Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1556/2020

26 Cdo 1556/2020-173

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci navrhovatele O. N., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Mgr. Helenou Horskou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Vodičkova 792/40, za účasti Společenství vlastníků jednotek XY, se sídlem XY, IČO XY, zastoupeného JUDr. Irenou Helmovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Elišky Krásnohorské 10/2, o vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění společenství, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. června 2019, č. j. -116, t a k t o :

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze (soud prvního stupně) usnesením ze dne 25. 4. 2018, č. j. -90, zamítl návrh, jímž se navrhovatel domáhal vyslovení neplatnosti usnesení přijatých pod body 2., 3. a 5. programu jednání shromáždění Společenství vlastníků jednotek XY (dále jen „Společenství“), konaného dne 11. 2. 2016, a rozhodl o nákladech řízení účastníků.

K odvolání navrhovatele Vrchní soud v Praze (soud odvolací) usnesením ze dne 11. 6. 2019, č. j. -116, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dospěl k závěru, že dovolání navrhovatele (dovolatele) proti citovanému usnesení odvolacího soudu, k němuž se Společenství prostřednictvím své advokátky písemně vyjádřilo, není z posléze uvedených důvodů přípustné podle , (dále jen „ “). Otázky nastolené k dovolacímu přezkumu [otázka podpůrné aplikace ustanovení o spolku při rozhodování o neplatnosti usnesení shromáždění podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), otázka aktivní věcné legitimace vlastníka jednotky a s tím související výklad termínu přehlasovaný vlastník, otázka výkladu o. z. ve vztahu k vlastníkům jednotek vymezených podle , o vlastnictví bytů – dále jen „ “] byly totiž v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu vyřešeny a od ustáleného řešení těchto otázek se dovolací soud neodklání přes v tomto směru uplatněné dovolací námitky ani v posuzované věci; přitom rozhodnutí odvolacího soudu je s nimi v souladu.

V usnesení ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. , Nejvyšší soud dovodil, že postupem podle § 1209 odst. 1 o. z. se přehlasovaný vlastník jednotky (omezení osobní) může u soudu domáhat pouze určení (vyslovení) neplatnosti usnesení přijatého shromážděním; může tak učinit pouze do uplynutí prekluzivní lhůty tří měsíců počítané ode dne, kdy se o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl (omezení časové), a jen tehdy, je-li pro to důležitý důvod (omezení věcné). Důležitý důvod pro přezkoumání usnesení přijatého shromážděním je dán tehdy, jestliže dotčeným usnesením bylo rozhodnuto o záležitosti, která přímo zasahuje buď do samotného právního postavení vlastníků jednotek, nebo do podstaty předmětu jejich vlastnictví z hlediska účelu jeho využití. Zároveň zde zaujal názor, že je-li ustanovení § 1209 odst. 1 o. z. ustanovením speciálním, zařazeným v rámci ustanovení o společenství vlastníků, a řeší ochranu vlastníka jednotky z hlediska osobního, časového i věcného, je pro tento případ vyloučena podpůrná aplikace (ve smyslu § 1221 o. z.) ustanovení § 258 a § 259 o. z. o spolku (která formulují tato hlediska odlišně), neboť ta připadá v úvahu pouze tehdy, nevyplývá-li z ustanovení o společenství vlastníků něco jiného (obdobně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2019, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 66/2020 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo ze dne 10. 3. 2020, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 84/2020 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).

Judikatura dovolacího soudu rovněž definovala, kdo je považován za přehlasovaného vlastníka jednotky a tím aktivně legitimován k podání žaloby podle § 1209 odst. 1 o. z. (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu z 23. 5. 2012, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ve věcech sp. zn. a , obě z 19. 2. 2018). V usnesení ze dne 18. 4. 2018, sp. zn. , pak Nejvyšší soud dospěl k závěru, že přehlasovaným vlastníkem není ten, kdo se ze shromáždění vzdálil a nezúčastnil se tedy bez vážných důvodů hlasování o zpochybňovaném usnesení, které bylo přijato.

Výkladem přechodného ustanovení § 3028 odst. 2 o. z. ve vztahu k bytovému spoluvlastnictví se Nejvyšší soud zabýval v rozsudku ze dne 17. 12. 2015, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 21/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, kde uvedl, že od nabytí účinnosti nové právní úpravy (tj. od 1. 1 2014) se posuzují podle této úpravy zásadně i práva a povinnosti vlastníků jednotek vymezených podle ; dosavadními právními předpisy se nadále řídí pouze vznik vlastnického práva k takovým jednotkám a odvozená (sekundární) práva a povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti .

Dovolací soud nepřehlédl ani sdělení dovolatele, že dovoláním napadá unesení v celém jeho rozsahu. Zastává však – s přihlédnutím k obsahu dovolání ( ) – názor, že proti nákladovému výroku napadeného usnesení dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k uvedenému výroku postrádá dovolání jakékoli odůvodnění. Ostatně by nebylo ve smyslu v této části ani přípustné.

Protože není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak, Nejvyšší soud dovolání navrhovatele proti rozhodnutí odvolacího soudu podle ustanovení věta první jako nepřípustné odmítl.

Bylo-li dovolací řízení zastaveno nebo bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno ( věta druhá ).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 25. 1. 2021

JUDr. Jitka Dýšková

předsedkyně senátu