Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 3857/2020

26 Cdo 3857/2020-329

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobkyně UNIMEX-INVEST, s.r.o., se sídlem v Ostravě – Porubě, Svojsíkova 1596/2, IČO: 25872117, zastoupené Mgr. Petrem Vaňkem, advokátem se sídlem v Ostravě, Sokolská třída 936/21, proti žalované N. P., bytem XY, zastoupené JUDr. Josefem Jurasem, advokátem se sídlem v Ostravě, Jiráskovo náměstí 121/8, o určení obvyklého nájemného, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. června 2020, č. j. -298, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Okresní soud v Ostravě (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 5. prosince 2019, č. j. -265, zamítl žalobu na určení, že obvyklým nájemným z „bytu č. 4 v pátém nadzemním podlaží domu XY, v obci XY, katastrální území XY, o 6 pokojích, kuchyni a příslušenství“ (dále jen „dům“ a „předmětný byt“, resp. „byt“), ke dni 31. srpna 2016, je nájemné ve výši 23.310,- Kč měsíčně; současně rozhodl o nákladech řízení účastnic a státu.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 15. června 2020, č. j. -298, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastnic (výrok II.).

Dovolání žalobkyně (dovolatelky) proti citovanému rozsudku odvolacího soudu, k němuž se žalovaná prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřila, není z posléze uvedených důvodů přípustné podle ( , , ve znění po novele provedené – dále opět jen „ “).

Soudní praxe (srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 3. května 2017, sp. zn. ; obdobně vyznívají též závěry přijaté Nejvyšším soudem v usnesení z 16. ledna 2019, sp. zn. , či v rozsudku z 28. srpna 2019, sp. zn. ) se ustálila v názoru, jenž je využitelný i v poměrech právní úpravy účinné od 1. ledna 2014, že zpravidla soud zjistí výši obvyklého nájemného ze znaleckého posudku ( , ), neboť k jejímu zjištění je třeba odborných znalostí. Výši obvyklého nájemného může soud zjistit také porovnáním nájemného, které je placeno ve stejné době v obdobných podmínkách, tedy za srovnatelné byty (podlahovou plochou, vybavením, stavem budovy, umístěním bytu v domě), na srovnatelném místě, s obdobnými právy a povinnostmi.

Obecně platí, že výše nájemného se bude lišit podle druhu stavby a umístění domu a bytu v domě; proto je třeba rozlišovat, zda jde o byt v rodinném domě, panelovém či jiném typu domu, zda jde o byt přízemní, mezonetový apod., zda je byt v novém či starším domě, v jakém stavu budova je (zanedbaná údržba, modernizace), v jaké oblasti je dům umístěn apod. Pro výši nájemného je rovněž významná velikost obytného prostoru, a proto by měly být srovnávány stejné velikostní kategorie bytů. Výši nájemného nepochybně ovlivňuje i vybavení bytu, avšak musí jít o vybavení, které poskytl nájemci pronajímatel. Pořídil-li si vybavení bytu (kuchyňskou linku, vestavěné skříně apod.) nájemce na své náklady, není důvod, aby za užívání takovéhoto vybavení platil pronajímateli nějakou úhradu; nejde totiž o součást platby nájemného a není proto ani důvod, aby se k takovému vybavení přihlíželo při zvýšení nájemného. Stejný závěr pak platí i o úpravách, které nelze považovat za běžnou údržbu a ani za drobné opravy ( , , ve znění účinném do 31. prosince 2013 – dále jen „obč. zák.“; nyní , , ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. z.“) a které nájemce (se souhlasem pronajímatele) provedl v bytě na své náklady (na nichž se pronajímatel po dobu trvání nájemního vztahu nepodílel) a které zvýšily jeho užitnou hodnotu. K vypořádání takto provedené investice dojde až při skončení nájmu ( obč. zák.; nyní o. z.) a je zřejmé, že do výše zhodnocení se promítne i znehodnocení změn, k němuž došlo v důsledku jejich užívání (které si tedy nájemce tzv. „odbydlel“). Sociální poměry nájemce pak na obvyklou výši nájemného vliv nemají (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 23. března 2016, sp. zn. , a z 23. března 2016, sp. zn. ).

