Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 3797/2020

26 Cdo 3797/2020-137

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobkyně J. K., bytem XY, zastoupené JUDr. Filipem Princem, advokátem se sídlem v Praze 4, V Zátiší 520/23, proti žalované Profor servis s.r.o. v likvidaci (dříve Sklizeno s.r.o.), se sídlem v Brně – Černých Polích, třída Kpt. Jaroše 1845/26, IČO: 29320488, zastoupené Mgr. Liborem Burianem, advokátem se sídlem v Brně, Kobližná 71/2, o přezkoumání oprávněnosti výpovědi smlouvy o nájmu nebytových prostor, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. listopadu 2019, č. j. -63, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání žalované (dovolatelky) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. listopadu 2019, č. j. -63, odmítl podle ( , , ve znění od 30. září 2017 – dále jen „ “). Dovolatelka v něm totiž neuplatnila (způsobilý) dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle a 3 Ve skutečnosti použila nezpůsobilý důvod, jehož prostřednictvím se pokusila zpochybnit správnost (úplnost) zjištěného skutkového stavu, resp. způsobu hodnocení důkazů, z nichž odvolací soud (soud prvního stupně) čerpal svá skutková zjištění rozhodná pro posouzení platnosti její výpovědi smlouvy o nájmu prostoru sloužícího podnikání, kterou dne 14. června 2013 uzavřeli žalobkyně a ostatní spoluvlastníci tam označeného domu jako pronajímatelé a žalovaná jako nájemkyně (dále jen „smlouva ze dne 14. června 2013“). V této souvislosti totiž nelze přehlédnout, že zjišťuje-li soud obsah smlouvy, a to i pomocí výkladu projevů vůle, jde o skutkové zjištění (srov. např. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu z 21. října 1999, sp. zn. , uveřejněného pod č. 73/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Nad rámec uvedeného dovolací soud – vzhledem k okolnostem dané věci – výjimečně dodává, že skutková zjištění, k nimž odvolací soud dospěl, nejsou – vzhledem ke znění písemné ( , ve znění do 31. prosince 2013, ve spojení s , ve znění do 31. prosince 2013) smlouvy ze dne 14. června 2013 a s přihlédnutím k vůli jejich účastníků v ní vyjádřené – natolik vadná, že by ve svém důsledku představovala porušení práv garantovaných d; nešlo tedy o tzv. extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, neboť takovýto výklad je zde – vzhledem ke znění čl. IX. bodu 9.1 vět první a druhé – z logického hlediska jediný udržitelný (viz stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. , uveřejněné pod č. 460/2017 Sbírky zákonů). V citovaném článku obsahovala smlouva ze dne 14. června 2013 totiž následující ujednání: „Nájemní poměr může být ukončen uplynutím doby, dohodou smluvních stran, písemným odstoupením od této smlouvy ze strany pronajímatele nebo nájemce, nebo písemnou výpovědí jedné ze smluvních stran z důvodů uvedených v ust. a 3 s tříměsíční výpovědní lhůtou, jejíž běh počíná prvním dnem následujícího měsíce po měsíci, v němž byla výpověď druhé smluvní straně doručena. Nájemce může dát výpověď z nájemního vztahu výpovědí doručenou pronajímateli s výpovědní lhůtou 3 měsíce. Výpovědní lhůta počíná běžet následující měsíc po doručení výpovědi pronajímateli.“ Z něj vyplývá, že založený nájem šlo ukončit dohodou, písemným odstoupením a výpovědí jedné ze smluvních stran, avšak nájemkyně mohla dát výpověď pouze z důvodů uvedených v ustanovení , ve znění do 31. prosince 2013, neboť jinak dohodnuto nebylo (v druhé větě ujednání se pouze nadbytečně zdůrazňuje délka výpovědní lhůty a počátek jejího běhu, jak to bylo ujednáno už ve větě první). Zpochybnila-li proto dovolatelka správnost odvolacím soudem přijatého právního názoru poukazem na to, jak měla být interpretována smlouva ze dne 14. června 2013 v ujednání o ukončení nájmu výpovědí z její strany, napadla správnost skutkového (nikoli právního) závěru odvolacího soudu. Výtka nesprávného právního posouzení věci je tak ve skutečnosti založena výhradně na kritice správnosti (úplnosti) skutkových zjištění.

Vzhledem k charakteru některých dalších uplatněných dovolacích námitek dovolací soud výjimečně dodává, že nejen skutkové námitky, nýbrž i vady řízení nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz a contrario).

Dovolací soud nepřehlédl dovolací sdělení, že dovolatelka podává dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu „co do výroku I., II. a III.“, tj. jakoby i proti jeho nákladovým výrokům. Zastává však – s přihlédnutím k obsahu dovolání ( ) – názor, že ve vztahu k uvedeným výrokům schází v dovolání vymezení dovolacího důvodu ( ), jakož i vylíčení, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( ), přičemž o tyto náležitosti nebylo v této části doplněno ve lhůtě podle Podle názoru dovolacího soudu tak dovolání proti nákladovým výrokům rozsudku odvolacího soudu ve skutečnosti nesměřuje a dovolatelka pouze formálně ohlásila, že dovolání i proti nim podává. Navíc by zde bylo nepřípustné ( ).

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. větu druhou ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 16. 3. 2021

JUDr. Miroslav Ferák

předseda senátu