Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 3156/2020

33 Cdo 3156/2020-90

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně A. U. (dříve J.), bytem XY, zastoupené Mgr. Vojtěchem Fořtem, advokátem se sídlem v Domažlicích, Vodní 90, proti žalovanému V. Č., bytem XY, zastoupenému Mgr. Ing. Jiřím Vogeltanzem, advokátem se sídlem v Plzni, Veverkova 1, o zaplacení 128.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 6. 2020, č. j. -72, takto:

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 2. 6. 2020, č. j. -72, potvrdil rozsudek ze dne 9. 1. 2020, č. j. -44, jímž Okresní soud v Domažlicích uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku 128.000,- Kč a rozhodl o nákladech řízení; současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které není podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (čl. II bod 2 ; dále jen „ “), přípustné.

Podle platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle je přípustnost dovolání oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Podle věty první lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Přípustnost dovolání není s to založit výtka žalovaného, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od rozsudku ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. , v němž Nejvyšší soud přijal a odůvodnil závěr, že „právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem; vznikne-li pochybnost o obsahu právního úkonu, je třeba pomocí výkladu právního úkonu objasnit skutečný záměr účastníků tímto způsobem vyjádřený. Výklad právního úkonu může směřovat jen k objasnění toho, co bylo projeveno“. Argumentace, kterou s uvedenou výtkou žalovaný spojuje, totiž nasvědčuje pouze jeho snaze prosadit vlastní skutkovou verzi a odlišné hodnocení y - smlouvy o zápůjčce z 8. 8. 2016. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně vzal za prokázané, že v době společného soužití půjčila dne 10. 9. 2015 žalobkyně žalovanému 128.000 Kč, které se jí zavázal splatit (vrátit ve splátkách); peníze žalobkyně žalovanému poukázala převodem na jeho bankovní účet. Písemnou smlouvu o zápůjčce obsahující závazek žalovaného zápůjčku ve výši 128.000 Kč žalobkyni vrátit v pravidelných měsíčních splátkách po 5.000 Kč počínaje měsícem září 2017, pod ztrátou výhody splátek, účastníci sepsali dne 8. 8. 2016 proto, že žalovaný žalobkyni dluh nesplácel; smyslem písemnosti bylo stvrdit existenci zápůjčky, žádný další peněžitý obnos žalovaný od žalobkyně podle písemné smlouvy již neobdržel. Žalovaný oproti tomu prosazuje, že mu žalobkyně částku 128.000 Kč nepůjčila, nýbrž v době společného soužití dne 10. 9. 2015 dala na úhradu jeho úvěru ze stavebního spoření, který předtím čerpal. Protože podle smlouvy o zápůjčce, kterou 8. 8. 2016 podepsal, žádné finanční prostředky neobdržel, nemá povinnost žalobkyni částku 128.000 Kč zaplatit. Tato argumentace nevystihuje způsobilý dovolací důvod uvedený v ; žalovaný jejím prostřednictvím zpochybňuje pouze správnost skutkového zjištění, že mu žalobkyně částku 128.000 Kč zapůjčila a on se zavázal jí tento finanční obnos vrátit. Pokud v dovolání namítá nesprávné právní posouzení věci, pak pouze v tom smyslu, že pokud by odvolací soud vyšel ze správně zjištěného skutkového stavu věci (tedy uvěřil jeho obrannému tvrzení), musel by nutně dospět k odlišnému právnímu posouzení věci, tedy uzavřít, že žalovanému vůči žalobkyni nevznikl žádný závazek z titulu zápůjčky. Dovolatel pomíjí, že zjištěný skutkový stav věci, z něhož odvolací soud při právním posouzení vycházel, je v dovolacím řízení nezpochybnitelný, ať již je namítána jeho nesprávnost nebo neúplnost. Způsob ani výsledek hodnocení důkazů z hlediska jejich závažnosti a věrohodnosti promítající se do skutkových zjištění, z nichž soudy při rozhodování vycházely, nelze zpochybnit dovolacím důvodem nesprávného právního posouzení. Uvedené se týká rovněž výhrad dovolatele k výkladu obsahu právního jednání, konkrétně smlouvy o zápůjčce z 8. 8. 2016. Nejvyšší soud již mnohokrát judikoval, že zjišťuje-li soud obsah smlouvy, a to i pomocí výkladu projevů vůle smluvních stran ve smyslu obč. zák. (nyní , , , ve znějí pozdějších předpisů), jde o skutkové zjištění (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 1999, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 73/2000, nebo rozsudek ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 46/2002).

Přestože žalovaný v dovolání výslovně uvádí, že jím brojí proti všem výrokům napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, proti nákladovým výrokům v dovolání žádné konkrétní výhrady neuplatnil; nadto pominul, že podle není dovolání proti nim přípustné.

Nepředložil-li dovolatel k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu , Nejvyšší soud je podle věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být v posuzovaném případě odůvodněn ( ).Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. 2. 2021

JUDr. Ivana Zlatohlávková

předsedkyně senátu