Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 3599/2019

27 Cdo 3599/2019-224

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Ivo Waldera v právní věci navrhovatelů a) I. K., narozeného XY, bytem XY, a b) M. K., narozené XY, bytem XY, zastoupených JUDr. Zuzanou Kristiánovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Kozí 19/10, PSČ 602 00, za účasti C.-T., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené JUDr. Bc. Martinem Kulhánkem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Brně, Pražákova 1008/69, PSČ 639 00, o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady a rozhodnutí dozorčí rady, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání společnosti C.-T. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 6. 2019, č. j. -195, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

[2] Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně k odvolání společnosti potvrdil (první výrok), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

[3] Proti usnesení odvolacího soudu podala společnost dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle a 2 , (dále jen „ “), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v a není přípustné ani podle

[4] Dovoláním otevřenou otázku výkladu příkazních smluv ze dne 21. 9. 2016 (uzavřených mezi navrhovateli jako příkazci a společností C.M.B. CZ Facility, s. r. o. jako příkazníkem) odvolací soud vyřešil v souladu s pravidly pro výklad právních jednání obsaženými v a násl. , (dále jen „o. z.“), a ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 4/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

[5] Jeho závěru, podle něhož příkazní smlouvy obsahují toliko vymezení vzájemných práv a povinností jejich stran, ale nikoliv i plné moci (udělené příkazci příkazníkovi) opravňující příkazníka zastupovat příkazce (jakožto akcionáře) na valné hromadě společnosti, nelze z pohledu pravidel výkladu právního jednání ničeho vytknout. Zejména s ohledem na znění článku III. bodu 2 příkazních smluv (ukládajícího příkazcům povinnost udělit příkazníku na jeho výzvu pro jednotlivá právní jednání plnou moc) nemohla žádná třetí osoba coby adresát případných právních jednání, při nichž by příkazník zastupoval příkazce, být na pochybách, že ujednání obsažená v příkazních smlouvách nepředstavují plné moci, ale jsou toliko vymezením vzájemných práv a povinností stran smluv. Tomu ostatně odpovídají i skutková zjištění (o žádostech příkazníka podle označeného článku příkazních smluv, aby příkazci vystavili příslušné plné moci k výkonu akcionářských práv), z nichž lze usuzovat na skutečnou vůli stran příkazních smluv. Ani společnost tedy nemohla nabýt dojmu, že příkazník byl zmocněn navrhovateli (coby příkazci) k tomu, aby je zastupoval na napadené valné hromadě; příkazní smlouvy neobsahují plné moci podle věty druhé , o obchodních společnostech a družstvech (o obchodních korporacích).

[6] Dovolání není přípustné ani k řešení otázky „postupu odvolacího soudu při rozhodování o skutečnosti, která dosud nebyla předmětem posuzování“. Dovolatel jejím prostřednictvím odvolacímu soudu vytýká, že své rozhodnutí založil – aniž by k této okolnosti bylo provedeno dokazování – mimo jiné i na tom, že příkazní smlouvy koncipoval příkazník. Z toho pak dovodil, že v případě, že ujednání v nich obsažená připouští různý výklad, je třeba je vyložit k jeho tíži.

[7] Jakkoliv odvolací soud vskutku tuto úvahu učinil (viz poslední věta odst. 14 odůvodnění napadeného rozhodnutí), nelze přehlížet, že výkladové pravidlo contra proferentem (obsažené v § 557 o. z.) lze použít pouze tehdy, připouští-li výraz použitý v právním jednání různý výklad (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. , a tam citovaná rozhodnutí). V projednávané věci je však výklad příkazních smluv provedený odvolacím soudem v souladu s pravidly obsaženými v § 556 o. z. jednoznačný (jde-li o závěr, že příkazní smlouvy neobsahují plné moci) a postup podle § 557 o. z. tudíž nepřichází v úvahu (úvaha odvolacího soudu je v tomto směru nadbytečná).

[8] Řešení otázky procesního práva předestřené dovolatelkou se proto nemůže projevit v poměrech dovolatelky založených napadených rozhodnutím a dovolání tudíž není (pro její zodpovězení) přípustné. I kdyby Nejvyšší soud dal dovolatelce za pravdu, neodrazil by se tento dílčí závěr v kasaci napadeného rozhodnutí (případné pochybení odvolacího soudu při zjišťování skutečností rozhodných pro aplikaci § 557 o. z. by nevedlo k jinému výsledku řízení).

[9] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 16. 12. 2020

JUDr. Petr Šuk

předseda senátu