Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 782/2021

28 Cdo 782/2021-233

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců Mgr. Petra Krause a JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., ve věci žalobců a)S. R. H., narozeného XY, bytem XY, b)M. H., narozeného XY, bytem XY, obou zastoupených JUDr. Martinem Kölblem, advokátem se sídlem v Praze 1, Štěpánská 643/39, proti žalované České republice - Státnímu pozemkovému úřadu, IČO 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, o nahrazení projevu vůle, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. června 2020, č. j. -190, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobci

jsou povinni

nahradit žalované rovným dílem náklady dovolacího řízení ve výši 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í ( ) :

V záhlaví označeným rozsudkem odvolací soud potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 16. 1. 2020, č. j. -159, jímž byla zamítnuta žaloba o nahrazení projevu vůle žalované směřujícího k uzavření smlouvy, na jejímž základě měly být žalobcům bezúplatně převedeny pozemky parc. XY v k. ú. XY, a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů prvostupňového řízení (výrok I. rozsudku odvolacího soudu); současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II. rozsudku odvolacího soudu).

Proti rozsudku odvolacího soudu podali v celém rozsahu dovolání žalobci. Předestřeli otázku, zda je na místě, aby soudy v řízení o vydání náhradního zemědělského pozemku v režimu , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „ “), žalobu oprávněné osoby bez dalšího zamítly v situaci, kdy požadované náhradní pozemky vydat nelze (v posuzovaném případě pro nedostatek vlastnictví státu) a změna žalobního žádání (návrh na vydání jiného náhradního zemědělského pozemku) není připuštěna. Měli za to, že odvolací soud tuto otázku vyřešil odchylně od judikatury Nejvyššího soudu. Odkazovali přitom na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2020, sp. zn. .

Žalovaná navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, popřípadě zamítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) dovolání projednal podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první, čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „ “.

Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu rozhodnutí /usnesení/ vyjmenovaných v ) je třeba poměřovat hledisky uvedenými v , podle něhož „není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolatelem vymezených otázek hmotného nebo procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“.

V projednávané věci ovšem odvolací soud svůj závěr o nedůvodnosti žaloby založil na více na sobě nezávislých důvodech. Dovodil totiž, že vyhovění žalobě vylučuje (při nepřipuštění změny žaloby) nejen nedostatek vlastnictví státu k původně požadovaným pozemkům, nýbrž též okolnost, že žalobci nově požadovaný pozemek (parcela XY v k. ú. XY – zahrada obklopující stavbu domu, ohraničená oplocením) není k převodu na oprávněné osoby vhodným, a taktéž skutečnost, že žalovaná při uspokojování restitučního nároku žalobců nepostupovala liknavě ani svévolně.

Spočívá-li přitom rozsudek, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí žaloby, není dovolání ve smyslu přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2020, sp. zn. , ze dne 9. 3. 2006, sp. zn. , či ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. , a řadu dalších rozhodnutí Nejvyššího soudu).

Jestliže tedy žalobci předestírají dovolacímu přezkumu toliko otázku přípustnosti procesního postupu soudů nižšího stupně, jež žalobu o vydání náhradního zemědělského pozemku zamítly, aniž vyhověly jejich požadavku na vydání jiného vhodného pozemku, nenapadajíce další dva na sobě nezávislé důvody, jimiž bylo zamítnutí žaloby odůvodněno rovněž (nevhodnost nově zvoleného náhradního zemědělského pozemku, nedostatek liknavosti žalované), je podané dovolání zjevně nepřípustné ( ).

Závěr o tom, že žalovaná při uspokojování restitučního nároku dovolatelů nepostupovala liknavě či svévolně, nadto koresponduje konkluzím dovolacího soudu vysloveným již i v jiné věci týchž účastníků (srov. dovolateli citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2020, sp. zn. ). Judikatura Nejvyššího soudu pak již opakovaně aprobovala konkluze soudů nižšího stupně o nevhodnosti pozemků, majících charakter zahrad připlocených k obytným domům, k vydání oprávněným osobám, coby pozemkových náhrad (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2021, sp. zn. , či ze dne 11. 11. 2019, sp. zn. ).

Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání ( věty první ), dovolání žalobců odmítl ( ), když předpoklady jeho přípustnosti v posuzovaném případě naplněny nebyly ( ).

Napadají-li dovolatelé rozsudek odvolacího soudu i ve výroku o náhradě nákladů řízení, není dovolání v tomto rozsahu přípustné se zřetelem k

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a za situace, kdy dovolání žalobců bylo odmítnuto a kdy k nákladům žalované, která podala vyjádření k dovolání, patří paušální náhrada režijních nákladů za jeden úkon ve výši 300 Kč ( a , o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle a podle exekučního řádu).

Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 13. 4. 2021

Mgr. Zdeněk Sajdl

předseda senátu