Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 2829/2020

32 Cdo 2829/2020-298

USNESENÍ

HAYFORD CZECH s. r. o.

KOLOBAL Cz, s. r. o.

, se sídlem v Brně, Žabovřesky, Králova 279/9, PSČ 616 00, identifikační číslo osoby 26226545, zastoupené Mgr. Milošem Procházkou, advokátem, se sídlem v Brně, Kobližná 71/2, o zaplacení částky 1 144 328 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. 10. 2019, č. j. -219, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění:( )

Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu a k době, kdy bylo řízení zahájeno, se pro ně uplatní - v souladu s bodem 1 článku II, části první, přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále též jen „ “).

Dovolání proti v záhlaví označenému rozsudku odvolacího soudu v potvrzujícím výroku o věci samé pod bodem I, jež může být přípustné pouze podle , Nejvyšší soud přípustným neshledal.

Podle , není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolatelka má dovolání za přípustné proto, že odvolací soud se při řešení otázky „aplikace hmotného práva na závazkový vztah účastníků řízení založený smlouvou o půjčce ze dne 22. 4. 2010, a to zejména z hlediska aplikace ustanovení , , případně ustanovení , obchodní zákoník“, odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Domnívá se, že odvolací soud nesprávně vykládá závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. (který je, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, dostupný na jeho webových stránkách), a poukazuje na závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2013, sp. zn. .

Od dovolatelkou citovaného závěru, uvedeného co by obiter dictum v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. (podle něhož odvolací soud pochybil i při výkladu novelizované podoby ustanovení § 261 odst. 6 obchodního zákoníku, jestliže uzavřel, že pro aplikaci obchodního zákoníku není rozhodné, zda smlouva o půjčce vybočovala z rámce podnikatelské činnosti smluvních stran, a významné je naopak jen to, že jde o smlouvu uzavřenou mezi podnikateli), se odvolací soud ve zde souzené věci neodchýlil; nespokojil se se zjištěním, že obě strany smlouvy o půjčce byly podnikateli, nýbrž zabýval se též otázkou, zda šlo o smlouvu uzavřenou při jejich podnikatelské činnosti.

Odkaz dovolatelky na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. je nepřípadný. V tam projednávané věci se Nejvyšší soud vyjadřoval k námitce, že dlužník byl podnikatelem a půjčka mu byla poskytnuta k jeho podnikatelské činnosti, avšak v situaci, kdy věřitelé (fyzické osoby) podnikateli nebyli. Závěr, který dovolatelka z tohoto rozhodnutí cituje (že smlouva o půjčce uzavřená podle zakládá občanskoprávní vztah mezi věřitelem a dlužníkem bez ohledu na postavení dlužníka a účel poskytnuté půjčky a že samotná skutečnost, že dlužník je podnikatelem a poskytnutou půjčku použil pro účely své podnikatelské činnosti, nemůže vést k závěru o vzniku obchodního závazkového vztahu mezi ním a věřitelem ve smyslu obchodního zákoníku), je vytržen z kontextu a na poměry zde souzené věci, v níž jsou obě strany obchodními společnostmi, tedy podnikateli [srov. obchodního zákoníku], jej vztáhnout nelze.

Jádrem argumentace, jíž dovolatelka vymezuje dovolací důvod, je námitka, že odvolací soud chybně řešil otázku, který z účastníků nese břemeno tvrzení a důkazní břemeno stran skutečností umožňujících posoudit, zda předmětná smlouva byla uzavřena při podnikatelské činnosti smluvních stran či zda z rámce jejich podnikatelské činnosti vybočovala. K tomu však dovolatelka nevymezila předpoklad přípustnosti dovolání.

Dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu ve druhém výroku, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně v části výroku pod bodem II změněn tak, že žaloba se co do částky 21 333 Kč zamítá, není přípustné, neboť není splněna podmínka tzv. subjektivní přípustnosti dovolání [ , věta první, a ]. Z povahy dovolání jakožto opravného prostředku plyne, že oprávnění je podat (subjektivní přípustnost) svědčí pouze tomu účastníku, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma, odstranitelná jen tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (srov. již rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997 sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit č. 3, ročník 1998, pod číslem 28). Z hlediska posouzení subjektivní přípustnosti dovolání lze přitom existenci případné újmy na právech účastníka posuzovat jen z procesního hlediska, nikoliv podle hmotného práva (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2001, sp. zn. , uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod číslem C 637). V situaci, kdy napadeným výrokem byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve prospěch dovolatelky, nelze dospět k závěru, že jí byla tímto rozhodnutím způsobena újma na jejích právech, která by zrušením či změnou napadeného rozhodnutí mohla být odstraněna.

Přípustnost dovolání v části směřující proti nákladovým výrokům napadeného rozhodnutí je vyloučena ustanovením

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání podle jako nepřípustné odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. 11. 2020

JUDr. Pavel Příhoda předseda senátu