Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 489/2016

29 Cdo 489/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Gemmela v právní věci navrhovatele R. P., zastoupeného JUDr. Karlem Fořtlem, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, nám. Přemysla Otakara II. 10/6, PSČ 370 01, za účasti R. E. P., zastoupené JUDr. Davidem Řezníčkem, LL.M., advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, U Černé věže 66/3, PSČ 370 01, o uložení povinnosti uzavřít smlouvu, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. , o dovolání R. E. P. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. září 2015, č. j. -360, takto:

O d ů v o d n ě n í:

Rozsudkem ze dne 19. května 2011, č. j. -246, Krajský soud v Českých Budějovicích zamítl návrh na nahrazení projevu vůle R. E. P. (dále jen „účastnice“) o uzavření smlouvy o převodu obchodního podílu ve společnosti „Montera spol. s r. o.“, identifikační číslo osoby 63911752 (dále jen „společnost“) [výrok I.] a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

V záhlaví označeným rozsudkem Vrchní soud v Praze k odvolání účastnice změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že účastnici uložil povinnost uzavřít (ve výroku blíže určenou) smlouvu o převodu obchodního podílu (první výrok) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů a před soudem dovolacím (druhý výrok).

Jde přitom již o druhé rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 17. října 2012, č. j. -287, jímž (mimo jiné) změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že „nahradil vůli“ „žalované“ (rozuměj účastnice) k uzavření smlouvy o převodu obchodního podílu ve znění specifikovaném v rozsudku, zrušil (k dovolání účastnice) Nejvyšší soud usnesením ze dne 25. února 2015, sp. zn. (jež je veřejnosti dostupné stejně jako další rozhodnutí dovolacího soudu vydaná po 1. lednu 2001 na webových stránkách Nejvyššího soudu).

Proti v záhlaví označenému rozsudku odvolacího soudu podala účastnice dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle a 2 , (dále též jen „ “), jako nepřípustné.

Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v a není přípustné ani podle

Dovolatelka vymezuje předpoklady přípustnosti dovolání ve smyslu toliko k jediné otázce hmotného (či procesního) práva, a to k posouzení určitosti smlouvy o budoucí smlouvě o převodu obchodního podílu uzavřené mezi ní a navrhovatelem (majíc za to, že ji odvolací soud vyřešil v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu, resp. se závazným právním názorem vysloveným Nejvyšším soudem v usnesení sp. zn. ).

Závěr odvolacího soudu, podle něhož účastníci uzavřeli (určitou) smlouvu o budoucí smlouvě o převodu obchodního podílu v souladu s a násl. , obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), neboť z celého smíru schváleného Okresním soudem v Sankt Johann im Pongau ze dne 9. května 2007, sp. zn. (dále jen „smír“), jehož je smlouva o smlouvě budoucí součástí, je zcela zjevný úmysl stran smíru „realizovat“ převod obchodního podílu bezúplatně, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího a Ústavního soudu, přijatou k výkladu , , a obch. zák., z níž se podává, že:

1) Závěr o neplatnosti právního úkonu pro jeho neurčitost či nesrozumitelnost je opodstatněn pouze tehdy, jestliže pochybnosti o jeho obsahu nelze odstranit ani výkladem za použití interpretačních pravidel stanovených v § 35 odst. 2 a 3 obč. zák. a pro obchodní závazkové vztahy též v § 266 obch. zák.

2) Základním principem výkladu smluv, reflektujícím autonomii smluvních stran v soukromoprávních vztazích a společenskou a hospodářskou funkci soukromoprávní smlouvy, je priorita výkladu, jenž nevede k závěru o neplatnosti smlouvy, je-li takový výklad možný.

3) Postup upřednostňující výklad vedoucí k závěru o neplatnosti smlouvy je v rozporu s principy právního státu a tudíž ústavně nekonformní.

V judikatuře Nejvyššího soudu viz např. rozsudek ze dne 31. července 1996, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 2, ročník 1998, pod číslem 2, rozsudek ze dne 30. března 2000, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 35/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek ze dne 31. března 2010, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 12, ročník 2010, pod číslem 180, anebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 2013, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 54/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a v judikatuře Ústavního soudu např. nález ze dne 14. dubna 2005, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 84/2005 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu.

Poukazuje-li dovolatelka na důvody usnesení sp. zn. , přehlíží, že v něm Nejvyšší soud reagoval na (nesprávný) závěr vyjádřený v předchozím (usnesením Nejvyššího soudu zrušeném) rozhodnutí odvolacího soudu, podle něhož měla být budoucí smlouva o převodu obchodního podílu uzavřena bezúplatně (pouze) proto, že se v příslušné „pasáži“ smíru o úplatě „nehovoří“ (tedy že z pouhé absence vyjádření stran k otázce úplatnosti lze usuzovat na jejich vůli uzavřít smlouvu o bezúplatném převodu).

Ačkoliv tato část smíru sama o sobě neurčuje, zda má být budoucí převod realizován úplatně či bezúplatně (a – sama o sobě – požadavkům § 289 odst. 1 obch. zák. na určení předmětu plnění nevyhovuje), ve světle výše citované ustálené judikatury nelze odvolacímu soudu ničeho vytknout, uzavřel-li, že z obsahu celého smíru (tedy nikoliv z pouhé absence ujednání o úplatnosti v části smíru obsahující smlouvu o budoucí smlouvě o převodu obchodního podílu) plyne úmysl účastníků uzavřít smlouvu o budoucí bezúplatné smlouvě o převodu obchodního podílu.

Ve vztahu k ostatním námitkám (porušení zásady dvojinstačnosti a nerespektování názoru vyjádřeného Nejvyšším soudním dvorem Rakouské republiky) dovolatelka nevymezuje předpoklady přípustnosti dovolání. V důsledku této vady ( ), jíž dovolatelka neodstranila v dovolací lhůtě ( věta první ), Nejvyšší soud nemohl učinit odpovídající závěr o přípustnosti dovolání k řešení (případných) otázek hmotného či procesního práva těmito námitkami otevíraných; proto se jimi nezabýval (srov. důvody rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. listopadu 2014, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 15/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( in fine ).

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II. bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 31. května 2016JUDr. Petr Šukpředseda senátu