Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 329/2021

-209

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobkyně PKE ČR s.r.o., se sídlem v Praze 6, Lužná 716/2, identifikační číslo osoby 63278782, zastoupené Mgr. Jiřím Trávníčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Rybná 682/14, proti žalované XY, se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené Mgr. Ing. Janem Langrem, advokátem se sídlem v Praze 5, Radlická 663/28, o zaplacení částky 5.514.890,18 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 9. 2020, č. j. -149, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:(dle )

Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 23. 6. 2020, č. j. -138, zamítl návrh žalované na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 14. 4. 2020, č. j. -118.

K odvolání žalované Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením v záhlaví uvedeným usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná (dále též „dovolatelka“) dovolání s tím, že jej považuje za přípustné podle ust. , (dále jen „“), neboť má za to, že napadené usnesení závisí na vyřešení otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, resp. která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena a má být dovolacím soudem posouzena jinak. Uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle

K dovolání žalované se žalobkyně dle obsahu spisu nevyjádřila.

Nejvyšší soud (jako soud dovolací dle ) postupoval v dovolacím řízení a o dovolání žalované rozhodl podle ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. článek II bod 2. ). Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle , Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání obsahuje zákonné obligatorní náležitosti dovolání a zda je přípustné.

Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Přípustnost dovolání podle ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. ), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení skutečně splněna jsou.

Protože dovolání může být podle ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu pouze z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ).

Dovolání není přípustné.

Námitka dovolatelky, že odvolací soud nepostupoval správně, když nevyhověl její žádosti o prominutí zmeškání lhůty (k podání odvolání proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 14. 4. 2020, č. j. -118) z důvodu nemoci jednatele žalované, přípustnost dovolání založit nemůže.

Dovoláním otevřenou otázku, zda lze skutečnosti zjištěné v projednávané věci považovat za omluvitelné důvody pro prominutí zmeškání lhůty podle , odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.

Z té se podává, že:

1. Účelem (smyslem) institutu prominutí zmeškání lhůty je umožnit účastníku řízení provést procesní úkon, k němuž je oprávněn, jestliže k němu zmeškal lhůtu „z omluvitelného důvodu“. Po účastníku řízení nelze spravedlivě požadovat, aby nesl následky zmeškání lhůty, jestliže nastane překážka nebo jiná okolnost, která mu zabrání provést procesní úkon včas.

2. Tato překážka nebo jiná okolnost - má-li být důvodem k prominutí zmeškání lhůty - musí představovat „omluvitelný důvod“; příčina toho, proč účastník zmeškal lhůtu k úkonu, tedy musí mít s ohledem na její povahu, nepředvídatelnost, závažnost, rozsah nebo z jiných důvodů aspekt ospravedlnitelnosti (toho, co lze v dané situaci omluvit).

3. Omluvitelným důvodem jsou nejen události mající objektivní povahu, ale i okolnosti účastníkem nebo jeho zástupcem způsobené či jinak zaviněné, jestliže je lze za dané situace považovat za omluvitelné (za důvod ospravedlňující zmeškání lhůty). Za omluvitelný důvod, pro který účastník zmeškal lhůtu, je tedy třeba ve smyslu ustanovení věty první považovat jak takovou překážku (událost), která účastníku řízení nebo jeho zástupci objektivně (nezávisle na jejich vůli) zabránila učinit včas příslušný procesní úkon, tak i okolnost účastníkem řízení nebo jeho zástupcem případně způsobenou nebo jinak zaviněnou, jestliže ji lze považovat - zejména za přihlédnutí ke všem okolnostem případu a k poměrům účastníka nebo jeho zástupce - za omluvitelnou.

4. Vždy je však nutno mít na zřeteli, že jde o opatření výjimečné, protože zasahuje do právní jistoty ostatních účastníků řízení.

Srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2015, sp. zn. (uveřejněné pod číslem 63/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo ze dne 17. 6. 2014, sp. zn. , ze dne 1. 6. 2016, sp. zn. , ze dne 29. 1. 2020, sp. zn. , či ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. .

Lze též dodat, že při zkoumání omluvitelnosti důvodu zmeškání lhůty soud musí vždy vycházet z konkrétních (individuálních) okolností každého jednotlivého případu (viz. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2021, sp. zn. ).

K důvodům, pro které soudy v projednávané věci neshledaly žádné omluvitelné důvody pro opožděné podání odvolání a návrh žalované na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání zamítly, soud prvního stupně (na jehož závěry odvolací soud pro stručnost odkázal) uvedl, že v prvé řadě nouzový stav vyhlášený v důsledku pandemie skončil dne 17. 5. 2020, žádost žalované o prominutí zmeškání lhůty bylo třeba podat v 15denní lhůtě, tj. do 1. 6. 2020, podána byla dne 8. 6. 2020, a tedy opožděně. Pokud žalovaná tvrdí, ale ničím neprokazuje, že byl její jednatel v daném termínu nemocen, je třeba konstatovat, že žalovaná dne 30. 4. 2020, a tedy ve lhůtě k podání odvolání, podala soudu obsáhlé doplnění odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 11. 2. 2020, č. j. -87, a nepochybně byla tedy schopna podat i odvolání proti usnesení téhož soudu ze dne 14. 4. 2020, č. j. -118, nadto blanketní, jak učinila dne 5. 5. 2020. Odvolací soud dodal, že v odvolání žalovaná předložila zcela neurčitá tvrzení o onemocnění svého jednatele v „daném“ blíže nijak neupřesněném termínu.

Uvedené závěry shledává Nejvyšší soud souladnými s výše citovanou judikaturou k výkladu a není důvod, aby tato právní otázka byla posouzena jinak. Nejedná se ani o otázku dovolacím soudem dosud neřešenou, jak uvedla dovolatelka ve svém dovolání.

Žádné jiné otázky hmotného nebo procesního práva, jež by mohly zakládat přípustnost dovolání ve smyslu , dovolatelka Nejvyššímu soudu k řešení nepředložila.

Vzhledem k výše uvedenému, Nejvyšší soud dovolání žalované podle odmítl pro nepřípustnost.

O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť tímto rozhodnutím se řízení nekončí ( ve spojení s ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. 3. 2021

JUDr. Pavel Horák, Ph.D.

předseda senátu