Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
F39532AE15578DF2C12586D000187600.html
HTML · 16.49 KB
No categories available
27 Cdo 3721/2020
27 Cdo 3721/2020-529
USNESENÍ
KOMETA PS a. s. Brno
1) L. G.
, narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Eliškou Chobolovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Cihlářská 643/19, PSČ 602 00,
2) J. Č.
, narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Romanem Matulou, advokátem, se sídlem v Brně, Masarykova 441/7, PSČ 602 00, a
3) J. B.
, narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Eliškou Chobolovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Cihlářská 643/19, PSČ 602 00, o zaplacení 1.081.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 42 C 55/2002 , o dovolání žalobkyně, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. 3. 2020, č. j. 37 Co 228/2018 -482, takto:
I. Dovolání
se odmítá
.
II. Žalobkyně
je povinna
zaplatit prvnímu žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.436,38 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupkyně.
III. Žalobkyně
je povinna
zaplatit třetímu žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.436,38 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupkyně.
IV. Ve vztahu mezi žalobkyní a druhým žalovaným
nemá
žádný ze jmenovaných
právo
na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
[1] Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 28. 2. 2018, č. j. 42 C 55/2002 -449, ve znění usnesení ze dne 18. 5. 2018, č. j. 42 C 55/2002 -464, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala, aby soud uložil žalovaným zaplatit jí 1.081.000 Kč s příslušenstvím (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II. až V.).
[2] Jde přitom již o třetí rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, když rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 8. 1. 2007, č. j. 42 C 55/2002 -252, jímž byla žaloba zamítnuta, Krajský soud v Brně usnesením ze dne 1. 6. 2009, č. j. 37 Co 148/2007 -265, zrušil (a současně vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení). Následující zamítavý rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 27. 7. 2011, č. j. 42 C 55/2002 -339, Krajský soud v Brně v části týkající žalobkyně a žalovaných rozsudkem ze dne 27. 6. 2017, č. j. 37 Co 477/2011 -391, zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
[3] K odvolání žalobkyně (brojící proti výrokům I., III. a IV. rozsudku soudu prvního stupně) Krajský soud v Brně v záhlaví uvedeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I., III. a IV. potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
[4] Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř. o. s. ř.
[5] Dovolatelkou předestřená otázka, zda právní úpravu odpovědnosti a ručení členů představenstva akciové společnosti za závazky společnosti obsaženou v § 194 odst. 5 a 6 zákona č. 513/1991 Sb. , obchodního zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen jako „obch. zák.“), lze analogicky aplikovat na členy statutárního orgánu občanského sdružení, přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. o. s. ř. nezakládá, neboť odvolací soud ji posoudil v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
[6] Již v rozsudku ze dne 28. 2. 2007, sp. zn. 29 Odo 741/2004 , Nejvyšší soud (v režimu právní úpravy účinné do 31. 12. 2000) formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož obecně platí, že členové statutárních orgánů právnické osoby odpovídají právnické osobě za škodu, kterou jí způsobili porušením svých povinnosti (srov. i § 757 obch. zák.). Na rozdíl od takto obecně pojímané úpravy odpovědnosti za škodu však zákon nezná obecnou úpravu ručení členů statutárních orgánů za závazky právnické osoby a takové ručení se prosadí (nároky na jeho základě lze vůči těmto osobám uplatnit), jen upraví-li je zákon (včetně vymezení předpokladů, za nichž ručitelský závazek vzniká). Založit závěr o ručení členů představenstva družstva na základě analogie zákona, by v daných souvislostech vedlo k významnému narušení principu právní jistoty.
[7] Nebylo-li možné dospět k závěru o aplikaci právní úpravy ručení podle § 194 odst. 5 a 6 obch. zák. per analogiam legis ve vztahu k členům představenstva družstva, lze pomocí argumentu a minori ad maius (a fortiori) dovodit, že tato právní úprava se (tím spíše) nepoužije ani ve vztahu k statutárním orgánům občanských sdružení (respektive jejich členům), jejichž vnitřní vztahy (obecně) nebyly předmětem právní úpravy obchodního zákoníku.
[8] Náklady řízení prvního a třetího žalovaného sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby učiněný při zastupování dvou osob (vyjádření žalovaných k dovolání ze dne 11. 11. 2020) podle § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), jejíž výše činí podle § 6 odst. 1 , § 7 bodu 6 advokátního tarifu 12.660 Kč, a (jediné) náhrady paušálních výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč. U prvního a třetího žalovaného Nejvyšší soud podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu snížil mimosmluvní odměnu o 20 % na 10.128 Kč, neboť se jedná o společný úkon dvou účastníků zastoupených týmž advokátem. Dále k odměně advokáta každého z navrhovatelů přičetl jednu polovinu náhrady paušálních výdajů ve výši 150 Kč a náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, tj. ve výši 2.158,38 Kč. Nejvyšší soud tak přiznal k tíži žalobkyně prvnímu a třetímu žalovanému částku 12.436,38 Kč.
[9] Druhému žalovanému v dovolacím řízení účelně vynaložené náklady nevznikly. Druhý žalovaný totiž podáním (datovaným 19. 11 2020) pouze odkázal na svá předchozí podání a na odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 24. 2. 2021
JUDr. Filip Cileček předseda senátu