Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 3950/2018

29 Cdo 3950/2018-91

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce KM - PRONA, a. s., se sídlem v Rynolticích 215, PSČ 463 53, identifikační číslo osoby 25479733, zastoupeného Mgr. Ing. Martinem Pintou, advokátem, se sídlem v Liberci, Mozartova 679/21, PSČ 460 01, proti žalovanému Raiffeisenbank a. s., se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, PSČ 140 78, identifikační číslo osoby 49240901, o zaplacení částky 600.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. ledna 2018, č. j. -67, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalobce

je povinen

zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Rozsudkem ze dne 16. března 2017, č. j. -42, Obvodní soud pro Prahu 4 zamítl žalobu, kterou se žalobce (KM - PRONA, a. s.) domáhal vůči žalovanému (Raiffeisenbank a. s.) zaplacení částky 600.000 Kč s 8,05% úrokem z prodlení za dobu od 4. srpna 2016 do zaplacení (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem k odvolání žalobce potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Soudy obou stupňů vyšly zejména z toho, že:

1) Žalovaný vystavil ve prospěch žalobce dne 30. července 2015 bankovní záruku č. 151552 (dále jen „bankovní záruka“), na základě které převzal záruku za společnost G P Gáz petrol spol. s r. o. (dále jen „společnost G“) a neodvolatelně se zavázal zaplatit žalobci částku až do celkové výše 600.000 Kč do sedmi pracovních dnů po obdržení řádně podepsané první písemné výzvy žalobce k plnění, která bude v souladu se všemi podmínkami této bankovní záruky. Bankovní záruka zajišťovala splnění závazků společnosti G z kupní smlouvy č. 11/TOM/2015, uzavřené dne 25. července 2015 mezi žalobcem jako prodávajícím a společností G jako kupujícím (dále jen „kupní smlouva“).

2) V záruční ě žalovaný (mimo jiné) uvedl, že z důvodu identifikace je nutné, aby každá výzva žalobce k plnění byla „doručena ve formě dopisu doručeného doporučenou poštou nebo kurýrní službou prostřednictvím banky“ žalobce, která zároveň písemně potvrdí pravost podpisů na příslušné výzvě k plnění a oprávněnost podepsaných osob zastupovat žalobce.

3) Dopisem ze dne 18. července2016 žalobce prohlásil, že společnost G nesplnila své povinnosti vyplývající z kupní smlouvy a vyzval žalovaného k plnění z bankovní záruky. Výzva byla podepsána předsedou představenstva žalobce a zaslána poštou žalovanému.

4) Žalovaný dopisem ze dne 26. července2016 odmítl plnit podle bankovní záruky, neboť výzva k plnění nebyla doručena prostřednictvím banky žalobce a pravost podpisu na výzvě a oprávněnost podepsané osoby k zastupování žalobce nebyla potvrzena jeho bankou.

Na tomto základě odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že žalobou uplatněný nárok není po právu.

Přitom zdůraznil, že žalobce byl povinen dodržet v záruční ě předepsaný způsob doručení výzvy k plnění a způsob ověření oprávněné osoby a jejího podpisu. Odvolací soud považoval za správný výklad bankovní záruky, podle něhož písemnou výzvu k plnění musí žalovanému odeslat vždy banka žalobce a zároveň s výzvou musí být žalovanému vždy doručeno písemné potvrzení banky žalobce o pravosti podpisů osob podepsaných ve výzvě a oprávněnosti těchto osob žalobce zastupovat. Jelikož tyto podmínky nebyly ve výzvě žalobce k plnění splněny, nebyl žalovaný povinen podle bankovní záruky plnit.

Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu, jež může být přípustné jen podle ustanovení , (dále též jen „ “), Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení a 2

Učinil tak proto, že dovolatelem zpochybněný výklad obsahu záruční y (ústící v závěr, podle kterého je třeba písemnou výzvu k plnění doručit žalované bance vždy prostřednictvím banky věřitele a spolu s výzvou musí být vždy doručeno také písemné potvrzení banky věřitele o pravosti podpisů osob podepsaných ve výzvě a oprávněnosti těchto osob věřitele zastupovat) učiněný odvolacím soudem, Nejvyšší soud shledává souladným s výkladovými pravidly určenými ustanovením , (dále jen „o. z.“), jakož i zásadami pro výklad právních jednání formulovanými například v důvodech rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2017, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 4/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Přípustnost dovolání nezakládá ani argumentace dovolatele, podle níž bylo v posuzované věci namístě aplikovat ustanovení o. z. a obsah záruční y vyložit k tíži žalovaného. Dovolací soud ve své rozhodovací praxi k pravidlu contra proferentem, které je v o. z. zakotveno (a které odpovídá obsahově totožnému pravidlu formulovanému pro poměry právní úpravy účinné do 31. prosince 2013 v ustanovení , obchodního zákoníku), vysvětlil, že zásada, podle níž se pojem vykládá k tíži toho, kdo jej použil jako první, může nalézt uplatnění jen, je-li vykládaný pojem skutečně nejednoznačný (k tomu srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2007, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 2012, sp. zn. ). Jinými slovy, výklad nejednoznačného pojmu, který je ve smlouvě obsažen, k tíži toho, kdo výrazu použil první, je namístě pouze, jsou-li dány pochybnosti o obsahu tohoto pojmu, které nelze odstranit ani za použití výkladových pravidel a 2 o. z. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2018, sp. zn. ).

V poměrech projednávané věci pak Nejvyšší soud (ve shodě s odvolacím soudem) nemá žádné pochybnosti o tom, že prostor pro aplikaci ustanovení o. z. dán nebyl, neboť obsah právního jednání bylo možné vyložit již na základě úmyslu jednajícího (žalované banky), který věřiteli byl znám, nebo mu musel být znám (v záruční ě formulovaný požadavek na způsob doručení výzvy k plnění a ověření pravosti podpisu a oprávnění jednající osoby je zcela jednoznačný).

V této souvislosti lze rovněž poukázat na důvody rozsudku ze dne 24. října 2018, sp. zn. , v němž se Nejvyšší soud i pro poměry právní úpravy bankovní záruky (finanční záruky) účinné od 1. ledna 2014 (obsažené v ustanovení až o. z.) přihlásil k závěrům, z nichž soudní praxe vycházela při výkladu tohoto institutu v poměrech upravených , obchodním zákoníkem, ve znění účinném do 31. prosince 2013, a podle kterých obsah práv a povinností banky a oprávněného z bankovní záruky je dán striktně (jen) obsahem záruční y; nejsou-li splněny podmínky stanovené v záruční ě, nelze plnění z bankovní záruky požadovat.

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle věty první, a a zavázalžalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalovanému v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání (ze dne 12. září 2018), které nebylo sepsáno advokátem (žalovaný nebyl v dovolacím řízení advokátem zastoupen), přičemž žalovaný nedoložil výši svých hotových výdajů. Jde o paušální náhradu hotových výdajů podle ve výši 300 Kč ( , o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle a podle exekučního řádu).

S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný ve znění účinném od 30. září 2017 (srov. bod 2., článek II části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Poučení:Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 31. 3. 2020

JUDr. Jiří Zavázal předseda senátu