Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 332/15

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelky EGEM, s. r. o., se sídlem České Budějovice, Novohradská 736/36, zastoupené Mgr. Davidem Daňkem, advokátem se sídlem Praha 5, Pavla Švandy ze Semčic 495/12, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 11. 2014 č. j. -27 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Řízení před obecnými soudy a obsah ústavní stížnosti

1. Ústavní stížností ze dne 30. 1. 2015 se stěžovatelka bránila proti výše uvedenému usnesení Nejvyššího správního soudu a navrhla, aby Ústavní soud toto usnesení zrušil.

2. Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 26. 11. 2014 podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), ve spojení s , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), zastavil řízení o kasační stížnosti stěžovatelky jako žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 9. 2014 č. j. -73, jímž byla zamítnuta žaloba žalobkyně proti rozhodnutí Státního úřadu inspekce práce ze dne 25. 3. 2010 č. j. 213/1.30/10/14.3.

3. Rozhodnutím Státního úřadu inspekce práce bylo zamítnuto odvolání stěžovatelky a potvrzeno rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Ústecký kraj a Liberecký kraj ze dne 10. 12. 2009 č. j. 6458/7.10/09/14.3-7, kterým byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 400 000 Kč za správní delikt na úseku bezpečnosti práce podle , o inspekci práce, ve znění účinném ke dni vydání rozhodnutí, spočívající v nedodržení povinností při zajišťování bezpečnosti práce, v důsledku čehož došlo k pracovnímu úrazu zaměstnance; současně byla stěžovatelce uložena povinnost k paušální náhradě nákladů řízení ve výši 1 000 Kč.

4. Nejvyšší správní soud v odůvodnění usnesení ze dne 26. 11. 2014 vyšel z toho, že stěžovatelka při podání kasační stížnosti neuhradila soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5 000 Kč (položka 19 sazebníku poplatků jako přílohy zákona o soudních poplatcích), a byla proto k jeho zaplacení vyzvána usnesením Nejvyššího správního ze dne 5. 11. 2014 č. j. -11 ve lhůtě 7 dnů ode dne doručení usnesení a současně poučena, že nebude-li poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, soud řízení zastaví. Toto usnesení bylo stěžovatelce prostřednictvím zástupce do jeho datové schránky doručeno dne 11. 11. 2014. Soudní poplatek nebyl uhrazen v určené lhůtě, která marně uplynula dnem 18. 11. 2014, ani později do dne vydání usnesení; v řízení tak nemohlo být pokračováno a Nejvyšší správní soud je zastavil.

5. V ústavní stížnosti stěžovatelka namítala porušení základního práva na soudní ochranu podle d (dále jen " ") a dále porušení y (dále jen " "); zásah do svých ústavně zaručených práv spatřuje v tom, že výzva k zaplacení soudního poplatku byla zaslána pouze jejímu zástupci a nikoli současně i jí samotné. Stěžovatelka je přesvědčena, že výzva k zaplacení soudního poplatku představuje ve smyslu věta druhá úkon, na jehož základě má účastník řízení něco osobně vykonat, a výzvu tak bylo třeba vedle zástupce doručit i stěžovatelce. Na podporu svého tvrzení poukázala na závěry nálezů Ústavního soudu ze dne 27. 9. 2000

sp. zn.

a ze dne 24. 1. 2000

sp. zn.

.

II.

Posouzení ústavní stížnosti

6. Ústavní soud nejprve posoudil náležitosti ústavní stížnosti a konstatoval, že tato byla podána včas a osobou oprávněnou, přičemž stěžovatelka je v souladu s , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), zastoupena advokátem. Ústavní stížnost rovněž nebyla shledána nepřípustnou ve smyslu .

7. Ústavní soud zdůrazňuje, že podle y je soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy obecných soudů, a nepředstavuje proto ani další instanci přezkumu jejich rozhodnutí. Vedení vlastního řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu věci, jakož i výklad a aplikace práva na daný případ náleží obecným soudům. K zásahu do činnosti orgánů veřejné moci je Ústavní soud povolán výhradně tehdy, pokud z jejich strany došlo k porušení ústavně zaručených práv nebo svobod stěžovatele. Pro přezkum Ústavním soudem není sama o sobě rozhodná věcná správnost či konkrétní odůvodnění rozhodnutí obecných soudů, nýbrž výhradně dodržení ústavního rámce jejich činnosti.

8. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

9. Ústavní soud konstatuje, že k porušení ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces podle y, jakož ani k porušení y, který vymezuje základní poslání soudů, spočívající v poskytování ochrany právům zákonem stanoveným způsobem, nemohlo dojít v důsledku namítaného postupu Nejvyššího správního soudu, který zaslal výzvu k zaplacení soudního poplatku pouze zástupci stěžovatelky, a nikoli současně i stěžovatelce samotné. Nejvyšší správní soud v projednávané věci nepřekročil meze ústavního rámce rozhodovací činnosti, pokud výzvu k zaplacení soudního poplatku podřadil pod normu věta první , podle níž "má-li účastník nebo osoba zúčastněná na řízení zástupce, doručuje se pouze zástupci", nikoli pod normu věty druhé téhož ustanovení, podle níž "má-li však účastník nebo osoba zúčastněná na řízení něco osobně vykonat, doručí se i jim."

