Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1468/14

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a Jana Filipa ve věci ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Jana Waltera, zastoupeného Mgr. Martinem Ondrejátem, advokátem se sídlem v Praze 4, Nad Strouhou 67, proti usnesení náměstkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6 ze dne 10. 3. 2014 č. j. 2 ZN 3592/2013-19 a usnesení Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha I, Služby kriminální policie a vyšetřování, odboru hospodářské kriminality ze dne 21. 1. 2014 č. j. KRPA-505403-24/TČ-2014-001193-6-BL, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti, vycházející z ustanovení a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud - pro tvrzená porušení y (dále jen " "), a d (dále jen " "), Protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a Protokolu č. 12 k Úmluvě - zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení.

Policejní orgán shora označeným usnesením s poukazem na § 104 odst. 1 a 3 tr. řádu stěžovateli přiznal svědečné ve výši 863 Kč. Náměstkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6 ústavní stížností rovněž napadeným usnesením instanční stížnost stěžovatele proti tomuto rozhodnutí podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu jako nedůvodnou zamítla.

V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že policejní orgán na něj, coby osobu podávající vysvětlení v přípravném trestním řízení, přenesl část nákladů tohoto řízení tím, že mu nepřiznal svědečné v jím požadované částce 3 045 Kč, což podle jeho názoru odporuje trestnímu řádu. Zdůrazňuje, že pakliže orgány činné v trestním řízení svůj postup ospravedlňovaly , přehlédly, že tento právní předpis jim není zákonodárcem adresován, a sama vyhláška v příslušné části překračuje meze zákona, na jehož základě byla vydána. Dále vytýká, že policejní orgán podmínil proplacení nákladů za použití motorového vozidla k cestě na služebnu žádostí o předchozí svolení s užitím vozidla; jako sankci za to, že o předchozí svolení s užitím vozidla k cestě nepožádal, policejní orgán vyčíslil cestovní náhrady pouze za jeden úsek cesty, a to fikcí podle ceny nejlevnější autobusové jízdenky ze Žatce do Prahy - Stodůlek a zpět. Pro účely výpočtu náhrady ušlého výdělku pak i diskriminačně zkrátil jeho skutečné příjmy za rok 2012 o 65%, přičemž k důvodům, proč má být aplikována i na ušlý výdělek, kde trestní řád již neodkazuje na žádný zvláštní předpis, se orgány činné v trestním řízení nevyjádřily.

Po přezkoumání napadených usnesení dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost důvodná není. Přestože stěžovatel argumentuje porušením svých základních práv, podstatou ústavní stížnosti je pouze polemika se skutkovými a právními závěry orgánů činných v trestním řízení; v ústavní stížnosti sice uvádí porušení pravidel spravedlivého procesu, avšak tato porušení nedokládá relevantními ústavněprávními argumenty, a fakticky jen oponuje tomu, jak orgány činné v trestním řízení aplikovaly příslušná zákonná, resp. podzákonná ustanovení ve věci přiznání svědečného. Stěžovatelovy námitky spočívají zcela v rovině podústavního (či dokonce podzákonného) práva (otázka předchozího svolení s užitím vozidla, "započitatelného" příjmu apod.), čímž situuje Ústavní soud do postavení další přezkumné instance ve vztahu k dosud rozhodujícím orgánům činným v trestním řízení; okolnost, že proti rozhodnutí obvodní státní zástupkyně není přípustný další opravný prostředek, neznamená, že roli další přezkumné instance převezme bez dalšího Ústavní soud.

Tvrzení stěžovatele o tom, že postup orgánů činných v trestním řízení byl v extrémním rozporu se zákonem, neodpovídá skutečnosti, což vyplývá z obsahu napadených usnesení. Při svém rozhodování tyto orgány vyšly z dostatečně zjištěného skutkového stavu a vyvodily právní závěry, které náležitě a srozumitelně odůvodnily. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal taková jejich pochybení, která by představovala porušení některého ze základních práv stěžovatele, není pak v jeho kompetenci, aby přehodnocoval napadené závěry o výši přiznaného svědečného. Ústavní soud konstantně ve své judikatuře zdůrazňuje, že pokud se stěžovatel neztotožňuje se závěry obecných soudů či jiných státních orgánů, nezakládá to bez dalšího odůvodněnost ústavní stížnosti, jež není založena na "pouhé" věcné správnosti.

K tomu lze jen doplnit, že stěžovatel požaduje doplacení částky 2 182 Kč, čímž otevírá spor v tzv. bagatelní věci, která zpravidla pro svůj význam není schopna dosáhnout úrovně porušení základních práv a svobod. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi (viz např. usnesení

sp. zn.

,

,

,

a další) dal, v této souvislosti, a již opakovaně, najevo, že v takových případech (s výjimkou zcela extrémních rozhodnutí) je úspěšnost ústavní stížnosti z tohoto důvodu vyloučena. Jak je již výše uvedeno, taková pochybení, která by odůvodnila jeho zásah, Ústavní soud ve zkoumané věci neshledal.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Ústavní soud dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a proto, mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků, ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. dubna 2015

Jan Musil v. r.

předseda senátu