Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1576/2020

30 Cdo 1576/2020-186

USNESENÍ

Š. P.

České republice – Ministerstvu spravedlnosti

, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení částky 154 630 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 11. 2019, č. j. -150, takto:

I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 24. 5. 2019, č. j. -133, zastavil řízení v části, v níž se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky 4 174,50 Kč s příslušenstvím (výrok I), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 3 146 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky od 26. 7. 2018 do zaplacení (výrok II), zamítl žalobu v části, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 147 309,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 26. 1. 2018 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 3 146 Kč za období od 26. 1. 2018 do 25. 7. 2018 (výrok III), a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1 200 Kč (výrok IV).

Napadeným rozsudkem Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu).

Žalobce se domáhal zaplacení celkové částky 154 630 Kč s příslušenstvím, a to jako náhrady škody ve výši 34 606 Kč s příslušenstvím odpovídající vynaloženým nákladům obhajoby v trestním řízení a dále 120 024 Kč s příslušenstvím jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jež žalobci měla vzniknout v důsledku nezákonného trestního stíhání vedeného u Okresního soudu v Plzni – sever pod sp. zn. .

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v části, kterou bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby a v navazujícím výroku o náhradě nákladů řízení včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II ), dále jen „ “, odmítl.

Podle ustanovení dovolání není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v ; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

V případě řízení, jehož předmětem je částka skládající se z několika samostatných nároků odvíjejících se od odlišného skutkového základu, má rozhodnutí o každém z těchto nároků charakter samostatného výroku a přípustnost dovolání je třeba zkoumat ve vztahu ke každému z těchto nároků samostatně, a to bez ohledu na to, zda tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a zda o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2003, sp. zn. , proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 26. 5. 2004, sp. zn. , a ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. ). Tak je tomu i v posuzované věci, kdy odvolací soud rozhodoval o nároku žalobce na náhradu škody ve výši 31 460 Kč, který představoval výrokem III zamítnutou část nároku na náhradu škody v původní výši 34 606 Kč. Dovolání tak není do částky 31 460 Kč přípustné, neboť v této části dotčeného výroku nebylo rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím 50 000 Kč.

Otázka promlčení daného nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení, respektive přihlédnutí k námitce promlčení učiněné dle žalobce v rozporu s dobrými mravy, nemůže založit přípustnost dovolání podle , neboť při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu, pokud uzavřel, že ze skutkových zjištění, jež nepodléhají dovolacímu přezkumu (srov. ) nevyplývá, že by hlavním a přímým úmyslem žalované při uplatnění námitky promlčení bylo poškodit žalobce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 8. 10. 2015, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. ).

Odkaz dovolatele na nález Ústavního soudu ze dne 14. 9. 2016 sp. zn. , je nepřiléhavý, neboť ten se týkal odpovědnosti státu za újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo odsouzením, nikoli za újmu způsobenou nepřiměřenou délkou trestního stíhání, které se domáhal žalobce.

V projednávané věci žalobce dovoláním napadl rovněž výrok II rozsudku odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení. Takové dovolání je však podle objektivně nepřípustné, proto jej také v tomto rozsahu Nejvyšší soud odmítl.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. 11. 2020

JUDr. Pavel Simon předseda senátu