Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 2754/2019

27 Cdo 2754/2019-227

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Ivo Waldera v právní věci žalobce R. Š., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Pavlem Mejšnerem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Masarykovo nábřeží 2018/10, PSČ 120 00, proti žalovaným 1)T. R., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, a 2)T. T., narozenému XY, bytem XY, oběma zastoupeným JUDr. Rostislavem Netrvalem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Klatovech, Zlatnická 195, PSČ 339 01, o zaplacení 100.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 3. 2019, č. j. -197, takto:

Odůvodnění:

[1] Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. 12. 2016, č. j. -174, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalovaných zaplacení částky 100.000 Kč spolu s úrokem z prodlení (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

[2] Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 3. 2019, č. j. -197, k odvolání žalobce rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

[3] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dne 2. 7. 2019 dovolání.

[4] První žalovaný byl dne 9. 9. 2020 vymazán z obchodního rejstříku po ukončení likvidace. K uvedenému dni zanikl ( , ) a ztratil tak i způsobilost být účastníkem (dovolacího) řízení [ , (dále jen „ “)]. Jelikož zde není právního nástupce, s nímž by bylo možné pokračovat v dovolacím řízení, Nejvyšší soud dovolací řízení – ve vztahu mezi dovolatelem (žalobcem) a prvním žalovaným pro nedostatek podmínek řízení zastavil ( , ).

[5] Ve zbývajícím rozsahu (tj. ve vztahu k druhému žalovanému) Nejvyšší soud dovolání odmítl podle a 2 , jako nepřípustné, neboť dovoláním otevřenou otázku výkladu a aplikace , obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), odvolací soud vyřešil v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu [za všechna rozhodnutí srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. , ze dne 15. 2. 2018, sp. zn. , ze dne 16. 5. 2018, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. , a v nich citovanou judikaturu, anebo obdobně (pro poměry právní úpravy účinné od 1. 1. 2014) rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 4/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek].

[6] V projednávané věci jsou tvrzení dovolatele a žalovaných o tom, co (jaký úmysl) sledovali ujednáním obsaženým v článku VI. dohody ze dne 16. 11. 2011, vzájemně rozporná. Odvolací soud správně (v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu) zohlednil všechny v úvahu přicházející okolnosti projednávané věci; jeho závěru, podle něhož článkem VI. dohody se první žalovaná zavázala ve sjednané lhůtě učinit potřebné kroky k tomu, aby třetí osoba (GE Money Bank, a. s.) souhlasila se zrušením směnečného rukojemství převzatého dovolatelem, a nikoliv dosáhnout toho, aby směnečné rukojemství bylo v této lhůtě také zrušeno, nelze z pohledu pravidel výkladu právních úkonů obsažených v § 266 obch. zák. ničeho vytknout.

[7] Dovolání pak nečiní přípustným ani výtky ohledně nedostatečně zjištěného skutkového stavu, resp. nevyhovění požadavkům na odůvodnění rozsudku odvolacího soudu. Přestože se odvolací soud výslovně nevypořádal s námitkami dovolatele (uvedenými v odvolání) proti skutkovým závěrům soudu prvního stupně, je z napadeného rozhodnutí zjevné, že odvolací soud považoval zpochybněné skutkové závěry za správné a procesně korektním způsobem získané.

[8] Ostatně dovolatel přehlíží, že skutkový závěr o obsahu žádosti podané první žalovanou u GE Money Bank, a. s., dne 14. 12. 2011 soud prvního stupně neučinil toliko z označení této žádosti („žádost o změnu Flexibusinessu“), ale také z dalších listin (záznam o podané stížnosti) a z výpovědi svědkyně K.

[9] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 16. 12. 2020

JUDr. Petr Šuk předseda senátu