Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 Cdo 2470/2020

24 Cdo 2470/2020-386

USNESENÍ

E. K.

K. E.

, narozené XY, bytem v Rakousku, XY, o neúčinnost darovací smlouvy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. února 2018, č. j. -115, takto:

Dovolání

se odmítá

.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 10 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 11. října 2017, č. j. -88, podle ustanovení , (dále jen „ “) přerušil řízení do pravomocného skončení věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. , protože jejím předmětem je pohledávka, jejímuž zkrácení odporuje žalobou.

K odvolání žalované Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 7. února 2018, č. j. -115, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se řízení nepřerušuje, neboť právo odporovat právnímu jednání dlužníka zákon přiznává jen věřiteli vykonatelné pohledávky, kterou žalobkyně domáhajíc se tvrzeného nároku na náhradu škody vůči dárkyni z napadené darovací smlouvy, zjevně nedisponuje. S poukazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. ledna 2017, sp. zn. , dodal, že požadavek vykonatelnosti pohledávky věřitele vymezuje aktivní věcnou legitimaci k odpůrčí žalobě a není-li naplněn, soud žalobu zamítne. Uzavřel, že důvod pro přerušení řízení do pravomocného skončení řízení o dosud nevykonatelné pohledávce žalobkyně není dán.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) prostřednictvím advokáta včasné dovolání, které ovšem – jak bude dále vysvětleno – nesplňuje zákonem stanovené náležitosti.

Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo dovolacím soudem je rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle ustanovení v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až ) a čeho se dovolatel domáhá, dovolací návrh.

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je obligatorní náležitostí dovolání.

Může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení (jako je tomu v posuzované věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených předpokladů přípustnosti považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. , publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 4, ročník 2014, ze dne 21. srpna 2013, sp. zn. , ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. , a ze dne 16. září 2013, sp. zn. ; všechna zde označená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu

http://nsoud.cz

, zatímco rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách

https://nalus.usoud.cz

).

Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání, jen je-li z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které ustálené rozhodovací praxe se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje. Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud dovolacím soudem nevyřešenou. Má-li být dovolání přípustné proto, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, musí být z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. , ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. , nebo ze dne 25. září 2013, sp. zn. ).

Přes poměrně obsáhlou argumentaci zdůvodňující nesouhlas dovolatelky [opřený převážně o nedostatečnou ochranu práv věřitele (nedisponuje-li vykonatelnou pohledávkou) před zkracujícím právním jednáním dlužníka realizovanou pouze prostřednictvím výhrady neúčinnosti právního jednání podle ustanovení , (II. body 4 až 17)] s názorem odvolacího soudu, dovolatelka nevymezila konkrétní právní otázku [vymezení konkrétní právní otázky jako nezbytné náležitosti dovolání je akceptováno i v rovině ústavní (k tomu srov. stanovisko Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. , body 49 až 53, nebo nález Ústavního soudu ze dne 11. února 2020, sp. zn. , bod 23)] a ani z dovolání ji nelze dovodit (prima facie, potažmo nezpochybnitelně z něj nevyplývá).

Kromě této vady dovolání se dovolatelka nezabývala ani vztahem napadeného rozhodnutí odvolacího soudu k judikatuře dovolacího soudu. Pokud v odstavci II. bod 18 dovolání uvádí, že si je vědoma závěrů, které Nejvyšší soud vyslovil v usnesení ze dne 20. ledna 2017, sp. zn. , činí tak s tím, že se v poměrech posuzované věci – vzhledem k jedinečným skutkových okolnostem, které shledává v tom, že „dlužnice dovolatelky bezprostředně poté, co byla odvolatelkou (správně dovolatelkou) vyzvána k úhradě dlužné částky, zcizila své nemovité věci formou obdarování své dcery a jednoznačným úmyslem bylo zjevně zkrácení práv dovolatelky jako věřitelky“ – neuplatní (je proto vyloučeno posoudit odstavce II. bod 18 dovolání jako překonání dosavadní rozhodovací praxe, resp. že má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak). Dovolatelka tedy neuvádí, který z předpokladů přípustnosti dovolání zakotvený v ustanovení považuje za splněný. Účel právní úpravy přípustnosti dovolání brání tomu, aby si dovolací soud sám posuzoval či dovozoval možný vztah napadeného rozhodnutí odvolacího soudu k judikatuře dovolacího soudu a není přehnaně formalistickým postupem, pokud je dovolání pro tuto vadu (nevymezení přípustnosti dovolání) odmítnuto (viz stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. , bod 46).

Protože dovolání žalobkyně neobsahuje obligatorní náležitost ( ) spočívající ve vymezení toho, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (včetně konkrétně zformulované právní otázky), přičemž tato vada nebyla ve lhůtě ( ) odstraněna a v dovolacím řízení pro ni nelze pokračovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. července 2013, sen. zn. ), Nejvyšší soud dovolání žalobkyně podle ustanovení odmítl.

Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě odvolacího soudu ( , ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 13. 1. 2021

JUDr. Pavel Vrcha, MBA předseda senátu