Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 1412/2020

25 Cdo 1412/2020-173

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudkyň JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobce: R. B. R., narozený XY, bytem XY, zastoupený Mgr. Petrou Žákovou, advokátkou se sídlem tř. Svobody 43/39, Olomouc, proti žalované: K. K., narozená XY, bytem XY, zastoupená Mgr. Jiřím Adamcem, advokátem se sídlem Za Poštou 112, Veselí nad Moravou, o zaplacení 102 580 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 12. 11. 2019, č. j. -152, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně rozsudkem ze dne 12. 11. 2019, č. j. -152, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 16. 4. 2019, č. j. -110, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 21. 5. 2019, č. j. -127, jímž byla zamítnuta žaloba žalobce na náhradu majetkové újmy, která mu měla vzniknout ztrátou částky 4 000 EUR, uložených v úschově u žalované, a rozhodnuto o nákladech řízení. Odvolací soud rozhodl též o nákladech odvolacího řízení. Soudy neměly za prokázané uzavření smlouvy o úschově podle , , ani žalobcem tvrzené předání peněz žalované do úschovy.

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost dovozuje s odkazem na tvrzením, že odvolací soud hodnotil provedené důkazy stran vztahu účastníků a incidentů mezi žalobcem a rodinou žalované v rozporu se zásadami vyplývajícími z rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2011, sp. zn. , ze dne 14. 6. 2010, sp. zn. , či ze dne 18. 3. 2008, sp. zn. , a s nálezem Ústavního soudu ze dne 28. 8. 2001, sp. zn. , tedy nevypořádal se s příbuzenskými vztahy svědků a žalované, nehodnotil jejich výpovědi v souvislosti s jinými důkazy a neozřejmil vztah mezi skutkovými zjištěními a právními závěry. Dovolatel navrhl zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalovaná navrhla odmítnutí dovolání pro nepřípustnost.

Dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání žalobce není přípustné. Může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení , je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam alternativně uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace byť i jen části textu tohoto ustanovení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , publikované pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – dále též jen „Sbírka“, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. , ze dne 8. 7. 2014, sp. zn. , ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. , a ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. ).

Žalobce v dovolání neuvádí žádné konkrétní otázky, na nichž podle jeho názoru stojí rozhodnutí odvolacího soudu a které byly řešeny nesprávně, z obsahu podání lze snad jen dovodit, že vytýká odvolacímu soudu rozpor s judikaturou Nejvyššího soudu v otázce hodnocení důkazů a nedostatečnosti odůvodnění tohoto postupu v rozsudku. I když právní otázka předložená k přezkumu dovolacímu soudu může být i otázkou procesní, z dovolání je zřejmé, že směřuje k revizi skutkového stavu, o nějž opřel odvolací soud svůj závěr, a to navíc ohledně skutkových zjištění, která nebyla pro rozhodnutí soudu zcela podstatná. Přehlíží totiž, že žaloba byla zamítnuta především proto, že žalobce neprokázal předání peněz žalované do úschovy a uzavření dohody o úschově. Namítá-li proto dovolatel, že skutková zjištění odvolacího soudu nemají oporu v provedeném dokazování, a činí-li vlastní skutkové závěry, které podle jeho názoru vyplývají z provedených důkazů, případně měly být zjištěny z důkazů dalších, neuplatňuje tím (jediný možný) dovolací důvod uvedený v Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při svých právních závěrech odvolací soud, ani zpochybnění samotného hodnocení důkazů odvolacím soudem, opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , č. 4/2014 Sbírky, či usnesení téhož soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. ).

Lze dodat, že hodnocení důkazů soudy obou stupňů nevykazuje odchylky od zásad vymezených v rozsudcích Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2011, sp. zn. , ze dne 14. 6. 2010, sp. zn. , či ze dne 18. 3. 2008, sp. zn. , na něž žalobce odkazuje v dovolání. Z odůvodnění rozsudků je zřejmé, jakým způsobem hodnotily soudy důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, vážily věrohodnost svědků i s ohledem na jejich příbuzenský vztah k účastníkům a skutkové závěry, které na základě dokazování provedly, jsou logické a srozumitelné. Vztah mezi skutkovými zjištěními a právními úvahami obou soudů je z odůvodnění jejich rozhodnutí zřejmý, napadený rozsudek tedy není v rozporu ani se závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 28. 8. 2001, sp. zn. .

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 17. 12. 2020

JUDr. Robert Waltr

předseda senátu