10. Nejvyšší správní soud vycházel při vydání napadeného usnesení o zastavení řízení, resp. při doručování předcházející výzvy k zaplacení soudního poplatku ze své dlouhodobě ustálené judikatury, vycházející mj. ze závěrů rozsudku ze dne 22. 7. 2005 č. j. - 69 (726/2005 Sb. NSS, dostupný na www.nssoud.cz), v němž rozšířený senát Nejvyššího správního soudu vyslovil, že "povinnost zaplatit soudní poplatek plyne z procesního postavení účastníka řízení, který činí úkon poplatku podléhající. Zaplacení soudního poplatku ovšem není úkonem, který má osobně vykonat účastník řízení; je-li účastník řízení zastoupen, výzva k zaplacení soudního poplatku se proto doručuje podle pouze jeho zástupci. Za stávající úpravy správního soudnictví není tímto postupem omezen přístup k soudu."

11. V odůvodnění citovaného rozsudku Nejvyšší správní soud konstatoval, "že placení soudního poplatku není úkonem, který by musel vykonat účastník osobně, nýbrž že se jedná o úkon, který může vykonat jeho zástupce. Z žádného ustanovení neplyne povinnost poplatníka osobně zaplatit soudní poplatek. Jde proto o zastupitelné jednání a nedostatek osobního prvku jednajícího nezpůsobuje neplatnost či neúčinnost tohoto jednání." Podrobně se zabýval rovněž změnou právní úpravy od 1. 1. 2003, kdy vstoupil v účinnost , jakož i navazující novela zákona o soudních poplatcích provedená Vyložil, že po změně právní úpravy není nadále třeba trvat na podmínce osobního doručení výzvy k zaplacení soudního poplatku vedle zástupce i samotnému účastníkovi, a to především vzhledem k zavedení opravného prostředku proti rozhodnutí o zastavení řízení.

12. Právě absence opravného prostředku proti rozhodnutí o zastavení řízení, resp. okolnost, že dřívější právní úprava správního soudnictví neumožňovala zohlednit dodatečné uhrazení poplatku a pokračovat v řízení, pokud byl poplatek zaplacen sice po marném uplynutí lhůty určené soudem, ale ještě před vydáním rozhodnutí o zastavení řízení, byla stěžejním důvodem judikatury Ústavního soud podle právního stavu před rokem 2003, jak na ni poukazuje rovněž stěžovatelka v nyní projednávané věci, mj. nálezů ze dne 27. 9. 2000

sp. zn.

(N 138/19 SbNU 253, všechna zde uváděná rozhodnutí Ústavního soudu dostupná na http://nalus.usoud.cz), nebo ze dne 24. 1. 2000

sp. zn.

(N 10/17 SbNU 83).

13. Okolnost, že v prostředí právního stavu účinného od 1. 1. 2003 postačí v řízení před správními soudy doručení výzvy k zaplacení soudního poplatku pouze zástupci účastníka, byla výslovně aprobována rovněž následnou judikaturou Ústavního soudu, který v usnesení ze dne 28. 1. 2004

sp. zn.

(U 2/32 SbNU 455) vyslovil, že "výklad obecných soudů, které nepovažují zaplacení soudního poplatku za natolik nezastupitelný úkon, který musí podle (dále jen ‚ ') vykonat pouze účastník osobně, je ústavně konformní. Z pohledu ústavního práva je totiž významná právě možnost dodatečného splnění poplatkové povinnosti v odvolacím řízení. Rozhodnutí Ústavního soudu, která se v minulosti postavila za opačné stanovisko, se týkala výlučně řízení v tzv. správním soudnictví podle části páté ve znění do 31. 12. 2002. Tehdejší jednoinstanční řízení o správní žalobě nedávalo totiž obecným soudům právo vzít dodatečné zaplacení soudního poplatku v úvahu, na rozdíl od soudních řízení upravených v částech třetí a čtvrté "

14. Tyto závěry byly potvrzeny rovněž navazující judikaturou Ústavního soudu, zejména nálezem ze dne 13. 11. 2007

sp. zn.

(N 193/47 SbNU 539), podle něhož "usnesení s výzvou k zaplacení soudního poplatku ve správním soudnictví již není třeba doručovat i žalobci do vlastních rukou. V rozporu s právem na spravedlivý proces a na přístup k soudu, který má přezkoumat rozhodnutí orgánu veřejné správy ( a 2 y), není, je-li výzva k zaplacení soudního poplatku doručena toliko právnímu zástupci žalobce s procesní plnou mocí." Totožně se Ústavní soud k předmětné právní otázce postavil např. v usneseních ze dne 7. 5. 2008

sp. zn.

, ze dne 12. 4. 2012

sp. zn.

, ze dne 20. 2. 2013

sp. zn.

, nebo ze dne 15. 1. 2014,

sp. zn.

).

III.

Závěr

15. Na základě výše uvedených důvodu byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. března 2015

Ludvík David, v. r.

předseda senátu