Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 3291/2019

33 Cdo 3291/2019-316

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně J. K., bytem XY, zastoupené Mgr. Danou Holou, advokátkou se sídlem Louny, Osvoboditelů 420, proti žalovaným 1) M. D. a 2) V. D., oběma bytem XY, zastoupeným Mgr. Zuzanou Kratěnovou, advokátkou se sídlem Praha 2, Bělehradská 572/63, o 505 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajský soud v Ústí nad Labem ze dne 12. 3. 2019, č. j. -257, č. j. -257, takto:

I. Dovolání se odmítá.

III. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným nemá žádný z těchto účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Dovolání žalobkyně ve spojení s jeho doplněním ze dne 15. 7. 2019 proti v záhlaví označenému rozhodnutí odvolacího soudu neobsahuje obligatorní náležitost, a sice vymezení toho, v čem žalobkyně spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání [ , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (čl. II bod 2 ) – dále jen „ “]; o tuto náležitost již dovolání nemůže být doplněno ( ).

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ).

Podle věty první lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Podle je dovolatel povinen v dovolání uvést, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle , musí dovolatel vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nestačí pouhá citace ustanovení (či jeho části). Požadavek, aby dovolatel vymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolaní, znamená, že je povinen uvést, od řešení jaké otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud (i) odchýlil od „ustálené rozhodovací praxe“ dovolacího soudu nebo (ii) která taková otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo (iii) která otázka hmotného nebo procesního práva je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, (iv) popř. která taková právní otázka (již dříve vyřešená) má být dovolacím soudem posouzena (opětovně, ale) jinak (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 80/2013, ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014, ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , a ze dne 15. 10. 2013, sp. zn. ).

Formulací, že „dle je dovolání přípustné, neboť rozsudkem odvolacího soudu byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé a řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci“, není přípustnost dovolání řádně vymezena, neboť dovolatelka nespecifikovala konkrétní otázku(y) hmotného či procesního práva, na níž je rozhodnutí odvolacího soudu založeno, resp. vůbec neuvedla, které z hledisek přípustnosti dovolání uvedených v považuje za splněné. Není úkolem dovolacího soudu, aby na základě odůvodnění napadeného rozhodnutí sám vymezoval předpoklady přípustnosti dovolání v souladu s a nahrazoval tak plnění procesní povinnosti dovolatelky. Obsahově ( ) dovolatelka v dovolání pouze polemizuje s tím, jak odvolací soud postupoval a jak rozhodl.

Pro úplnost – mimo důvod, který vedl k odmítnutí dovolání - nutno uvést, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle Argumentace žalobkyně, že souhlasila s nabídkou žalovaných o nové splatnosti dluhů dne 31. 1. 2015, čímž došlo k tzv. kumulativní novaci a k přerušení promlčecí lhůty, v důsledku čehož nemohlo dojít k promlčení jejího práva, má základ v polemice se skutkovými zjištěními odvolacího soudu a přípustnost dovolání založit nemůže. Skutkový stav, na němž odvolací soud založil meritorní rozhodnutí, přezkumu nepodléhá a pro dovolací soud je závazný.

Rovněž i další v dovolání uplatněné námitky buduje žalobkyně na vlastní skutkové verzi (že došlo k dohodě o splatnosti půjčky a k dohodě o splatnosti ostatních žalovaným poskytnutých peněžních prostředků), odlišné od té, k níž dospěl odvolací soud, ale i od toho, co až do doby, kdy žalovaní vznesli námitku promlčení, sama tvrdila v podané žalobě. Důkazům, které byly v řízení provedeny a následně zhodnoceny, odpovídá skutkový závěr, že žalobkyně poskytla žalované půjčku (150 000 Kč), že oběma žalovaným poskytla peněžní prostředky, ohledně nichž nebylo prokázáno, že šlo o půjčky (zápůjčky) a že splatnost vrácení peněz sjednána nebyla.

Lze proto uzavřít, že předloženou argumentací se žalobkyně domáhá přezkumu právního závěru odvolacího soudu procesně neregulérním způsobem.

Výhrady vůči postupu odvolacího soudu, který dle přesvědčení žalobkyně vydal překvapivé a nespravedlivé rozhodnutí, neboť jí nesdělil svůj od soudu prvního stupně odchylný právní názor a nedal jí příležitost se k tvrzení žalovaných ve vztahu k promlčení jejích nároků vyjádřit, k závěru o přípustnosti dovolání nevedou. Těmito námitkami, byť je podpořila odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 7. 2009, sp. zn. , žalobkyně nenapadá žádný právní závěr odvolacího soudu vyplývající z hmotného nebo procesního práva, nýbrž vytýká odvolacímu soudu, že právní posouzení založil na nesprávně či neúplně zjištěném skutkovém stavu věci a že řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K vadám řízení (jsou-li skutečně dány) dovolací soud přihlédne pouze, je-li dovolání přípustné; samy o sobě nejsou způsobilé přípustnost dovolání založit. Nejde totiž o otázku správnosti či nesprávnosti právního posouzení věci podle , tj. o otázku, na jejímž řešení napadené rozhodnutí závisí, nýbrž o otázku případné existence či neexistence vady řízení ve smyslu věty druhé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. , ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. , a ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. ).

Dovolání, jež neobsahuje obligatorní náležitost - vymezení toho, v čem žalobkyně spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání - Nejvyšší soud odmítl podle věty první , neboť v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2013, sen. zn. ).

Dovolání směřující proti výrokům o náhradě nákladů řízení není podle přípustné, neboť směřuje proti rozsudku v části týkající se výroku o nákladech řízení.

Přestože výroky o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba v posuzovaném případě zdůvodňovat ( ), sluší se uvést, že náklady, které žalovanému vznikly, nelze považovat za účelně vynaložené, neboť jeho vyjádření k dovolání prostřednictvím právního zástupce (srov. bod 10 podání ze dne 3. 12. 2019) nevystihuje důvod, který vedl k odmítnutí dovolání.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 21. 1. 2021

JUDr. Pavel Horňák předseda senátu