Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 11/2021

30 Cdo 11/2021-147

USNESENÍ

J. K.

České republice

-

Ministerstvu spravedlnosti

, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, za níž jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení 48 562 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 11. 2020, č. j. -137, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 jako soudu prvního stupně ze dne 2. 6. 2020, č. j. -114, a to jednak ve výroku I, podle kterého je žalovaná povinna zaplatit žalobci částku 48 562 Kč s příslušenstvím, jednak ve výroku III o nákladech řízení (výrok I napadeného rozsudku). Současně odvolací soud rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II napadeného rozsudku).

Rozsudek odvolacího soudu, a to ve vztahu k částce 100 000 Kč s příslušenstvím, napadl žalobce dovoláním, jež však Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II ), dále jen „ “, odmítl jako nepřípustné.

Žalobce se v řízení před soudem prvního stupně domáhal zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění, která mu měla vzniknout v důsledku nepřiměřené délky řízení vedeného před Okresním soudem Praha-východ pod sp. zn. , přičemž požadoval zaplacení částky 150 000 Kč s příslušenstvím. Soud prvního stupně výše zmíněným rozsudkem tomuto žalobnímu požadavku vyhověl pouze zčásti, když vyslovil povinnost žalované zaplatit žalobci částku 48 562 Kč s příslušenstvím, zatímco ve vztahu ke zbývající části předmětu řízení představované částkou 101 438 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl. Odvolání proti tomuto rozsudku následně podala pouze žalovaná, která tak zpochybnila jeho vyhovující výrok o věci samé. Zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně tedy odvoláním žalobce napaden nebyl. V době vydání dovoláním napadeného rozsudku odvolacího soudu byl tudíž předmět odvolacího řízení představován částkou 48 562 Kč s příslušenstvím.

Podle ustanovení dovolání podle není přípustné proti rozsudkům a usnesením vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

V rozsudku ze dne 19. 11. 2014, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 37/2015, Nejvyšší soud dovodil, že v případě rozhodování o zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle se jedná o případ, kdy způsob vypořádání vztahu mezi účastníky vyplývá z právního předpisu, jak to mají na mysli a , pročež odvolací soud není vázán rozsahem, ve kterém se odvolatel domáhá přezkoumání vydaného rozhodnutí. Nejvyšší soud však zároveň konstatoval, že tento závěr neznamená, že by soud či úřad v rámci předběžného projednání nebyl vůbec vázán požadavkem poškozeného, minimálně z hlediska požadované formy satisfakce či výše finanční satisfakce. Je to totiž v prvé řadě poškozený, který se musí rozhodnout, zda bude za utrpěnou nemajetkovou újmu zadostiučinění požadovat a jaká forma či výše zadostiučinění by mu mohla nemajetkovou újmu nahradit. Z tohoto požadavku tak soud vychází.

Podle citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu tedy odvolací soud může změnit (nebo zrušit) rozhodnutí soudu prvního stupně o poskytnutí zadostiučinění podle i v širším rozsahu, než bylo odvoláním napadeno, a tudíž může rozhodnout i v neprospěch odvolatele (např. z důvodu, že odpovědnost státu za nemajetkovou újmu vůbec nevznikla, anebo z důvodu, že přiměřené zadostiučinění bylo již poskytnuto jinak). Na druhou stranu může samostatně nabýt právní moci zamítavý výrok o zaplacení peněžité částky, pokud soud prvního stupně současně vyhověl žalobě konstatováním porušení práva, uložením omluvy či přiznáním části požadované peněžité satisfakce, a to za situace, kdy odvolání podá pouze žalovaná. V takovém případě se totiž projeví shora vyslovená zásada, že soud (a to i odvolací soud) je omezen požadavkem poškozeného. V tomto smyslu je žalobce nadále pán sporu (dominus litis) a požaduje-li i po zamítavém rozsudku soudu prvního stupně zadostiučinění v penězích (ve vyšší částce), je na něm, aby tuto svoji vůli v řízení i adekvátně projevil, a to nejlépe tím, že podá proti takovému zamítavému výroku odvolání (je-li přípustné).

V souladu s tím, co bylo uvedeno výše, však žalobce v posuzovaném případě proti zamítavému výroku rozsudku soudu prvního stupně podaným odvoláním nebrojil, v důsledku čehož byl předmět odvolacího řízení následně omezen pouze na částku 48 562 Kč s příslušenstvím. Nevyužil-li žalobce svého procesního práva podat odvolání proti zamítavému výroku rozsudku soudu prvního stupně, čímž dal v souladu s dispoziční zásadou současně najevo, že o vyšší finanční zadostiučinění, než jaké mu soud prvního stupně přiznal, nadále v řízení neusiluje, pak z toho plynoucí logický závěr o vázanosti odvolacího soudu takto aktualizovaným žalobním požadavkem nerovnost účastníků řízení, kterou žalobce v podaném dovolání namítá, nezakládá. Nejvyšší soud tudíž neshledává, na rozdíl od žalobce, žádný důvod, pro který by se mohl od své dosavadní judikatury nyní odchýlit.

Dovolání proti rozsudku, v jehož vydání odvolací řízení vyústilo, tedy není přípustné, neboť dovoláním dotčeným výrokem nebylo rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím 50 000 Kč. Není-li dovolání přípustné podle , pak v souladu s tímto ustanovením nelze jeho přípustnost dovozovat ani z , jak dovolatel v podaném dovolání činí.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. 1. 2021

Mgr. Vít Bičák předseda senátu