Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 3923/2020

26 Cdo 3923/2020-154

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci navrhovatele J. L., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Tomášem Rašovským, advokátem se sídlem v Brně, Kotlářská 989/51, za účasti Společenství vlastníků pro dům XY, se sídlem XY, IČO XY,zastoupeného JUDr. Lenkou Dörrovou Čepkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Domažlická 145/6, o neplatnost usnesení shromáždění společenství vlastníků jednotek, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci, ze dne 13. května 2020, č. j. -126, t a k t o :I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud vyšel z toho, že Společenství dne 28. 6. 2019 schválilo rozhodnutím kroky směřující k výstavbě výtahu ve společných prostorách domu, přičemž hlasování bylo přítomno 16 vlastníků celkem s 88, 68 % majetkového podílu, pro přijetí návrhu hlasovalo 77, 36 % hlasů všech vlastníků a proti 11, 32 % všech vlastníků. S odkazem na , (dále jen „o. z.“), a stanovy Společenství uvedl, že výstavba výtahu představuje změnu stavby (ve využití společných prostor), k jejímuž schválení podle čl. VII. odst. 14 stanov je třeba 55 % hlasů všech členů Společenství, což bylo splněno. Hlasů všech vlastníků jednotek je třeba pouze pro přijetí rozhodnutí o změně účelu užívání stavby a o změně velikosti podílů na společných částech domu, o tyto případy se však nejedná. Neshledal ani tvrzený rozpor rozhodnutí se , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), protože podle ve spojení s tohoto zákona se souhlasem s provedením stavebního záměru, který se přikládá k žádosti o vydání stavebního povolení, rozumí souhlas společenství vlastníků, jde-li o změnu dokončené stavby v bytovém spoluvlastnictví.

Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), a za dosud neřešenou dovolacím soudem považoval otázku, jaký počet hlasů členů společenství je nutných k přijetí rozhodnutí o výstavbě výtahu ve vazbě na ustanovení o. z. a o. z., a dále otázku, kdo podává za společenství souhlas dle , jde-li o změnu dokončené stavby.

Dovolání není přípustné podle , neboť předložené právní otázky již byly v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu vyřešeny a od jejich řešení se dovolací soud neodklání ani v posuzované věci.

Právní poměry účastníků, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, dovolací soud posuzoval vzhledem k okamžiku přijetí napadeného usnesení shromáždění dne 28. 6. 2019 podle o. z. ve znění do 30. 6. 2020.

Soudní praxe (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. l. 2012, sp. zn. , uveřejněný pod č. 58/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. , či ze dne 17. 1. 2018, sp. zn. ) je ustálena v závěru, že v případě žaloby podle § 1209 odst. 1 o. z. soud pouze přezkoumává, zda shromáždění přijalo usnesení platně, tj. v souladu s právními předpisy a stanovami společenství. Dospěje-li k závěru, že nikoliv, vysloví – je-li dán důležitý důvod a mělo-li porušení právních předpisů závažné právní následky – jeho neplatnost.

Odvolací soud vyložil § 1206 odst. 2 o. z. v návaznosti na stanovy Společenství v souladu s ustálenou judikaturou (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 5. 2020, sp. zn. ), jestliže dovodil, že o. z. nestanoví pro rozhodnutí společenství vlastníků o schválení záměru změny stavby (domu) výstavbou osobního výtahu žádnou kvalifikovanou většinu a odkazuje v tomto směru na stanovy. Stanovy Společenství pak pro souhlas se změnou společných částí stavebními úpravami vyžadují souhlas 55% většiny hlasů všech členů společenství (srov. čl. VII. odst. 14), který byl dosažen.

Rozhodnutí o změně společných částí stavební úpravou je rozhodnutím, které lze je podřadit pod správu domu a pozemku v bytovém spoluvlastnictví dle § 1189 o. z. a které patří do působnosti shromáždění [§ 1208 písm. f) bod 7 o. z.]. Od správy domu a pozemku je třeba odlišit rozhodnutí, která souvisejí s vlastnictvím či spoluvlastnictvím jednotlivých vlastníků jednotek (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 4. 2018, sp. zn. , a ze dne 11. 9. 2019, sp. zn. , uveřejněný pod č. 70/2020 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek), k nimž patří změna prohlášení, kterou lze učinit pouze postupem podle § 1169 o. z. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2020, sp. zn. ). Z uvedených rozhodnutí také plyne, že vlastnictví bytu nebo nebytového prostoru je z podstaty věci nutně omezeno v rozsahu, ve kterém je třeba respektovat nutnost hospodaření s budovou jako celkem (srov. odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 13. 3. 2001, sp. zn. ). Práva jednotlivých vlastníků jsou pak omezena stejným vlastnickým právem ostatních vlastníků jednotek (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze 17. 1. 2017, sp. zn. stížnost podanou proti citovanému rozsudku Ústavní soud odmítl usnesením z 23. 5. 2017, sp. zn. ).

K otázce, zda náleží do pravomoci shromáždění vlastníků vyjádřit souhlas se stavebním záměrem, je-li stavebníkem společenství, dovolací soud předesílá, že podle skutkových zjištění vyplývajících z obsahu spisu bylo řízení o vydání stavebního povolení zahájeno dne 31. 10. 2017, proto se aplikuje ve znění účinném do 31. 12. 2017 (srov. čl. II, bod 10 přechodných ustanovení ). Z pak mimo jiné plyne, že je-li stavebníkem společenství vlastníků, předloží k žádosti o vydání stavebního povolení také smlouvu o výstavbě nebo rozhodnutí shromáždění vlastníků jednotek přijaté podle zvláštního předpisu (dále jen doklad o právu). Z textu zákona tak přímo plyne oprávnění i povinnost společenství vlastníků doložit k žádosti o vydání stavebního povolení na změnu stavby rozhodnutí shromáždění vlastníků jednotek (přijaté počtem hlasů, který - jako v daném případě - obvykle vyplývá ze stanov společenství). V tomto duchu ostatně vyznívá i judikatura správních soudů (srov. obdobně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 8. 2020, sp. zn. , rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2018, sp. zn. ).

Lze tedy uzavřít, že odvolací soud rozhodl podle shora uvedené judikatury, jestliže shledal, že napadené rozhodnutí shromáždění je platné, neboť je v souladu s právními předpisy a stanovami.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. větu druhou ).

S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. , Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu dovolatele na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí (resp. o odkladu právní moci) za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v přiměřené (Ústavním soudem zdůrazněné) lhůtě. Nejsou-li splněny předpoklady k meritornímu projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o odkladu vykonatelnosti a právní moci dovoláním napadeného rozhodnutí [ , b) ] - srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. , nebo ze dne 3. 10. 2017, sp. zn. .

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. 4. 2021

JUDr. Jitka Dýšková

předsedkyně senátu