Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 384/2021

32 Cdo 384/2021-431

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Davida Rause, Ph.D., a JUDr. Pavla Příhody ve věci žalobkyně AZ - INTERGIPS, a. s., se sídlem v Opavě, Krnovská 2941/110a, identifikační číslo osoby 61974293, zastoupené Mgr. Petrem Vaňkem, advokátem, se sídlem v Ostravě, Sokolská třída 936/21, proti žalované STRABAG, a. s., se sídlem v Praze 5, Kačírkova 982/4, identifikační číslo osoby 60838744, zastoupené Mgr. Tomášem Machurkem, advokátem se sídlem v Brně, Jakubská 121/1, o zaplacení částky 293 997 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 5. 2020, č. j. -404, takto:

Dovolání

se odmítá

.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 30. 9. 2019, č. j. -352, zamítl žalobu o zaplacení částky 293 997 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (druhý a třetí výrok).

Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně změnil v prvním výroku ohledně částky 247 247 Kč tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 247 247 Kč (výrok I), v témže výroku ohledně požadavku žalobkyně na zaplacení částky 46 750 Kč a příslušenství z částky 293 997 Kč a dále v druhém a třetím výroku rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrok II).

Proti výroku I rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná včasné dovolání, jehož přípustnost spatřovala v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek, které považovala s ohledem na skutkové odlišnosti projednávané věci za dosud nevyřešené v rozhodovací praxi dovolacího soudu, resp. by podle dovolatelky měly být posouzeny jinak než v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2018, sp. zn. (jenž je veřejnosti dostupný – stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – na http://www.nsoud.cz). K doplnění dovolání ze dne 12. 11. 2020 Nejvyšší soud nemohl přihlédnout, neboť bylo podáno po lhůtě, ve které je dovolání možno doplnit o údaj, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání či jeho důvodnost (srov. , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 – dále též jen „ “)

Žalobkyně navrhla, aby bylo dovolání žalobce odmítnuto pro zjevnou bezdůvodnost.

Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s bodem 1 článku II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – , ve znění účinném od 30. 9. 2017.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Přípustnost dovolání podle nemůže založit otázka „jaká míra nejistoty u započítávané pohledávky z titulu nezaplacené smluvní pokuty za prodlení s dokončením díla má být z hlediska ustanovení obč. zák. ( , , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. z.“ – pozn. Nejvyššího soudu) považována za ještě přípustnou k tomu, aby pohledávka byla k započtení způsobilá“.

K výkladu § 1987 odst. 2 o. z. zaujal Nejvyšší soud stanovisko v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. (který byl vydán až po podání dovolání žalovanou), v němž rozvedl závěry žalovanou citovaného rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2018, sp. zn. . Dovodil (mimo jiné), že „nejistou nebo neurčitou“ ve smyslu vykládaného ustanovení je (zásadně) pohledávka ilikvidní, tj. pohledávka, která je co do základu a/nebo výše sporná (nejistá), a jejíž uplatnění vůči dlužníku (věřiteli pasivní pohledávky) formou námitky započtení vyvolá (namísto jednoznačného, tj. oběma dotčenými stranami akceptovaného zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí) spory o existenci či výši aktivní pohledávky, tj. místo uspokojení pasivní pohledávky bude mezi stranami veden spor o existenci a výši aktivní pohledávky. Aktivně započítávaná pohledávka tedy nebude jistá a určitá ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. zpravidla tehdy, jeví-li se aktivní pohledávka jako objektivně sporná, tj. má-li žalobce proti této pohledávce relevantní věcné argumenty a vyžaduje-li zjištění (prokázání) této pohledávky co do důvodu nebo výše rozsáhlejší či složitější dokazování, jež by vedlo k neúměrnému prodloužení řízení o žalobou uplatněné (pasivní) pohledávce. Za nejistou či neurčitou lze aktivní pohledávku považovat zpravidla toliko tehdy, je-li míra nejistoty ohledně ní vyšší než je tomu v případě pasivní pohledávky. Současně dovolací soud poukázal na to, že výklad § 1987 odst. 2 o. z. nesmí bránit poctivému a spravedlivému uspořádání vztahů mezi dotčenými stranami. Vznikne-li z téhož vztahu více vzájemných pohledávek, odpovídá zpravidla rozumnému (spravedlivému) uspořádání poměrů mezi stranami, aby tyto pohledávky byly vzájemně započitatelné. Pro posouzení, zda jednostranné započtení odporuje § 1987 odst. 2 o. z., jsou přitom rozhodné toliko okolnosti, které tu byly v okamžiku, kdy je započtení (projev vůle dlužníka pasivní pohledávky) účinné (zpravidla k okamžiku, kdy projev vůle dlužníka pasivní pohledávky dojde věřiteli). Tyto závěry jsou přitom bez výhrad reflektovány i v dalších rozhodnutích Nejvyššího soudu (srov. například usnesení ze dne 27. 10. 2020, sp. zn. , ze dne 25. 1. 2021, sp. zn. , či rozsudek ze dne 15. 12. 2020, sp. zn. ).

