Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2061/2020

30 Cdo 2061/2020-109

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobkyně BACORA, a. s., IČO 27926541, se sídlem v Praze 4, Na Strži 65/1702, zastoupené Mgr. Tomášem Kaplanem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1525/39, proti žalované České republice – Ministerstvu pro místní rozvoj, se sídlem v Praze 1, Staroměstské náměstí 932/6, o zaplacení 3 194 829 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2020, č. j. -80, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení částky v celkové výši 3 194 829 Kč s příslušenstvím, sestávající z částky 2 994 829 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody způsobené tvrzeným nesprávným úředním postupem Úřadu městské části Praha 5, stavebního odboru, který měl spočívat v nesprávném vyznačení doložky právní moci na územním rozhodnutí ze dne 18. 10. 2011, č. j. OSU.Sm.p.4205/11-28459/2011-Hav-UR, a z částky 200 000 Kč s příslušenstvím jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu s ohledem na celkovou délku řízení od získání územního rozhodnutí s vyznačenou doložkou právní moci do zrušení územního rozhodnutí, kdy žalobkyně byla přesvědčena o svém nároku na získání stavebního povolení za podmínek stanovených územním rozhodnutím, přičemž délka této doby činila 6,5 roku.

Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 22. 10. 2019, č. j. -40, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 3 194 829 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3 194 829 Kč od 25. 7. 2018 do zaplacení (výrok I), a uložil žalobkyni zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 1 800 Kč (výrok II).

Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I) a uložil žalobkyni zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 600 Kč (výrok II).

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně včasným dovoláním (č. l. 87), které však Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II ), dále jen „ “, odmítl.

Podle není dovolání podle přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení. V rozsahu nákladového výroku II rozsudku odvolacího soudu a v rozsahu potvrzení rozsudku soudu prvního stupně stran náhrady nákladů řízení před ním ve výroku I napadeného rozsudku je tak dovolání objektivně nepřípustné.

Namítá-li žalobkyně, že rozsudek odvolacího soudu je v rozporu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, konkrétně s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2007, sp. zn. , kde je uvedeno, že vyznačení doložky právní moci na rozhodnutí, které dosud není pravomocné, je nesprávným úředním postupem ve smyslu , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“, a že stát odpovídá za škodu, která tím vznikla, pak tato námitka přípustnost dovolání ve smyslu nezakládá, neboť se týká otázky, na které napadený rozsudek nestojí. Odvolací soud potvrdil zamítnutí žaloby v rozsahu nároku na náhradu škody z důvodu absence příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a tvrzenou škodou, nikoli z důvodu, že by se v případě nesprávného vyznačení doložky právní moci na rozhodnutí nejednalo o nesprávný úřední postup.

Na řešení otázky, zda ustanovení , o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), dle kterého dojde-li ke zrušení územního rozhodnutí po povolení stavby, územní rozhodnutí se již nevydává, je aplikovatelné i na situaci, kdy územní rozhodnutí o povolení stavby vůbec nenabylo právní moci, napadený rozsudek odvolacího soudu rovněž ve smyslu nespočívá. I nyní Nejvyšší soud konstatuje, že odvolací soud potvrdil zamítnutí žaloby v rozsahu nároku na náhradu škody z důvodu absence příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a tvrzenou škodou, nikoli na základě výkladu ustanovení stavebního zákona.

Přitom otázka, zda odvolací soud správně posoudil existenci příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody, respektive nemajetkové újmy, nemůže založit přípustnost dovolání podle , neboť otázka příčinné souvislosti – vztahu mezi škodnou událostí a vznikem škody – je otázkou skutkovou, nikoli otázkou právní (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. ). Právní posouzení příčinné souvislosti může spočívat toliko ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou či naopak nejsou způsobilé tento vztah vyloučit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2011, sp. zn. ). Závěr odvolacího soudu o nedostatku příčinné souvislosti není výsledkem aplikace právních norem na zjištěný skutkový stav, nýbrž výsledkem hodnocení provedených důkazů; nejde tudíž o závěr právní, ale o závěr skutkový. Brojí-li žalobkyně proti tomuto (skutkovému) závěru odvolacího soudu, uplatňuje nezpůsobilý dovolací důvod ( ).

Žalobkyně dále ve vztahu k nároku na náhradu nemajetkové újmy v dovolání neuvádí, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné; pouhá kritika právního posouzení odvolacího soudu ani citace (části) textu ustanovení nepostačují (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. , a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. ). Dovolání tak v části napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu náhrady nemajetkové újmy trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a Nejvyššímu soudu nezbylo, než je v tomto rozsahu odmítnout.

Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému dovolání podle odmítl, neboť v části není přípustné [ a ], a v části trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a tyto vady nebyly žalobkyní v zákonné lhůtě odstraněny ( a ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 9. 2020

JUDr. Pavel Simon předseda senátu