou předběžným opatřením podle ve znění pozdějších předpisů je vyloučena. K otázce náhrady škody vzniklé v důsledku předběžného opatření se vyslovil i Ústavní soud v usnesení ze dne 21. 4. 2009, sp. zn. , když uvedl, že právní závěr, dle nějž zákonná úprava obsažená v , která přičítá odpovědnost za újmy vzniklé předběžným opatřením navrhovateli předběžného opatření, je úpravou zvláštní, jež vylučuje obecnou úpravu odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím obsaženou v zákoně č. , je závěr nevybočující z mezí ústavnosti, který vyplývá z platné právní úpravy. Právní posouzení odvolacího soudu v nyní posuzované věci tedy zcela odpovídá uvedeným závěrům, jež Nejvyšší soud znovu zopakoval i v rozsudcích ze dne 19. 9. 2011, sp. zn. , nebo ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. . Nejvyšší soud přitom neshledal v poměrech projednávané věci důvod se od své ustálené judikatury odchýlit, zvláště pak za situace, kdy přes jednoznačný odkaz odvolacího soudu na relevantní judikaturu dovolacího soudu se žalobkyně nijak vůči ní kvalifikovaně v dovolání nevymezila, a dovolání tak v sobě neobsahuje žádný argumentační potenciál, jež by byl s to vést k potřebě revize dosud zastávaných právních názorů.

Již nad rámec nosných důvodů k argumentaci žalobkyně týkající se ústavně-právního rozměru nároku na náhradu škody a v té souvislosti akcentované nemajetnosti tehdejšího navrhovatele předběžného opatření lze odkázat na znění , podle něhož dospěje-li předseda senátu k závěru, že složená jistota zjevně nepostačuje k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by vznikla předběžným opatřením, vyzve navrhovatele bezodkladně, aby do 3 dnů složil doplatek jistoty ve výši, kterou stanoví s přihlédnutím k okolnostem případu. I proto Nejvyšší soud neshledal důvod k podání návrhu Ústavnímu soudu, aby pro tvrzenou neústavnost zrušil

Ve vztahu k žalobkyní předestřené otázce „aplikace OdpŠk“ neobsahuje podané dovolání obligatorní náležitosti, neboť fakticky žádnou konkrétní otázku Nejvyššímu soudu nepředkládá (srov. ) a s odůvodněním rozsudku odvolacího soudu nijak nepolemizuje.

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl Nejvyšší soud podle věty první, , a a zavázal žalobkyni, jejíž dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání, které nebylo sepsáno advokátem (žalovaná nebyla v dovolacím řízení zastoupena advokátem), přičemž žalovaná nedoložila výši svých hotových výdajů. Jde o paušální náhradu hotových výdajů podle (viz čl. II bod. 1 ve spojení s čl. VI ) ve výši 300 Kč ( ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. 4. 2021

JUDr. František Ištvánek předseda senátu