Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 Cdo 2680/2020

-155

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Vrchy, MBA, a JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph. D., v právní věci péče o nezletilou AAAAA (pseudonym), narozenou dne XY, zastoupenou opatrovníkem Městem Černošice, se sídlem městského úřadu – odboru sociálních věcí a zdravotnictví v Praze 2, Podskalská č. 1290/19, dceru matky K. F., narozené dne XY, bytem XY, a otce J. F., narozeného dne XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Kateřinou Švajcrovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Holečkova č. 332/5, o popření otcovství, k návrhu otce na prominutí zmeškání lhůty pro odvolání, vedené u Okresního soudu Praha – západ pod sp. zn. , o dovolání otce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. listopadu 2019 č. j. -123, takto:

Stručné odůvodnění ( ):

Otec napadl dovoláním usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2019 č. j. -123, jímž odvolací soud potvrdil usnesení Okresního soudu Praha – západ ze dne 24. 6. 2019 č. j. -91, kterým otci nebylo prominuto zmeškání lhůty k podání odvolání proti usnesení tohoto soudu ze dne 11. 9. 2018 č. j. -25.

Dovolání otce není podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu (jeho závěr o tom, že po zvážení všech okolností případu nebyly důvody pro prominutí zmeškání lhůty) je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

Judikatura dovolacího soudu je ustálena v názoru, že účelem (smyslem) institutu prominutí zmeškání lhůty je umožnit účastníku řízení provést procesní úkon, k němuž je oprávněn, jestliže k němu zmeškal lhůtu „z omluvitelného důvodu“.Tam, kde má účastník zástupce a zmeškaný úkon mohl zástupce učinit, se musí důvod zmeškání týkat zástupce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2016 sp. zn. nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2017 sp. zn. ). Za omluvitelný důvod, pro který účastník zmeškal lhůtu, je třeba ve smyslu ustanovení věty první považovat jak takovou překážku (událost), která účastníku řízení nebo jeho zástupci objektivně (nezávisle na jejich vůli) zabránila učinit včas příslušný procesní úkon, tak i okolnost účastníkem řízení nebo jeho zástupcem případně způsobenou nebo jinak zaviněnou, jestliže ji lze považovat – zejména s přihlédnutím ke všem okolnostem případu a k poměrům účastníka nebo jeho zástupce – za omluvitelnou; příčina toho, proč účastník (jeho zástupce) zmeškal lhůtu k úkonu, tedy musí mít s ohledem na její povahu, nepředvídatelnost, závažnost, rozsah nebo z jiných důvodů aspekt ospravedlnitelnosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2015 sp. zn. , uveřejněné pod č. 63 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2016, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 2016 sp. zn. ). Současně je nutno mít na zřeteli, že jde – jak si je tohoto vědom i sám dovolatel – o opatření výjimečné, protože zasahuje do právní jistoty ostatních účastníků řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2015 sp. zn. , uveřejněné pod č. 99 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2016, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2014 sp. zn. )

Při zkoumání omluvitelnosti důvodu zmeškání lhůty soud musí vždy vycházet z konkrétních (individuálních) okolností každého jednotlivého případu. Z obsahu spisu se však žádné omluvitelné důvody ve smyslu výše citované judikatury dovolacího soudu nepodávají a netvrdí je ostatně ani samotný dovolatel. V projednávané věci byl otec po celou dobu řízení zastoupen advokátem (tedy osobou poskytující právní služby), který mohl příslušný procesní úkon učinit. Podstata argumentace otce – ve vztahu k důvodům zmeškání lhůty – zde tkví nikoliv v tom, že by jeho tehdejšímu zástupci ve včasném učinění příslušného procesního úkonu bránila překážka objektivní povahy (či jiná srovnatelná ospravedlnitelná okolnost), pro kterou by byl z úkonu vyloučen, nýbrž namítá, že zmeškal lhůtu k podání odvolání v důsledku pochybení jeho tehdejšího zástupce, který s ním nedostatečně spolupracoval (komunikoval), a dovolatel se přitom „spolehl na jeho odbornost“. Nesprávný procesní postup advokáta v takovém případě může založit odpovědnost advokáta za škodu podle ustanovení , o advokacii, ve znění pozdějších přepisů; zásadně však nelze takové pochybení advokáta řešit prostřednictvím institutu prominutí zmeškání lhůty podle ustanovení a považovat jej za omluvitelný důvod, pro který účastník (jeho zástupce) zmeškal lhůtu učinit včas příslušný procesní úkon.

Ve prospěch opačného názoru nelze úspěšně namítat, že v daném případě se neprominutí zmeškání lhůty k podání odvolání negativně promítne do práv a zájmů dvou nezletilých dětí – AAAAA, k níž dovolatel otcovství popírá, a BBBBB, který je biologickým synem dovolatele a v jehož „nejvyšším právním zájmu“ je „mít větší příspěvek na výživu a větší dědictví“. Je jistě mimo pochybnost, že významným hlediskem v řízení o popření otcovství podle ustanovení § 792 o. z. je – spolu s veřejným pořádkem - nejlepší zájem dítěte (v prvé řadě ovšem toho dítěte, k němuž je otcovství popíráno), avšak toto hledisko má (mělo) právní relevanci pro rozhodnutí Okresního soudu Praha – západ ze dne 11. 9. 2018 č. j. -25, kterým byl pravomocně zamítnut dovolatelův návrh na prominutí zmeškání lhůty k popření otcovství. Pro úsudek soudu podle ustanovení jsou však podstatné pouze okolnosti, pro které nemohl účastník (jeho zástupce) zmeškaný procesní úkon učinit, nikoli specifika určitého typu soudního řízení nebo skutečnosti mající vliv na rozhodnutí soudu o věci samé.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání otce, aniž by se mohl dále věcí zabývat, podle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. 1. 2021

JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.

předseda senátu