Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 2667/2019

27 Cdo 2667/2019-184

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Ivo Waldera v právní věci navrhovatele IAFS S. A., se sídlem v Lucemburku, 1, rue Goethe L-1637, Lucemburské velkovévodství, reg.č. B99475, zastoupeného JUDr. Jaroslavem Radilem, advokátem, se sídlem v Praze 7, Ovenecká 78/33, PSČ 170 00, za účasti UBAR a. s., se sídlem v Praze 4, Antala Staška 1859/34, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 28652649, zastoupeného JUDr. Ing. Tomášem Lebedou, advokátem, se sídlem v Průhonicích, Na Sídlišti I 152, PSČ 252 43, o vyslovení neplatnosti rozhodnutí jediného akcionáře přijatého při výkonu působnosti valné hromady, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. , o dovolání společnosti UBAR a. s. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 3. 2019, č. j. -154, takto:

Dovolání se zamítá.

Odůvodnění:

[1] Návrhem ze dne 2. 3. 2012 se navrhovatel domáhá vyslovení neplatnosti rozhodnutí jediného akcionáře společnosti České lesy a. s., identifikační číslo osoby 25197401, přijatého při výkonu působnosti valné hromady dne 20. 2. 2012.

[2] Usnesením ze dne 2. 2. 2018, č. j. -146, rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích o pokračování v řízení, přerušeném usnesením téhož soudu ze dne 3. 12. 2013, č. j. -96.

[3] Společnost České lesy a. s. podala proti usnesení soudu prvního stupně odvolání. V průběhu odvolacího řízení byla (dne 3. 12. 2018) vymazána z obchodního rejstříku, a to v důsledku fúze sloučením se společností UBAR a. s., se sídlem v Praze 4, Antala Staška 1859/34, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 28652649.

[4] Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením rozhodl tak, že v řízení bude pokračováno na místě společnosti České lesy a. s. se společností UBAR a. s.

[5] Společnost UBAR a. s. podala proti usnesení odvolacího soudu dovolání, dovozujíc, že nemohla vstoupit do práv a povinností společnosti České lesy a. s., jelikož řízení o vyslovení neplatnosti usnesení jediného akcionáře v působnosti valné hromady je „natolik statusovou záležitostí konkrétní společnosti, že nemůže přejít na jinou osobu“. Odvolací soud proto měl podle jejího mínění podle řízení zastavit, neboť povaha věci neumožňovala, aby v něm bylo pokračováno.

[6] Navrhovatel má dovolání – s ohledem na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu – za nedůvodné; navrhuje, aby je Nejvyšší soud odmítl.

[7] Dovolání je přípustné podle , (dále jen „ “); není však důvodné.

[8] Jak se totiž podává z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, povaha řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady (rozhodnutí jediného akcionáře přijatého v působnosti valné hromady) společnosti zaniklé s právním nástupcem nevylučuje (ve smyslu ), aby soud v řízení pokračoval s právními nástupci zaniklé společnosti. Opačný závěr by totiž v konečném důsledku znamenal, že osoby dotčené nezákonným rozhodnutím valné hromady (jediného akcionáře) společnosti by zánikem společnosti navždy ztratily možnost dovolat se před soudem této neplatnosti, a s tím především právních (včetně majetkových) důsledků z ní plynoucích, jakkoliv by tyto důsledky jinak bylo možné vztáhnout na nástupnické společnosti. Pro společnosti, které protiprávními rozhodnutími své valné hromady poškodily akcionáře či třetí osoby (např. členy svých orgánů), by nebylo nic snazšího, než se takovým důsledkům vyhýbat rozhodnutím o svém zániku bez likvidace, a tím od těchto důsledků izolovat dokonce své univerzální sukcesory.

[9] Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2008, sp. zn. (uveřejněné pod číslem 39/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), ze dne 30. 10. 2008, sp. zn. , ze dne 24. 11. 2009, sp. zn. , anebo ze dne 20. 9. 2011, sp. zn. .

[10] Rozhodnutí odvolacího soudu je proto (z pohledu uplatněného dovolacího důvodu) správné. Nejvyšší soud, neshledávaje žádné vady řízení, k nimž u přípustného dovolání přihlíží v souladu s , proto dovolání společnosti UBAR a. s. zamítl podle

[11] O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. 1. 2021

JUDr. Petr Šuk předseda senátu