Jestliže tedy při zjišťování výše obvyklého nájemného z předmětného bytu odvolací soud vyšel z velmi špatného technického stavu domu a jeho vybavení, resp. v tomto smyslu ze znaleckého posudku z 21. srpna 2019, č. 5416-473/2019, zpracovaného znalcem Ing. René Butkovem, postupoval zcela v intencích výše citovaných judikatorních závěrů, od nichž není důvod se odchýlit ani v této věci. Obvyklé nájemné totiž musí být stanoveno ve výši odpovídající aktuálnímu technickému stavu a vybavení budovy, v níž se byt nachází, i samotnému bytu. Předpokládá, že byt by byl za danou cenu pronajímatelný na volném trhu, vyjádřeno jinak, že by poměrem ceny a kvality mohl konkurovat ostatním nabídkám, a průměrný nájemce by byl ochoten takovou cenu zaplatit. Nelze se ztotožnit s dovolatelčiným názorem, že by soud (znalec) neměl přihlížet k vadám, pro které již žalovaná uplatnila slevu z nájemného. Předně takový postup předpokládá, že by se zjišťovalo obvyklé nájemné za průměrný byt v dané lokalitě, resp. že by znalec při zjišťování obvyklé ceny vycházel z jakéhosi hypotetického stavu bytu, jenž by však neodrážel realitu; jen stěží si pak lze představit, že by si potenciální nájemce při srovnání s ostatními nabídkami na trhu pronajal byt, jehož (nižší) kvalita neodpovídá požadovanému (o to vyššímu) nájemnému. Nadto nelze přehlédnout, že sleva z nájemného a obvyklé nájemné jsou různé kategorie, které dovolatelka nepatřičně směšuje. Sleva z nájemného nájemci náleží v případě, není-li byt v ujednanou dobu způsobilý k nastěhování či obývání, nebo neodpovídá-li sdělení pronajímatele (§ 2245 o. z.), nebo zjistí-li nájemce v bytě vadu a pronajímatel ji přes jeho upozornění včas neodstraní (§ 2265 o. z.); její uplatnění závisí na vůli nájemce a náleží mu toliko po dobu trvání vytčené vady. Primární, a tudíž rozhodující, je však vždy výše nájemného, od níž se případný nárok na slevu z nájemného a její rozsah odvíjí. Není pak vyloučeno, což ostatně vyplývá i z výše citovaných judikaturních závěrů, že takové vady se promítnou též do určení výše obvyklého nájemného, neboť to musí odrážet skutečný stav domu a bytu k rozhodnému dni. Požaduje-li tedy dovolatelka určení obvyklého nájemného z bytu ve výši odpovídající hypotetickému stavu, v němž by žalované byla poskytována veškerá plnění spojená s užíváním bytu s odůvodněním, že pro nedostatky tohoto druhu může žalovaná uplatnit slevu z nájemného, pak takový postup nedává žádného smyslu. Jednak neodpovídá aktuálnímu stavu domu a bytu, a jednak již z povahy věci předurčuje další spor, v němž bude žalovaná po dovolatelce požadovat slevu z nájemného, nadto o tolik vyšší, o kolik by bylo v projednávané věci případně zvýšeno. Nelze totiž rozumně předpokládat, že by žalovaná byla ochotna za pronájem předmětného bytu – s přihlédnutím k jeho stavu a k okolnosti, že v řízení vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. jí byla pravomocně přiznána sleva z nájemného, které aktuálně činí 9.255,- Kč, ve výši 60 % a z úhrad za služby ve výši 100 % – platit dovolatelkou požadovaných 23.310,- Kč. Pro úplnost zbývá dodat, že z obsahu spisu ani nevyplývá snaha dovolatelky dodávku služeb do předmětného bytu obnovit, jelikož přívod teplé vody byl odpojen již v roce 2007 a nadále se situace pouze zhoršovala. Tím spíše je tudíž nutné takové nedostatky při zjišťování obvyklého nájemného zohlednit.

Dovolací soud nepřehlédl ani dovolatelčino sdělení, že dovoláním napadá „všechny výroky (výrok I. a II.)“ rozsudku odvolacího soudu, tedy jakoby i jeho nákladový výrok. Zde však – z důvodu stručnosti – pouze uvádí, že podle není dovolání proti této části rozhodnutí přípustné.

Vycházeje z předestřených závěrů, dovolací soud neshledal dovolání proti rozsudku odvolacího soudu přípustným podle , a proto je podle odmítl – se souhlasem všech členů senátu ( ) – pro nepřípustnost.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. větu druhou ).

Poučení:Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 10. 2. 2021JUDr. Miroslav Ferákpředseda senátu