Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 3278/2020

28 Cdo 3278/2020-217

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobkyně E. K., narozené XY, bytem XY, zastoupené Doc. JUDr. Alešem Rozehnalem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Týnská 633/12, proti žalovanému M. Ch., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Václavem Luťchou, advokátem se sídlem v Praze 3, náměstí Jiřího z Lobkovic 2406/9, o zaplacení částky 87.500,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 30. června 2020, č. j. -200, takto:

I. Dovolání seodmítá.

Stručné odůvodnění

( , věta první, – dále „ “):

Žalobkyně se domáhala vydání soudního rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 87.500,- Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení, které měl žalovaný na úkor žalobkyně získat v období od 1. 4. 2017 do 31. 10. 2017 „nadužíváním“ spoluvlastnického podílu na společné nemovité věci bez toho, že by žalobkyni za užívání věci ve větším rozsahu, že odpovídalo jeho podílu, cokoliv hradil.

Okresní soud v České Lípě (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 11. 10. 2019, č. j. -163, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyní částku 41.300,- Kč se specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I.), dále žalobu co do částky 46.200,- Kč se specifikovaným úrokem z prodlení zamítl (výrok II.) a rovněž rozhodl o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky řízení (výrok III.) a o nákladech řízení státu (výroky IV. a V.).

K odvolání žalobkyně a žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 30. 6. 2020, č. j. -200, řízení o odvolání žalobkyně proti výroku II. rozsudku soudu prvního stupně (pro zpětvzetí odvolání) zastavil (výrok I.), rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a III., IV. a V. potvrdil (výrok II.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok III.).

Proti všem výrokům rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. V něm navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, a že bylo podáno v zákonné lhůtě oprávněnou osobou – účastníkem řízení ( , věta první, ) zastoupenou advokátem ( ), zabýval se tím, zda je dovolání žalovaného přípustné.

Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle ustanovení , ve znění účinném od 30. 9. 2017, jež je pro posouzení přípustnosti dovolání v přítomné právní věci rozhodné, dovolání podle není přípustné proti rozsudkům a usnesením vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50.000,- Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

V poměrech projednávané věci se z rozsahu podaného dovolání, jakož i z návrhu na vydání rozhodnutí dovolacího soudu (dovolacího návrhu), podává, že žalovaný dovoláním brojí i proti výroku I., jímž bylo řízení o odvolání žalobkyně, které podala proti zamítavému věcnému výroku II. rozsudku soudu prvního stupně, pro zpětvzetí odvolání odvolacím soudem zastaveno. Přestože dovolatel uvádí, že napadá rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu, je zřejmé, že dovoláním dotčený výrok I.) se žalovaného nijak netýká a nemohla jím tedy žalovanému vzniknout žádná újma, kterou by bylo možné odčinit změnou či zrušením rozhodnutí odvolacího soudu (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 1998, pod č. 28, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 2. 2001, sp. zn. , jež je přístupné, stejně jako dále označená rozhodnutí dovolacího soudu, na internetových stránkách Nejvyššího soudu http://www.nsoud.cz). Vztáhl-li proto žalovaný rozsah dovolání i na výrok I. rozsudku odvolacího soudu o zastavení řízení o odvolání žalobkyně, činí Nejvyšší soud závěr, že ve smyslu ustanovení za současného použití ustanovení , věta první, v uvedeném rozsahu podal dovolání účastník řízení, který k tomu nebyl oprávněn (subjektivně legitimován). Sluší se pro doplnění dodat, že dovolání by proti výroku I. rozsudku odvolacího soudu nebylo s ohledem na ustanovení objektivně – ze zákona – přípustné ani v případě, pokud by se výrok o zastavení odvolacího řízení dotýkal práv žalovaného, neboť zákonem aprobovanou procesní obranou proti tomuto typu výroku je žaloba pro zmatečnost (srovnej ustanovení ).

Dovolání lze z jeho povahy mimořádného opravného prostředku (s očekávaným procesním výsledkem pro dovolatele) směřovat toliko vůči té části rozhodnutí odvolacího soudu, v níž může být rozhodnutím dovolacího soudu ve prospěch dovolatele zjednána náprava; v poměrech přítomné právní věci se jedná o tu část věcného výroku II. rozsudku odvolacího soudu, v níž byl potvrzen ve výroku I. rozsudek soudu prvního stupně (žalovanému dovolateli uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 41.300,- Kč s příslušenstvím). Vzhledem k tomu, že se ovšem jedná o peněžité plnění nepřevyšující částku 50.000,- Kč, přičemž nejde o nárok ze spotřebitelských nebo pracovněprávních vztahů, není dovolání podle ustanovení ani v tomto rozsahu objektivně – ze zákona - přípustné.

Sluší se pro doplnění uvést, že podle Důvodové zprávy k , jenž mimo jiné nově formuloval ustanovení , si navrhovaná změna v prvé řadě pomocí rozšíření výjimek z jinak široce formulované přípustnosti dovolání klade za cíl odbřemenění dovolacího soudu. Z Důvodové zprávy nutno dovodit, že znění ustanovení , účinné od 30. 9. 2017, znamená zúžení možnosti podání dovolání v tzv. „bagatelních věcech“, nikoli její rozšíření (k tomuto závěru z rozhodovací praxe dovolacího soudu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2018, sp. zn. ).

Protože dovolatel výslovně uvedl, že dovolání směřuje proti rozsudku odvolacího soudu „v plném rozsahu“, zabýval se dovolací soud přípustností dovolání i ve vztahu k té části výroku II., v níž byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen i v nákladových výrocích III. až V., jakož i ve vztahu k výroku III. o nákladech odvolacího řízení. Proti označeným výrokům však není dovolání rovněž objektivně - ze zákona - přípustné [ , ve znění účinném od 30. 9. 2017].

Jelikož dovolání žalovaného není přípustné, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení odmítl.

V souladu s ustanovením , větou druhou, rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněno.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. 11. 2020

JUDr. Michael Pažitný, Ph.D.

předseda senátu