Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 3627/2020

26 Cdo 3627/2020-90

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobce města Litvínov, se sídlem v Litvínově, náměstí Míru 11, IČO 00266027, proti žalované L. N., narozené XY, podnikající se sídlem XY, IČO XY, zastoupené Mgr. Janem Vondráčkem, advokátem se sídlem v Teplicích, Dubská 356/2, o zaplacení 376.088,18 Kč, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. června 2020, č. j. -61, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Žalovaná napadla dovoláním výrok I písm. b) rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem (odvolací soud) ze dne 17. 6. 2020, č. j. -61, kterým změnil rozsudek Okresního soudu v Mostě (soud prvního stupně) ze dne 11. 10. 2019, č. j. -38, v části zamítavého výroku I., tak, že žalované uložil zaplatit žalobci částku 115.442,18 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Nejvyšší soud odmítl dovolání žalované podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

Dovolání není přípustné podle , neboť dovolatelkou zpochybněnou otázku určitosti uznání dluhu (zejména v části týkající se důvodu vzniku dluhu) posoudil odvolací soud v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.

Současná právní úprava (účinná od 1. 1. 2014) klade důraz na skutečnou vůli jednajících osob. Základním hlediskem pro výklad právního jednání je úmysl jednajícího (popřípadě – u vícestranných právních jednání – společný úmysl jednajících stran), byl-li takový úmysl druhé straně (adresátovi projevu vůle) znám, anebo musela-li o něm vědět. Při zjišťování tohoto úmyslu je třeba vycházet z hledisek uvedených v ustanovení , (dále též jen „o. z.“), a přihlédnout též k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají. Teprve v případě, že ani za použití uvedených výkladových pravidel nelze zjistit úmysl jednajícího, se uplatní objektivní metoda interpretace a projevu vůle se přisuzuje význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. , ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 4/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní).

Uznání dluhu je samostatným zajišťovacím institutem; zajišťovací funkci plní tím, že zakládá právní domněnku existence dluhu v době uznání. Kromě obecných náležitostí předepsaných pro právní jednání (§ 545 a násl. o. z.) je k jeho platnosti třeba písemná forma a uvedení důvodu dluhu a jeho výše (tedy uznání dluhu „co do důvodu a výše“). Způsob vymezení důvodu dluhu a jeho výše zákon nestanoví. Nemusí být tedy výslovně uvedeny přímo v písemném prohlášení, stačí, že písemný projev obsahuje takové údaje, ze kterých za případné pomoci výkladu projevu vůle vyjádřeného v posuzovaném právním jednání (podle pravidel vyplývajících z ustanovení § 555 a § 556 o. z.) důvod dluhu a jeho výše nepochybně vyplývají (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2019, sp. zn. , usnesení téhož soudu ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. ).

Uznání dluhu učiněné žalovanou, jenž je součástí y nazvané „splátkový kalendář“ ze dne 9. 6. 2015, není neplatným (zdánlivým) právním jednáním (jak tvrdí žalovaná) jen proto, že ze samotného textu uznání nelze zjistit, za které konkrétní měsíce dluží žalovaná žalobci nájemné. Z právního jednání je zřejmé, že se uznání dluhu vztahuje (mimo jiné) i na veškeré nezaplacené nájemné podle tam specifikované nájemní smlouvy a na úroky z prodlení (z dlužného nájemného a záloh na služby) vzniklé do dne, kdy byl dluh takto uznán; dluh je tedy dostatečně specifikován. Na rozdíl od rozhodnutí, na které poukazovala dovolatelka - rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2013, sp. zn. a které se navíc zabývalo výkladem právního úkonu v poměrech předcházející právní úpravy, nebylo mezi účastníky uzavřeno více nájemních smluv. Na určitost uznání dluhu nemá vliv ani částečná úhrada provedená žalovanou.

Otázkou uznání dluhu jeho částečným plněním podle § 2054 o. z. se dovolací soud nezabýval, neboť na řešení této otázky rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá.

Námitkami, jimiž dovolatelka zpochybnila správnost skutkových zjištění a hodnocení provedeného dokazování soudem, zpochybnila právní posouzení věci odvolacím soudem prostřednictvím skutkových námitek a uplatnila tak jiný dovolací důvod, než který je uveden v Dovolatelka rovněž vytýká odvolacímu soudu, že řízení zatížil vadami. K vadám řízení však může dovolací soud přihlédnout, jen je-li dovolání přípustné ( - 238a ).

S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. , Nejvyšší soud za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v přiměřené lhůtě, již samostatně nerozhodoval o návrhu dovolatelky na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 3. 3. 2021

JUDr. Pavlína Brzobohatá

předsedkyně senátu