Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 480/2020

25 Cdo 480/2020-272

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce: M. D., narozený XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Dušanem Ažaltovičem, advokátem se sídlem Potočná 41/109, Trenčín, zmocněnec pro doručování: JUDr. Antonín Blažek, advokát se sídlem V Grni 759, Kunovice, proti žalovanému: M. H., soudce Vrchního soudu v XY, XY, o ochranu osobnosti s návrhem na náhradu nemajetkové újmy, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 10. 2019, č. j. -238, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Okresní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 24. 6. 2019, č. j. -158, zamítl žalobu o zaplacení 100.000 Kč a rozhodl o nákladech řízení. Rozhodl tak v řízení o náhradu nemajetkové újmy, která měla žalobci vzniknout tím, že žalovaný 28. 8. 2015 jako soudce Krajského soudu v Brně zamítl jeho návrh na zahájení insolvenčního řízení proti společnosti PERFECT INVEST, a. s., a to poté, co nevyhověl jeho žádosti o odročení jednání, a dále tím, že žalovaný dne 11. 11. 2015 jako jeden ze soudců tříčlenného odvolacího senátu Vrchního soudu v Olomouci potvrdil rozhodnutí Krajského soudu v Brně (vydané v insolvenčním řízení, v němž je žalobce v postavení dlužníka), obsahem jehož odůvodnění se žalobce cítil dotčen. Okresní soud s odkazem na , o soudech a soudcích, a a a 2 písm. a) , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, (dále jen „ “) uzavřel, že vznikla-li žalobci nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem soudu škoda, neodpovídá za ni soudce, který rozhodnutí vydal (resp. se dopustil nesprávného úředního postupu), ale stát, za nějž jedná Ministerstvo spravedlnosti. Aniž proto zkoumal, zda žalovaný soudce skutečně vydal nezákonné rozhodnutí či se dopustil nesprávného úředního postupu, zamítl žalobu pro nedostatek pasivní věcné legitimace.

Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 1. 10. 2019, č. j. -238, potvrdil rozsudek okresního soudu a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Vyšel z okresním soudem zjištěného skutkového stavu a ztotožnil se s jeho právním posouzením, zejména se závěrem o nedostatku pasivní věcné legitimace žalovaného. Tvrdí-li žalobce, že žalovaný zasáhl do jeho osobnostních práv v rámci výkonu povolání soudce krajského a následně vrchního soudu při projednávání jeho insolvenčních věcí, neodpovídá za takový zásah (byl-li by prokázán) žalovaný, ale stát. Žalovaný by mohl být zcela výjimečně pasivně legitimován v řízení o náhradu nemajetkové újmy, pokud by byla vyvolána excesivním jednáním žalovaného, zcela vybočujícím z rámce výkonu soudní moci, které však v dané věci nebylo zjištěno.

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, kterou soudy obou stupňů posoudily nesprávně, v rozporu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2018, sp. zn. , nálezem Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2006, sp. zn. , a usnesením Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. , z nichž vyplývá, že lze (byť výjimečně) žalovat soudce žalobou na ochranu osobnosti. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud napadené rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, řádně zastoupenou podle , avšak není přípustné ( ).

