Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 3261/2020

23 Cdo 3261/2020-230

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobkyně Farfallino s.r.o.,se sídlem v Praze 1, Štěpánská 643/39, PSČ 110 00, IČO 24714836, zastoupené Mgr. Martinem Buřičem, advokátem, se sídlem v Praze, Václavské náměstí 802/56, PSČ 110 00, proti žalované JS EUROLINE s.r.o., se sídlem v Kolíně, K Vinici 1403, PSČ 280 02, IČO 25761811, zastoupené JUDr. Jiřím Sehnalem, advokátem, se sídlem v Kolíně, Politických vězňů 27, PSČ 280 02, o zaplacení částky 164 752 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. 2. 2020, č. j. -185, t a k t o :

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně

je povinna

zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 9 680 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám JUDr. Jiřího Sehnala, advokáta, se sídlem v Kolíně, Politických vězňů 27, PSČ 280 02.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Kolíně rozsudkem ze dne 13. 6. 2019, č. j. -130, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 164 752 Kč s příslušenstvím ve výroku specifikovaným (výrok pod bodem I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II).

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 2. 2020, č. j. -185, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výroky pod body II a III).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání s tím, že je považuje za přípustné podle ustanovení , (dále jen „ “), neboť má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, přičemž „tato otázka má být dovolacím soudem posouzena jinak“. Dovolatelka uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle

Žalobkyně navrhla, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví.

Žalovaná ve vyjádření k dovolání navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) dovolání žalobkyně projednal a rozhodl o něm podle ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první, čl. II bod 2 ).

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle , zkoumal, zda dovolání obsahuje zákonné obligatorní náležitosti dovolání a zda je přípustné.

Úvodem Nejvyšší soud poznamenává, že ačkoliv dovolatelka napadá rozhodnutí odvolacího soudu výslovně v celém jeho rozsahu, z obsahu dovolání je zřejmé, že zpochybňuje toliko výrok o věci samé. Výroky o nákladech řízení se proto dovolací soud nezabýval.

Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srov. větu první ); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo která již dovolacím soudem vyřešena byla, ale má být posouzena jinak, a zda je tedy dovolání podle ustanovení přípustné, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Přípustnost dovolání podle ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. ), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení skutečně splněna jsou.

Podle lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v , a b) a , jakož i jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Dovolání není přípustné.

Nejvyšší soud předně poukazuje na to, že dovolatelka opakovaně označuje jako předpoklad přípustnosti dovolání podle skutečnost, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení „otázek hmotného práva a tato otázka má být dovolacím soudem vyřešena jinak“. Patrně přitom přehlíží, že takový předpoklad přípustnosti dovolání nestanoví. Žádost dovolatelky, aby otázka řešená odvolacím soudem byla soudem dovolacím posouzena jinak, významově neodpovídá (ve smyslu ) požadavku, aby „dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka byla (dovolacím soudem) posouzena jinak“. Poslední ze čtyř předpokladů přípustnosti dovolání zakotvených v tomto ustanovení, tj. „má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“, míří totiž pouze na případ právní otázky vyřešené dovolacím soudem v jeho dosavadní rozhodovací praxi, od jejíhož řešení by se měl odklonit (posoudit tuto otázku jinak), a nikoli na případ, jak se mylně domnívá dovolatelka, že má dovolací soud posoudit jinak otázku vyřešenou soudem odvolacím. Nejvyšší soud zdůraznil již například v usnesení ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (a dále v usnesení ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. ), že požadavek, aby právní otázka vyřešená v souzené věci byla dovolacím soudem posouzena jinak, není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání v režimu

Přes výše uvedené se však z obsahu dovolání podává námitka, jejíž prostřednictvím dovolatelka odvolacímu soudu vytýká odchýlení se od konstantní judikatury dovolacího soudu při řešení otázky hodnocení rozporu ve svědeckých výpovědích. Navzdory svému mínění tak dovolatelka přípustnost dovolání obsahově opírá o první z předpokladů dle , tedy o tvrzení, že se odvolací soud při řešení vymezené otázky odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

V této souvislosti přitom dovolatelka vytýká odvolacímu soudu, že nenapravil pochybení soudu prvního stupně, jenž se dle jejího názoru nedostatečně vypořádal se vzájemně rozpornými svědeckými výpověďmi pana M. a pana D. Z těchto výpovědí pak mělo dle dovolatelky vyplynout, že došlo k dodání zboží žalované, přičemž to mají potvrzovat rovněž další předložené důkazy. Dovolatelka ve vztahu k řešení rozporů ve výpovědích svědků poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu v trestní věci ze dne 11. 11. 1998, sp. zn. 107/98, a dále na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2007, sp. zn. .

Touto argumentací však dovolatelka přípustnost dovolání nezakládá, neboť jejím prostřednictvím zpochybňuje skutková zjištění a hodnocení důkazů odvolacím soudem. Nejvyšší soud vyložil již ve svém usnesení ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle ve znění účinném od 1. 1. 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem. Stejně tak nelze dovoláním zpochybnit skutková zjištění učiněná v nalézacím řízení (srov. ). Dovolatelka tedy svými námitkami neuplatňuje způsobilý dovolací důvod.

Namítá-li pak dále dovolatelka s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. , že se soudy obou stupňů bez adekvátního odůvodnění nezabývaly navrženými důkazy, pak těmito námitkami uplatňuje možné vady řízení, k nimž by dovolací soud mohl za určitých podmínek přihlédnout pouze tehdy, bylo-li by dovolání přípustné ( ). Samotné tvrzené vady řízení však přípustnost dovolání dle ustanovení nezakládají (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2015, sp. zn. ).

Nejvyšší soud tedy s ohledem na výše uvedené dovolání žalobkyně podle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se v souladu s věta druhá neodůvodňuje.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalobkyně dobrovolně povinnost, kterou jí ukládá toto rozhodnutí, může se žalovaná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 18. 11. 2020

JUDr. Zdeněk Des

předseda senátu