Žalovanou předkládaná otázka je tudíž nesporně otázkou v rozhodovací praxi již vyřešenou a Nejvyšší soud ani v poměrech projednávané věci neshledává důvody, pro které by se měl od této své již ustálené rozhodovací praxe odchylovat. Od citované rozhodovací praxe dovolacího soudu se přitom neodchýlil ani odvolací soud, pokud shledal pohledávku uplatněnou žalovanou k započtení již před zahájením soudního řízení jako nejistou v situaci, kdy tvrzení ohledně vzniku a výši pohledávky žalobkyně uplatněné v řízení (pasivní pohledávky) byla mezi stranami nesporná a naopak žalovaná již v době, kdy učinila kompenzační úkon, znala negativní stanovisko žalobkyně ve vztahu k započítávané (aktivní) pohledávce (šlo o pohledávku žalované na zaplacení smluvní pokuty za tvrzené prodlení žalobkyně s termínem dokončení díla a za neodstranění vad ve sjednaném termínu týkající se jiného závazkového vztahu účastníků). Žalobkyně již před učiněním kompenzačního úkonu oproti žalované odlišným způsobem popisovala skutkové okolnosti týkající se dokončení zakázky, včetně urgence směřované k převzetí díla, a ze skutkových okolností nebylo zřejmé, zda a kdy došlo k dokončení díla žalobkyní (nedošlo k průběžnému zachycení stavu díla stavbyvedoucím) a zda žalované svědčilo právo odmítnout součinnost s převzetím díla (přes písemnou výzvu žalobkyně k převzetí díla nedošlo k protokolárnímu převzetí a předání díla, byť bylo dílo investorem převzato jako celek a bylo užíváno ke svému účelu). Výši smluvní pokuty tak s ohledem na nezjištěný okamžik dokončení díla nebylo možno zjistit.

Dovolání pak není přípustné ani pro řešení druhé předkládané otázky, a to zda „lze konstatovat nekompenzabilitu pohledávky z titulu nezaplacené smluvní pokuty za prodlení s dokončením, resp. provedením díla pro nejistotu a neurčitost poté, co byla v procesu dokazování zjištěna existence započítávané pohledávky a její výše v rozsahu, v jakém se účastník řízení započtení domáhá, resp. v rozsahu protipohledávky protistrany“, neboť na řešení takto formulované otázky napadené rozhodnutí odvolacího soudu nezáviselo. V rozporu s tvrzením žalované odvolací soud v procesu dokazování nezjistil existenci započítávané pohledávky a její výše v rozsahu, v jakém se účastník řízení započtení domáhal (tj. v rozsahu protipohledávky protistrany) a žalovanou předloženou otázku tudíž vůbec neřešil. Skutečnost, že v dovolání vymezenou otázku odvolací soud řešil a že jeho rozhodnutí na jejím řešení závisí (pro napadené rozhodnutí bylo určující), je přitom jedním z předpokladů přípustnosti dovolání podle (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. ).

Polemika žalované se skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem, kterou činí ve vztahu k oběma předkládaným otázkám, přitom není způsobilá zvrátit závěr o nepřípustnosti dovolání. Správnost skutkového stavu věci zjištěného v řízení před soudy nižších stupňů v dovolacím řízení zpochybnit nelze. Dovolací přezkum je ustanovením vyhrazen výlučně otázkám právním. Přípustnost dovolání podle nemůže být založena na vlastních skutkových závěrech dovolatele odlišných od skutkových závěrů odvolacího soudu, resp. na zpochybňování skutkových závěrů odvolacího soudu (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. , a ze dne 26. 1. 2015, sp. zn. ).

Nejvyšší soud proto vzhledem k výše uvedenému, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání žalované odmítl podle ustanovení jako nepřípustné.

Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím se řízení nekončí, nebylo o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodováno. O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnou soudy v konečném rozhodnutí ( , a ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 7. 4. 2021

Mgr. Jiří Němec předseda senátu