Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2271/2020

26 Cdo 2271/2020-173

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobce J. B., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Jaroslavem Holubem, advokátem se sídlem v Brně, Gajdošova 4392/7, proti žalovanému A. P., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Vítem Kubalcem, advokátem se sídlem v Brně, Hlinky 57/142a, o zaplacení částky 55 595 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. listopadu 2019, č. j. -97, ve znění usnesení ze dne 21. listopadu 2019, č. j. -100, t a k t o :

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud Brno-venkov (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 1. 4. 2019, č. j. -73, rozhodl o povinnosti žalovaného uhradit žalobci částku 55 595 s tam specifikovaným úrokem z prodlení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a o náhradě nákladů řízení účastníků (výrok II.).

K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 21. 11. 2019, č. j. -97, ve znění opravného usnesení ze dne 21. 11. 2019, č. j. -100, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).

Odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) uzavřel, že žalobce byl v době, za níž žádá dlužné nájemné, vlastníkem bytové jednotky XY o celkové ploše 37,4 m², nacházející se ve 4. nadzemním podlaží budovy č. p. XY, budova s číslem popisným, způsob využití bytový dům, v katastrálním území XY (dále jen „byt“, „předmětný byt“, „bytová jednotka“), neboť předchozí převody domu i bytové jednotky byly platné, a že jejím nájemcem byl žalovaný, na něhož nájem přešel ve smyslu , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), který řádně neplatil nájemné. Odvolací soud odkázal ve svém odůvodnění na řízení skončené jeho rozsudkem ze dne 10. 8. 2017, č. j. -320, ve kterém se podrobně vypořádal s námitkami žalovaného, které označil jako shodné s těmi, které uplatňuje v tomto řízení.

Dovolání žalovaného (dovolatele) proti citovanému rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle , , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ “, neboť předložené právní otázky (zda je zákonný postup, kdy soud o důležité otázce neprovádí vlastní dokazování, nezjistí vlastní skutková zjištění, ale pouze odkáže na odůvodnění jiného soudního rozhodnutí, a zda je tímto postupem porušeno právo na zákonného soudce, a zda zakládá předání bytu na základě rozhodnutí o přidělení podnikového bytu nájemní vztah) již byly v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu vyřešeny a od ustáleného řešení těchto otázek se dovolací soud neodklání ani v posuzované věci.

Závaznost rozhodnutí (a otázek v nich řešených) upravuje ustanovení a Výkladem ustanovení ve spojení s a odst. 4 při posouzení významu prejudiciélní otázky vyřešené v jiném, svým předmětem souvisejícím řízení mezi týmiž účastníky, se Nejvyšší soud zabýval v řadě svých rozhodnutí (srov. např. rozsudek ze dne 13. 6. 2000, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 48/2001 Sbírky soudních rozhodnutí, či ze dne 3. 12. 2013, sp. zn. , nebo usnesení ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 49/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Pro soud je závazné posouzení předběžné otázky učiněné v jiném řízení mezi týmiž účastníky, jde-li o otázku řešenou ve výroku rozhodnutí, tedy o otázku, která byla předmětem sporu. Právní vztahy mezi týmiž účastníky, které byly pravomocně vyřešeny soudním rozhodnutím, nemůže soud v jiném řízení znovu posuzovat ani jako otázku předběžnou. Řešení ostatních otázek, s nimiž se musel soud v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádat, tak není pro soud v jiném řízení závazné. To ovšem neznamená, že soud může závěry učiněné v předchozím pravomocně skončeném soudním řízení zcela pominout. I když jimi není vázán ve smyslu , musí se vypořádat se skutkovými zjištěními a právními závěry, v jejichž hodnocení se od dříve vydaného pravomocného soudního rozhodnutí hodlá odchýlit (srov. např. nálezy Ústavního soudu ze dne 27. 8. 2004, sp. zn. , ze dne 10. 7. 2008, sp. zn. , rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2009, sp. zn. , a ze dne 9. 4. 2014, sp. zn. ). Opačný postup by byl v rozporu s požadavkem právní jistoty a předvídatelnosti soudního rozhodování. Zpochybněnou otázku procesního práva – „vázanost“ soudu dřívějším pravomocným rozhodnutím Krajského soudu v Brně ze dne 10. 8. 2017, č. j. -320, mimo jiné při posouzení otázky, zda se žalobce stal vlastníkem předmětné bytové jednotky a zda žalovanému vzniklo nájemní právo k předmětnému bytu (k transformaci práva osobního užívání bytu sloužícího k trvalému ubytování pracovníků organizace na nájem bytu podle obč. zák. srov. dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 1997, sp. zn. , uveřejněný pod č. 28 v příloze časopisu Soudní judikatura č. 11/1998, nebo ze dne 15. 2. 2006, sp. zn. ), odvolací soud vyřešil v souladu s konstantní judikaturou dovolacího soudu.

Pro úplnost dovolací soud dodává, že podle obsahu spisu soud prvního stupně dokazování všemi relevantními doklady provedl a učinil z nich odpovídající skutková zjištění, s nimiž se odvolací soud ztotožnil, z čehož zároveň plyne, že postupem soudů nebylo porušeno právo žalovaného na zákonného soudce.

Dovolací soud nepřehlédl ani sdělení dovolatele, že dovoláním je napadán rozsudek v celém rozsahu. Zastává však – s přihlédnutím k obsahu dovolání ( ) – názor, že proti nákladovému výroku napadeného rozsudku dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k uvedenému výroku postrádá dovolání jakékoli odůvodnění. Ostatně by nebylo ani přípustné [ ].

Protože není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak, Nejvyšší soud dovolání žalovaného proti rozhodnutí odvolacího soudu podle ustanovení věta první jako nepřípustné odmítl.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno ( věta druhá ).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. 11. 2020

JUDr. Jitka Dýšková

předsedkyně senátu