Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 516/21

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti stěžovatele Jana Kovaříka, právně zastoupeného Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opatovická 1659/4, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -147 ze dne 27. 1. 2021 a rozsudku Městského soudu v Praze č. j. -137 ze dne 10. 11. 2020, za účasti Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a dále České republiky - Ministerstva spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen "nalézací soud") rozsudkem č. j. -114 ze dne 2. 6. 2020 zčásti vyhověl žalobě stěžovatele o zadostiučinění za průtahy v řízení, vyčíslené částkou 150 000 Kč s příslušenstvím - výrokem I přiznal stěžovateli částku 48 562 Kč s příslušenstvím, výrokem II žalobu zamítl co do částky 101 438 Kč a výrokem III uložil vedlejší účastnici nahradit náklady řízení stěžovatele ve výši 39 912 Kč. Městský soud v Praze (dále jen "odvolací soud") napadeným rozsudkem rozhodl k odvolání vedlejší účastnice tak, že se výroky I a III rozsudku nalézacího soudu potvrzují (výrok I) a uložil vedlejší účastnici nahradit stěžovateli náklady odvolacího řízení ve výši 8 228 Kč. Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatele podle (týkající se peněžitého plnění nepřevyšujícího 50 000 Kč) poté, co dospěl k závěru, že vzhledem k tomu, že stěžovatel sám rozsudek nalézacího soudu (konkrétně výrok II) odvoláním nenapadl a vyšší než přiznané zadostiučinění požadoval pouze v rámci vyjádření k odvolání vedlejší účastnice, byla předmětem odvolacího řízení pouze částka 48 562 Kč, přiznaná výrokem I rozsudku nalézacího soudu, což činí dovolání stěžovatele s odkazem na uvedené ustanovení ze zákona nepřípustným.

2. Dříve, než se Ústavní soud může zabývat obsahem ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti předpokládané , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ").

3. Ústavní stížnost je nepřípustná.

4. Z principu subsidiarity řízení o ústavní stížnosti plyne, že je povinností stěžovatele vyčerpat všechny procesní prostředky (řádné i mimořádné), které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje předtím, než se obrátí na Ústavní soud ( ve spojení s ).

5. Vzhledem ke skutečnosti, že stěžovatel nebrojil proti zamítavému výroku II rozsudku nalézacího soudu odvoláním jako řádným opravným prostředkem, který měl k ochraně svých práv k dispozici, nejsou k projednání ústavní stížnosti splněny zákonné podmínky. Za řádné (efektivní) vyčerpání dostupných procesních prostředků ve smyslu § 75 odst. 1 uvedeného zákona přitom nelze považovat polemiku s pravomocným (účastníky nenapadeným) výrokem soudního rozhodnutí ve vyjádření k odvolání jiného účastníka proti ostatním výrokům předmětného rozhodnutí, jak stěžovateli náležitě vysvětlily odvolací soud i Nejvyšší soud.

6. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. března 2021

Jaromír Jirsa v. r.

soudce zpravodaj