Do osobnosti člověka, resp. do jejích jednotlivých složek, jak jsou demonstrativně vypočteny v § 81 odst. 2 o. z., může být neoprávněně zasaženo nejen subjektem jednajícím v oblasti soukromého práva, ale i subjektem, který je povolán k výkonu veřejné moci a jedná ve sféře práva veřejného. Tyto dva případy je však třeba pečlivě rozlišovat právě s ohledem na okruh osob povinných k náhradě nemajetkové újmy, jak správně dovodil odvolací soud. Vykoná-li neoprávněný zásah do osobnosti člověka některý ze subjektů uvedených v při výkonu veřejné moci, který je mu svěřen, odpovídá za tento zásah a případnou újmu stát, a to v případě, že se tak za podmínek stanovených tímto zákonem stalo nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Tehdy je v poměru speciality k , neboť upravuje užší množinu neoprávněných zásahů do osobnosti člověka, a se užije jen podpůrně v otázkách, které nejsou tímto zvláštním předpisem upraveny. V je přitom založen výslovně nárok na náhradu nemajetkové újmy, jehož povaha je odvozena od téhož východiska jako obecný nárok na ochranu před zásahy do osobnostních práv, tedy jde o odčinění nepříznivého dopadu do osobnostní (nikoliv majetkové) sféry poškozeného zasahujícího především jeho čest, vážnost, důstojnost, projevy osobní povahy, ale i soukromí, osobní svobodu, život a zdraví. Podstatné je, že definuje podmínky vzniku odpovědnosti státu (viz zmocnění v a 4 d), neboť u řady zákroků při výkonu veřejné moci z povahy věci dochází k zásahům do osobnosti jednotlivce – typicky například trestní stíhání (a úkony s ním spojené) - stát ale z důvodu veřejného zájmu tyto zásahy aprobuje. V takových případech, pokud zákon nestanoví jinak, nemá dotčený subjekt právo na náhradu. Na druhé straně stojí zásahy, které ačkoliv provedeny při výkonu veřejné moci, naplňují definici nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu a jedině tehdy vzniká poškozenému právo na odčinění újem z nich vzniklých. Nároku vyplývajícího z takového zásahu do osobnosti se nelze domáhat podle a násl. o. z. (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 14. 4. 2009, sp. zn. , a ze dne 1. 6. 2010, sp. zn. ), nýbrž se uplatní režim a se užije toliko subsidiárně [srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 3. 2015, sp. zn. , a zejména rozsudek téhož soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. , publikovaný pod č. 28/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sbírka“), bod 31, či rozsudek ze dne 9. 5. 2018, sp. zn. , a konečně rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. , č. 125/2011 Sbírky]. Od toho je potřeba odlišit případy, kdy počínání osoby vystupující v pozici některého ze subjektů uvedených v , je natolik vadné, že je nelze vůbec považovat za jednání v rámci výkonu veřejné moci; takové jednání se nazývá exces (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2020, sp. zn. ). Také odůvodněním soudního rozhodnutí lze zasáhnout do osobnostních práv, jak přímo účastníka, tak i třetí osoby. Porušení osobnostních práv, vytýkaná ve vztahu k odůvodnění soudního rozhodnutí, je však nutno zvažovat s ohledem na účel odůvodnění, zejména proto, aby soudu bylo umožněno jasně a podrobně vysvětlit, jaký skutkový stav byl v daném případě shledán a jaké je jeho právní posouzení. Z toho důvodu lze ve vztahu k odůvodnění soudního rozhodnutí uvažovat o případném neoprávněném zásahu do osobnostních práv jen zcela výjimečně (viz nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2006, sp. zn. ).

Závěr odvolacího soudu, že odůvodnění usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 6. 2015, sp. zn. XY, vydaného soudkyní JUDr. Knapilovou, nepředstavuje exces z výkonu veřejné moci, je v souladu se shora citovanou judikaturou. V řízení nebylo prokázáno, že by se obsah usnesení věcně, časově či místně vymykal z procesních pravidel řádného soudního řízení, a mohl by proto být shledán vybočením z výkonu veřejné moci. Navíc obsahem odůvodnění předmětného usnesení nemohl žalobcovu čest v žádném případě zasáhnout žalovaný, neboť předmětné usnesení nevydal, jeho odůvodnění nevytvořil, a pokud se podílel na potvrzujícím rozhodnutí předmětného usnesení, učinil tak jako člen tříčlenného senátu odvolacího soudu, a to nikoli jako předseda ani referující soudce. Ve vztahu k nároku žalobce na náhradu za zásah do jeho osobnosti postupem Krajského soudu v Brně v řízení vedeném pod sp. zn. XY je právní závěr odvolacího soudu o pasivní legitimaci státu, vyplývající z právního posouzení nároku podle , zcela namístě. Žalobce totiž tento nárok po skutkové stránce odůvodňuje (dle jeho názoru) vadným procesním postupem soudu, aniž by jakkoli vymezil důvody, pro které by měl být tento postup pokládán za exces, za nějž by neměl odpovídat stát, ale rozhodující soudce.

Dovolání v části směřující proti rozhodnutí o nákladech řízení není vzhledem k ustanovení přípustné.

Dovolací soud z výše uvedených důvodů dovolání podle věty první jako nepřípustné odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , Žalovanému, který by měl právo na náhradu nákladů, v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. 10. 2020

JUDr. Robert Waltr

předseda senátu